Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek
• díl v sérii: 2 (předchozí: Nářek: lest vílí královny)
• název originálu: Ballad: A Gathering of Faerie (Books of Faerie)

Leanan Sidhe

Byla jsem zvyklá být lovcem. Když jsem uviděla něco, co jsem chtěla, vydala jsem se za tím, vyčenichala to, přivlastnila si to.
Tím "to" samozřejmě myslím "ho". Nejradši jsem je měla mladé, nadané, mužského pohlaví. Čím hezčí, tím lepší. Třešnička na dortu. Musela jsem se na ně dívat, dokud neumřeli, tak mi přišlo, že by měli být alespoň pěkní na pohled.
Nebyla jsem krutá, ale naopak velkorysá. Všichni do jednoho škemrali o to, co jsem jim dávala: o krásu, o inspiraci, o smrt. Změnila jsem jejich obyčejné životy v něco neobyčejného. Byla jsem tím nejlepším, co každého z nich potkalo.
Vlastně jsem nebyla ani tak lovec, jako spíš dobrodinec.
Ale dnes, zde v podzimním lese, jsem nebyla ani jedno. Kdosi mě povolal, vylákal mě z nehmotné podoby do skutečného těla. Nikoho jsem neviděla, stále jsem tu však cítila stopy kouzla. Slyšela jsem své kroky v suchém listí a ten zvuk mě znepokojoval. Připadala jsem si v tom krvavě rudém lese bezbranná, v těle lidské dívky jsem dělala příliš hluku, byla jsem příliš zranitelná a na to jsem nebyla zvyklá. Kolem mě to čpělo pálícím se tymiánem a hořícím listím, čarováním a podzimními ohníčky. Jen co zachytím závan lidské myšlenky, nechám se na něm odsud odnést.
"Zdravím, vílo."
Otočila jsem se, právě včas, abych zahlédla, jak se mi do tváře noří železná tyč.