Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Od ledna do máje
Mařka se vracela s Uxou, Rudlou a důlním Bílkem z Tuchlovic. Nejdřív výskali Prší, prší, pak se koulovali, na konec již jen tiše žertovali, ale cesta byla daleká, a přišli domů smrtelně unaveni.
Bílek Uxu nepustil, aby se od nich odloučil a šel sám domů do Kladna.
- Ještě by tě některý stávkokaz nachytal a spral by tě, uvažoval důlní. Tuhle se stala v lese Na vekslu příhoda, že se jeden stávkokaz bál druhého, nejdřív na sebe čučeli, každý za jiným stromem, potom se na sebe vrhli a zmlátili se.
'Co mě pereš?' povídá jeden.
'A co ty mě? Vždyť jsme oba mrvové!'
Pak se teprve poznali ti výtečníci.
Rudla se vzpamatoval tak, že se tomu zachechtal, nebyl, protože jen hrál, přece tak unaven jako Uxa od tance.
A Bílek, vida, že jeho historka působí osvěživě, hned dodal:
- Na Engertu lezec mrvům říká: 'Také pojďte, kozlové, ať vás nacáchuju!' A každému strčí herdu.
Ale už byli před domkem a Hudcovka se divila, když přišel jeden navíc.
- Dobrá, lehneš si s dědou, řekla Uxovi.
Nazejtří mládež ani nebudila, ani sama toho dne nešla do Kladna. Darů ve čtvrtém týdnu stávky již nebylo tolik jako v prvních dnech a ona viděla, že je nyní zapotřebí jiné práce.
Doslechla se, že u vodního stojanu posedává Bryndová, manželka důlního dozorce, a navádí ženy, aby poslaly své muže do práce.
Hudcovka si sedla na putnu, pouštěla ženské napřed, že má dost času, a tak se Bryndové dočkala.
Půda okolo stojanu byla udupaná, sníh dávno roztál teplem sterých noh a jen od odtokové mušle visely tlusté rampouchy.
Jakmile Bryndová usedla, hned spustila:
- Ju, to bude mít stavitel Ulma z Libušína nádeníků na jaře!
- Jak to myslíte, šlehla ji Hudcovka.
Chtěla ji přinutit, aby mluvila zpříma, neboť věděla, že taková řeč méně působí než zastřené narážky a také se dá lépe vyvrátit.
- Myslím si, co zpívají vrabci na střeše! Po stávce vyletí každý křikloun, a těch je!
- Máte recht, řekla její nájemnice, oni nic nezvítězí, páni jsou páni! Na Maxovce už beztoho dělá osmdesát lidí!
- Že vás huba nebolí, zarazila ji Hudcovka, dělají plnou parou, ale naprázdno, aby oblafli lidi. Dělají! Dělají na Engertu četníci, narazili dva vozy, a už toho mají dost, to prý si nemyslili, že je havířina taková robota.
- Všichni se z kolonií musí vystěhovat, to je jisté, vždyť už dostali soudní výpověď, stála na svém Bryndová, jen pořádní lidé tam zůstanou.
- Ju, štípla ji Hudcovka ostrým tónem, pokajť se v dole nesedřou jako rumařské kobyly. Včera byl na Thienfeldu opařen Šindler, na Barré je hlavní těžní chodba tak sevřená, že neprojdou ani koně, a je jich tam devět.
- Ale já vím, že se už pracuje, můj to přece vidí ne?
- Pracují penzisté a páni! Šedesátiletý žebrák pracuje! To je všecko!
- Však byste jim mohli ruce líbat za to, že pracují, kdyby nedělali, tak by se byly doly vytopily!
Ženské hleděly z Hudcovky na Bryndovou, a jak už byly uštvány začínajícím se pátým týdnem strádání a napětí, byly by se hnedle klonily k tomu, co řekla Bryndová.
Obava, že by se doly mohly zatopit, je děsila. Co by si potom počaly?
Hudcovka jim to viděla na očích; znala ten výraz z domova, to byly oči Mařenky Stuchlíkové, jež se dovedla jen bát, krčit a tulit k mužovu rameni.
- Tak, paní Bryndová, řekla zeširoka, jako by si rukávy kasala, vy myslíte, že by se doly zatopily. Vy myslíte, že by je páni nechali zatopit. Paní, kdyby vaši muži nedělali, tak už byl dávno konec stávky a už jsme to dávno vyhráli, protože to by ani stát nedovolil, aby se doly zavalily! Dávno, dávno, milá paní! A nemuseli jsme se zadlužit a nemuseli jsme mrznout, sedmdesát tisíc havířů v celém Rakousku-Uhersku!
Ženské se při její řeči napřimovaly a svištivě oddechovaly do mrazivého vzduchu.
Hudcovka soustředila veškerou naléhavost své obavy a svého hněvu do pohledu, kterým obešla tváře žen a zabodla se nakonec do ženy dozorcovy:
- Co jste za to dostala, Bryndová, že naháníte vodu na panský mlýn?
Bryndová zrudla a vyskočila, hnala se po Hudcovce, ale ženské ji strhly zpět. Teprve nyní byly přesvědčeny. Přibrukovaly souhlasně, a tak zalepila Hudcovka první trhlinu do havířské solidarity.