Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• díl v sérii: 2 (předchozí: Cinder; následuje: Cress)
• z anglického originálu Scarlet (The Lunar Chronicles) přeložily Petra Babuláková a Jana Zejmanová (Egmont, 2013)

Kniha první

Jenže ona nevěděla,
jak je to zvíře zlé,
a vůbec se ho nebála.

Kapitola první

Scarlet klesala s lodí k údolí za tavernou v Rieux, když jí na sousedním sedadle zapípala přenosná dotyková obrazovka a ozval se automatický hlas: "Obdržena zpráva pro mademoiselle Scarlet Benoitovou z toulouského policejního oddělení pohřešovaných osob."
Srdce jí poskočilo a strhla řízení lodi právě včas, aby neškrábla pravobokem o kamennou zeď, a pustila brzdy ještě předtím, než se loď úplně zastavila. Pak vypnula motor a natáhla se po odložené dotykové obrazovce. Její bledě modré světlo se odráželo od přístrojové desky.
Něco našli.
Toulouská policie musela něco objevit.
"Přijmout zprávu!" vyhrkla a svírala přitom obrazovku v prstech jako o život.
Očekávala přímé vizuální spojení s detektivem, který byl přidělen k případu její babičky, ale na obrazovce se objevil prostý text.

28. SRPNA 126 T.É.
RE: PŘÍPAD Č.#AIG00155819, OZNÁMEN 11. SRPNA 126 T.É.
TÍMTO SI DOVOLUJEME INFORMOVAT SCARLET BENOITOVOU Z RIEUX VE FRANCII, EF, ŽE DNE 28. SRPNA 126 V 15:42 HODIN BYL PŘÍPAD POHŘEŠOVANÉ OSOBY MICHELLE BENOITOVÉ Z RIEUX VE FRANCII, EF, UZAVŘEN PRO NEDOSTATEK DŮKAZŮ SVĚDČÍCÍCH O NÁSILNÉM TRESTNÉM ČINU.
ZÁVĚR: OSOBA ODEŠLA ZE SVÉ VLASTNÍ VŮLE A/NEBO SPÁCHALA SEBEVRAŽDU.
PŘÍPAD UZAVŘEN.
DĚKUJEME, ŽE JSTE VYUŽILI NAŠICH DETEKTIVNÍCH SLUŽEB.

