Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

KNIHA I.

A počínají sě prvnie knihy páně Markovy Pavlova z Benátek o divných věcech vlastí navzchodslunečných.

A najprvé kterak a proč pan Mikuláš Pavlův z Benátek a pan Matúš šli jsú do krajin na vzchod slunce, kapitola prvá

A času tohoto, kteréhožto Baldvyn, knieže, duóstojenství konstantinopolitánského ciesařstvie spravováše, léta točíš od narozenie Buóžího tisícího dvústého a padesátého, dva urozená a poctivá a múdrá vlastnie bratřie, z výborného města Benátek bydlem, vlastní svú lodí rozličném zbožím a kúpí obtieženú a obecnú a spolní svorností na březě benátském vsedše, v prospěšném povětří s Božím spósobením do Konstantinopoli se brali. Z těch bratrú dvú starší mějíše jméno Mikuláš a druhý Matúš, jichžto pokolenie duóm Pavlů slovíše. A když tu v Konstantinopolitánském městu v krátkém času věc svú po své vůli spósobili, jedúce odtud pro lepší prospěch přišli jsú k břěhu města armenského, jenž slove Galdayda, kdežto drahý dary připravivše, podlé toho, jakž jim rada byla dána, brali jsú sě k dvoru jednoho velikého krále tatarského, jenž slove Barka, jemužto všicky dary, kteréžto s sebú biechu přinesli, dadúce velmi milostivě jsú od něho přijati, od něhožto zasě mnohem většie dary jsú vzali. A když v jeho království již celý rok biechu a již zasě do Benátek vrátici sě chtiechu, brzo mezi dřieve jmenovaným králem Barkú a jiném králem tatarském, jménem Alan, nová a převeliká válka sě vztrhně. A když sě v hromadu obú dvú zástupové tepúce srazé, Alau král tu svítězí a krále Barkon zástup velmi porazí. Pro kterúžto věc na těch cěstách, kterémiž jsú byli tam přijeli, veliké bieše nebezpečenství, takže tudy zasě domův nesmějíchu. Avšak poradivše sě, kterak by se mohli zasě do Konstantinopoli vrátiti, musili zpět království Barkovo objeti. A tak jedúce přijeli jsú do města jednoho, jenž slove Ewchata, a tudy jedúce převezli jsú sě přes potok, jenž slove Tygris, kteréžto jest jeden ze čtyř potokův rajských. A tak jsú přešli jednu púšč cestú sedmnáste dní dlí a tu jsú nemohli nižádného města ani žádné vsi nalézti, až právě došli jednoho velmi krásného města, jenž slove Bochara v perské vlasti, v němžto sedieše jeden král, jménem Barach, kdežto jsú tři léta přebývali.

Kterak krále velikého taterského došli jsú, kapitola druhá

Toho času jeden muž pln múdrosti od dřieve řečeného krále Alan k velikému tatarskému královi jsa poslán, přijel bieše do toho města Bochara a nalez tu dřieve řečené muže, ani sě již biechu tatarský řeči úplně naučili. Velmi jest tiem vesel byl, protože Vlachuóv nikdy jinde bieše nevídal, to vše velmi žádáše viděti. A když drahně dní s nimi tu přebývaje v tovařiství o mnohých věcech rozmlúváše; shledav jich počestný obyčej a vzácné mravy, radil jim, aby s ním k velikému králi tatarskému došli a slibuje jim, že jim chce velikú libost ukázati a velmi ctíti. Tehdy oni znamenavše, že nemohú bez veliké nesnadnosti snadně sě domův vrátiti, poručivše sě Pánu Bohu zdvihnú sě s ním spolu, majíce s sebúv čeleď křesťanskú, kterúžto z Benátek s sebú vedli. A tak v jednom plném roku došli jsú k najvětšiemu královi všech Tataruóv, jemuž řiekáchu Kublaj, jenž jejich jazykem veliký kám slove a latině veliký král nad králi. Příčina prodlení času nejedna tato byla, neb pro veliké sněhy a rozlitie řek a potokův musili jsú očekávati na cěstě, doněvadž snieh, jenž sě bieše zřítil, a vody, jenž sě byly rozlily, pominuly. I bieše cesta jejich toho léta po puólnočním větru, jenž od Benátčan slove jejich jazykem přirozeným tramuntana. A to, což jsú tu na cestě viděli, na svém miestě v těchto knihách pořád bude psáno.

