Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Malá Babetka nezemřela a šlechetná žena bděla nad jejím dětstvím s láskou a trpělivostí opravdové matka.
Ubohá Natálie, která Louison tak špatně poradila, přísahala před oltářem Panně Marii, že svůj život obětuje malému mrzáčkovi a že všem dokáže, že umí dané slovo dodržet až do konce.
Hraběnka ubytovala doktora na zámku, ale ani věda, ani doktorova oddanost nenapravily pokřivené údy a nevrátily pohyblivost ztuhlým kloubům. Jak doktor předpokládal, dívenka se dokázala pohybovat jen tak, že vystrčila kupředu jednu nohu, ale i tak mohla udělat jen nepatrný krůček, protože její kolena jako by byla srostlá k sobě. A pokroucenýma rukama si jen tak tak dokázala podávat jídlo.
Když však dosáhla patnácti let, její tvář, jednou provždy nakloněná dolů k ramenu, byla kupodivu krásná. Pod hustou hřívou hedvábných světlých vlasů byly obrovské černé oči, bělostná pleť, dokonale souměrné rysy a pravidelné, zářivě bílé zuby. Ale její mysl byla stejně postižená jako její tělo. Nikdy nemohla mluvit lidským jazykem.
Ne že by byla hluchá, naopak. Sluch měla bystrý jako divoké zvířátko. Mnohem dřív než všichni ostatní dokázala rozeznat cval koně paní hraběnky a ptačí zpěv ji naplňoval radostí. Brzy si lidé ze zámku všimli, že rozumí ptačí řeči a že ji dokáže napodobovat.
Sedávala u otevřeného okna a celé hodiny rozmlouvala s pěnkavami nebo s kosy v parku. Každý večer přilétal na nejnižší větve starý havran, který obýval korunu osudového dubu, a vedl s ní rozhovory, jež někdy probíhaly v důvěrně přátelském tónu a jindy se podobaly mnohomluvné hádce. Dívka se po havranových odpovědích často dávala do smíchu, zatímco Natálie se rychle křižovala a mumlala zaklínadla, protože je přece všeobecně známo, že havran je ďáblovo stvoření a že mluví jen s čarodějnicemi.
V zámku také bydlela velká černá kočka, která sice přes den pokaždé zmizela, ale každý večer se vracela a spala v dívčině pokoji. A zvláštní věc - spala na zádech a tlapky měla zkřížené na břiše jako člověk.
Natálie se nakonec ostýchavě svěřila se svými obavami paní hraběnce, ale ta se dala do smíchu. Přesto se však obrátila na pana faráře a ten jí řekl: "Stačí se na Babetku podívat při mši. Možná nerozumí lidské řeči, ale ví. Říkám vám, že je mnohem blíž Bohu než my."

Čtenářský deník

-

Boží tajemství