Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byli dva bratři. Starší byl bohatý, mladší chudý. Bohatý měl ženu, ale dětí neměl. Statku mu rok co rok přibývalo a čím byl bohatší, tím byl lakomější.
Chudý měl ženu a sedm dětí. Měl jen nepatrnou chaloupku a kousek pole. Pracoval se ženou neúnavné, ale těžko bylo uživit tolik krků! Jednou v zimě neměl, co by dětem dal, i šel prosit bratra, aby mu pomohl. Ale nepochodil, lakomý bratr mu nedal ničeho.
Chudý šel domů a přemýšlel, co si počne. Žena i děti čekají, že jim něco přinese k jídlu, a on přichází s prázdnýma rukama! Ani se mu lítostí nechtělo domů.
Ruce mu křehly a hlad ho trápil. Jen si pomyslil: "Kéž bych měl aspoň kde se ohřáti." Vtom zahlédl v dálce na vrchu jasnou záři - a přece tu nikde nablízku nebylo staveníčka! Napadlo mu, že to jest asi záře od ohně, který prý stále plápolá na Skleněném vrchu.
Rozhodl se, že půjde na Skleněný vrch a tam se trochu ohřeje. Šel až přišel na Skleněný vrch a tu vidí velký oheň. Kolem ohně sedí dvanáct starců a přikládají střídavě na oheň.
Poprosil jich: "Lidé dobří, dovolte mi ohřáti se u vašeho ohně! Jsem chudý, nešťastný člověk, nevyhánějte mne!"
Nejstarší z dvanácti vstal a pravil: "Sedni si k nám a ohřej se."
Když chudý se trochu zahřál, řekl: "Nanosím vám dříví, chcete-li!"
"Toho není třeba," odpověděl stařec, "seď a odpočiň si."
Když si chudý dosti odpočinul a chtěl jíti domů, řekl stařec: "Bratři, dejme mu každý několik oharků na cestu." Podali mu pytel a chudý obešel s ním všech dvanáct. Každý z nich vhodil mu do pytle tři hrsti oharků.
"Zaplať Pán Bůh za to," řekl chudý, "aspoň donesu domů trochu tepla od vás," a odešel.
Sám se tomu divil, že mu pytel od oharků nechytil - ale bylo tomu tak.
Pozdě večer přišel domů a hned zavolal ženu a děti, aby se šly aspoň ohřát, když ničeho jiného jim nemůže dáti. Ale jak se podivil, když z pytle vysypal oharky! - Místo oharků sypaly se samé dukáty a byla jich velká hromada! To bylo radosti! Žena běžela koupit chleba. Dukáty ukryli do pytle.
Druhého dne poslal ženu k bratrovi, aby mu půjčil mírku. Chtěl si změřiti, mnoho-li má mírek dukátů.
Bratr mu půjčil mírku. Rád by byl věděl, co asi bude chudý měřiti, i namazal dno kolomazí.
Mladší bratr přeměřil dukáty, mírku vrátil a nevšiml si, že jeden dukát se přilepil ke dnu.
Bohatý bratr se tuze podivil, když nalezl dukát. Běžel hned k bratru a zle se na něho obořil, aby se přiznal, odkud má peníze. Jistě, že je někomu vzal!
Chudý vše spravedlivě bratru vypověděl, jak dukátů nabyl. Bohatý kroutil nad tím hlavou a odešel.
Nyní bylo v chaloupce po nouzi. Dobře se jim vedlo a šťastně byli živi.
Bohatému bratru, ač měl peněz i všeho hojně, zachtělo se též pokladu. Oblékl se v chatrný oděv a vydal se na cestu k Skleněnému vrchu.
Když tam došel a spatřil dvanáct starců kolem ohně, počal naříkati: "Ach, dobří lidé, slitujte se nade mnou, jsem chudý, nešťastný člověk, dovolte mi aspoň trochu se ohřáti!"
Tu povstal nejstarší ze starců a přísným hlasem zvolal: "Lžeš! Chceš nás oklamati. Zasloužil bys, abych tě na místě potrestal - však trestu neujdeš!"
Pak se obrátil k ostatním a řekl jim: "Bratři, udělte mu každý ze svého!"
Každý z nich dal mu do pytle tři hrsti oharků. Bohatý se radoval v duchu, že přece dobře pořídil. Sotva poděkoval, uháněl domů. Vysypal oharky na podlahu a těšil se, kolik bude mít dukátů. - Ale běda! Z oharků se rozlétly náhle jiskry na všechny strany a než se boháč nadál, stál jeho dům se vším všudy v plamenech. Boháč se tak stal najednou žebrákem!