Kterak u toho krále milost nalezli, kapitola třetí

A když již před velikého krále káma biechu přišli, ten jisté král, jenž velmi dobrotivý bieše, mile je přijal i ztazoval na nich po mnohokrát o položení krajin na západ slunce, o římském ciesaři, o králéch a kniežatech křesťanských, a kterak v jejich království spravedlnost držie a také kterak u věcech bojovných sě mají. Také jest pilně tázal o vlaských obyčejéch a mraviech. Pak nade všecko a pilnějie tázal jest jich o papeži křesťanském a o zpósobení modlení viery křesťanské. A oni jakožto mužie opatrní velmi múdře ke všem kusóm jemu pořád odpovídáchu, pro něžto často je k sobě přivésti kazováše, neb mějieše velikú milost k nim.

Kterak je ten král poslal k římskému papežovi, kapitola čtvrtá

Tehdy pak jeden den dřieve řečený kám, poradivše se prve s svým panstvem, prosil svrchu jmenovaných mužuóv, aby to jeho dle učinili a vrátili sě ku papežovi s jednem z jeho pánuóv, jenž slovíše Rokatel, a prosili papeže od něho, aby k němu sto mudrcuóv křesťanských poslal, jenž by uměli rozumně a múdřě ukázati jeho mudrcóm, jestli je to pravda, že by viera křesťanská byla najlepšie mězi všemi a že by bohové tatarščí byli ďábli a že by oni i všicky jiní na vzchod slunce byli sklamáni v modlení svých bohuóv. Neb žádáše slyšeti rozumně a otvořitě, která by viera měla spravedlivějšie následována býti. A když jsú pokorně jemu sě poklonili a řkúce, že jsú hotovi ke vší jeho libosti, kázal král psáti listy jazykem tureckém ku papežovi římskému i dal jim, aby jemu je donesli. Dsku také zlatú svědečnú jednu dáti kázal, znamením královým vyrytú a znamenanú podlí obyčeje stolice své. Kterúžto ktož s sebú nese, má provozen býti z města do města ode všech zprávcí zemí, jeho království poddaných, bezpečně i s těmi se všemi, což by jich s ním bylo. A kterak kolivěk dlúho chtěl by v kterém městě neb v městečku býti, má jemu plná potřeba ve všem dána býti. A také rozkázal jim král, aby toho oleje, jenž visieše u hrobu Božího v Jeruzalemě, jemu přinesli, když sě vrátí, neb věřieše Krista býti z počtu jednoho bohuóv dobrých. A když již biechu na králově dvoru poctivě připraveni, vzemše od krále odpuščenie, na cestu sě zdvihnú, list králuóv a dsku zlatú s sebú nesúce, a když biechu již dvadcet dní spolu jeli, ten šlechtic neb pan Rogatal, jehož s sebú jmějiechu, těžce sě roznemuóž, pro něž s jeho volí a s mnohých radú ostavivše jej tu, konali jsú cestu počatú. A pro tu dsku zlatú, kterúžto s sebú jmějiechu, byli jsú vežde počestně přijati. Ale pro rozvodněnie řek a potokuóv, jež jsú v mnohých miestech nalézali, musili jsú často cestu svú meškati. Neb plná tři léta na cestě jsú byli dřieve než jsú k břěhu města armenského, jenž slove Elasa, dojíti mohli. Pak z toho města Elasa jedúce po moři, přišli jsú do města Akon měsiece dubna léta Božího tisícího dvústého a sedmdesátého druhého.