Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (1981, nakladatelství Práce)
• pro děti i dospělé
• knížka uvádí na pravou míru obecně tradované a vžité omyly z historie, vědy, kultury a dalších oblastí
• formou abecedně uspořádané encyklopedie autor vybírá fakta a útržky z pestré škály oblastí, u kterých panuje vžitý mylný výklad nebo představa - vtipnou a čtivou formou pak tyto "obecně oblíbené omyly" uvádí na pravou míru
• Ludvík Souček, zkušený autor fantastiky i literatury faktu, vytvořil originální dílo, jež čtenáře pobaví i kultivuje jeho všeobecný přehled

Předmluva

Tato kniha se nesnaží bojovat proti omylům. Byla by to stejná donkichotiáda jako boj proti větrným mlýnům, proti střídání dne a noci nebo proti nesympatickým zákonům volného pádu. Omyl je neoddělitelnou součástí poznání a provází je od samého počátku, jakkoli metoda "pokusu a omylu", použitá při zkoumání povahy a míry náklonnosti šavlozubého tygra nebo jeskynního medvěda, nemusela pro naše vědychtivé prapředky s pěstními klíny skončit vždycky dobře.
Jsou ovšem chyby, jimiž se člověk, jak známo, učí, a chyby, na nichž setrváváme, i když neodpovídají úrovni dosaženého poznání. Tato knížka chce přinést výběr omylů pro poučení, potěšení a pobavení čtenářů. Pokud se jí podaří odstranit nějaké ty předsudky, pevnými kořínky zapuštěné pověry a nesprávná východiska, splnila svůj úkol. Autor si nekladl závažnější a žádoucnější cíle; jejich dosažení ponechává mozkům připravenějším a knihám důstojnějším. Nešlo mu o nic podobného lexikonu a v jednotlivých heslech naprosto neusiloval o úplnost, ba ani rozsáhlost informace. Je mu jasné, že o Václavu IV. by bylo možné říci mnoho důležitějšího, než že se nedal doprovázet katem, že zevnějšek Jana Husa sotva ovlivnil výbuch revoluční bouře, že dějiny Germánů nestojí a nepadají s tvarem jejich přileb atd. atd. Záměru knihy však právě tyto zbytné opominutelnosti vyhovovaly.
A ještě něco: odlišný názor nemusí být vždy správnější, a já rozhodně nejsem vševěd. Hrozně by mě však mrzelo, kdybych jeden omyl nahradil druhým (ačkoli i to se mohlo stát) - děkuji proto všem přátelům, kteří knížku přehlédli a posoudili, ba nadšeně dodali inspirující připomínky pro několik dalších dílů, které takřka jistě nenapíši. Ale ten jeden jediný snad nikoho nezabije.

Praha 1974-1978
Dr. Ludvík Souček

Bludičky

Bludičky čili světélka, objevující se občas nad bažinami i jinde, rozhodně nejsou dušemi nekřtěňátek, rovněž však ne plaménky samovzníceného bahenního plynu metanu, jak se ustavičně tvrdí. Samovznícení bahenního plynu nebylo nikdy nikde nikým pozorováno a jeho koncentrace při vyvěrání je obvykle tak nízká, že jej nelze ani zapálit. Jediný případ samovznícení přirozeně vyvíjených plynů byl popsán na rybníčku, kam byly sváděny odpady jakési francouzské koželužny a kde se koncentrovaly kvasící organické látky a tříslo. Není však známo, že by si bludičky nějak zvlášť oblíbily okolí koželužen. Kromě toho těch několik málo vědecky vzdělaných osob, které se dostaly na dosah bludiček, shodně potvrdilo, že jde o světlo zcela studené, nezapalující, ba ani nehřející a neohřívající vložené předměty.
Část bludiček mají určitě na svědomí houby václavky s podhoubím světélkujícím baktériemi a prorůstajícím trouchnivé dřevo, část tzv. Eliášův oheň a hrotové výboje atmosférické elektřiny, část světlušky chvostoskoci (Collembola) "napasení" světélkujícími látkami. To, co zbývá - zbývá-li něco - nebylo zatím důkladně prozkoumáno. Možná že to jsou i zvířata poprášená světélkujícím trouchem (v dutinách starých stromů hnízdí např. sovy), možná něco zbrusu nového a zajímavého. Ale hořící metan, nezlobte se, ten ne!

Husa

Husa si rozhodně nezaslouží, aby se její jméno bralo nadarmo jako nadávka, znamenající něco jako hlupačka a tupec. Opak je totiž pravdou. Vrubozubí ptáci, mezi něž husa patří, jsou vedle kočky, koně a psa výjimkou mezi domácími zvířaty: neztratili za tisíciletí domestikace téměř nic ze své inteligence a jejich mozek se oproti jejich divokým předkům patrně nezmenšil. To o sobě rozhodně nemohou tvrdit např. ovce, slepice nebo krávy.
V tomto ohledu byli Římané rozhodně moudřejší než my, když z vděčnosti za záchranu Kapitolu (387 př.n.l.) zasvětili husy bohyni Junoně, krmili je na státní útraty a ve výroční den vítězného boje Marka Manlia s úskočnými Gally je nosili na zlatých nosítkách pokrytých purpurem. O chytrosti husí svědčilo i jejich všeobecné používání jako hlídacích psů.