Po zprávě následoval krátký policejní videospot, upomínající všechny piloty dodávkových lodí, aby byli opatrní a vždy si zapínali bezpečnostní pásy, když jsou motory jejich lodí aktivní.
Scarlet upínala zrak na malou obrazovku, dokud se jí slova před očima nerozmazala v černobílé skvrny a podlaha lodi před ní jakoby nezmizela. Plastový panel na zadní straně obrazovky pod jejím křečovitým sevřením zapraskal.
"Pitomci," zasyčela do prázdnoty lodi.
Slova PŘÍPAD UZAVŘEN se jí vysmívala.
Z hrdla se jí vydral výkřik a Scarlet udeřila přenosnou obrazovku o přístrojovou desku v naději, že se rozletí na kousíčky plastu, kovu a drátů. Po třech pořádných úderech obrazovka jen podrážděně zablikala. "Vy pitomci!" Scarlet ji odhodila na palubu před sedadlem spolujezdce, zabořila se do svého sedadla a prsty zajela do pramenů kudrnatých vlasů.
Bezpečnostní pásy se jí zarývaly do hrudi, náhle jí skoro škrtily, a Scarlet si je odepnula a ve stejném okamžiku kopnutím otevřela dveře vedoucí z kokpitu a pak napůl vešla a napůl vklopýtala do ztemnělé uličky. Málem se zalkla pachem tuku a whisky z taverny, když se namáhavě snažila polykat a ovládnout svůj hněv.
Zajde na policii. Teď už bylo moc pozdě - tak tedy zítra. Hned ráno. Bude klidná a logická a vysvětlí jim, proč se ve svých předpokladech mýlí. Přinutí je, aby ten případ znovu otevřeli.
Mávla zápěstím před čtečkou vedle lodního průlezu a škubla poklopem vzhůru prudčeji, než hydraulika dovolovala.
Řekne detektivovi, že musí pokračovat v pátrání. Přiměje ho, aby jí naslouchal a aby pochopil, že její babička neodešla dobrovolně a rozhodně se nezabila.
V zadní části lodi byl nacpán půl tucet plastových beden se zeleninou, ale Scarlet jim sotva věnovala pozornost. V myšlenkách byla na míle daleko v Toulouse a rozmýšlela si celou tu konverzaci. Využívala všechny druhy přesvědčovaní a každičký argument, který znala.
Její babičce se něco stalo. Něco nebylo v pořádku a jestli policie nebude pokračovat v pátrání, Scarlet se odvolá na soud a postará se, aby všechny ty natvrdlé detektivy propustili, takže už nikdy nenajdou práci, a -
Popadla do každé ruky jedno lesklé rajče, otočila se a mrštila jimi o kamennou zeď. Rajčata se rozprskla a šťáva i semínka z nich se ve sprše snesly na hromadu odpadků čekajících na slisování.
Poskytlo jí to uspokojení. Vzala do rukou další, představila si detektivův pochybovačný výraz, když se mu pokoušela vysvětlit, že její babička nemá ve zvyku někam zmizet. Představila si, jak se mu rajčata rozprsknou v obličeji a vymažou mu z něj ten jeho samolibý -
Právě když skoncovala se čtvrtým rajčetem, otevřely se dveře. Scarlet ztuhla, zrovna sahala po dalším rajčeti, ale objevil se majitel taverny a opřel se o rám dveří. Gillesův úzký obličej se leskl, zatímco obhlížel oranžovou spoušť, kterou Scarlet napáchala na stěně jeho obydlí.
"Doufám, že to nebyla moje rajčata."
Scarlet odtáhla ruku od bedny a otřela si ji o špinavé džínsy. Cítila, jak jí žhnou tváře, a krev bušila ve spáncích.
Gilles si otřel pot z téměř holé lebky, upřel na ni pohled a s neutrálním výrazem pronesl: "No?"
"Ne, nebyla tvoje," zamumlala Scarlet. Což byla pravda - technicky vzato patřila jí, dokud on za ně nezaplatí.
"Tak to ti strhnu jen tři minuty za úklid," zabručel. "A teď, jestli jsi už skončila se střeleckým cvičením, možná bys mohla nějaká rajčata nanosit sem dovnitř. Už dva dny jsem nucen podávat jen povadlý hlávkový salát."
Zaplul zpátky do restaurace a dveře nechal otevřené. Do uličky z nich proudilo cinkání nádobí a smích, Scarlet přišly ty zvuky nepochopitelně normální.
Její svět se zhroutil a nikdo si toho podle všeho ani nevšiml. Její babička zmizela a všem to bylo jedno.
Otočila se zpátky k průlezu do lodi a sevřela okraje bedny s rajčaty čekajíc, až jí srdce v hrudi přestane divoce bušit. Slova zprávy jí pořád zněla v hlavě, ale už začínala uvažovat jasněji. První vlna vzteku polevila s rozmačkanými rajčaty.
Jakmile se dokázala nadechnout, aniž by se jí svíralo hrdlo, postavila bednu s rajčaty na další s červenými bramborami a vytáhla je obě z lodi.
Kuchaři si Scarlet nevšímali, když se s bednami proplétala mezi jejich prskajícími pánvemi k chladírně. Strčila přepravky na police označené nápisem psaným fixem, za ty roky mnohokrát přepisovaným.
"Bonjour, Scarletko!"
Scarlet se otočila a odhrnula si vlasy ze zpoceného krku. ve dveřích stála Emílie, celá rozzářená, oči jí spiklenecky jiskřily, ale když spatřila Scarletin výraz, její nadšení pohaslo. "Co se -"
Nechci o tom mluvit." Scarlet proklouzla kolem servírky a vydala se přes kuchyni zpátky k lodi, ale Emílie si nesouhlasně odfrkla a rozběhla se za ní.
"Tak o tom nemluv. Já jsem hlavně ráda, že jsi tady," prohlásila a chytila se Scarlet za rámě, když sehnuly hlavu a vyšly opět do uličky. "Protože se vrátil on." Navzdory andělsky blonďatým kudrnám, které lemovaly Emíliinu tvář, prozrazoval její úsměv velmi ďábelské myšlenky.
Scarlet se vymanila z jejího sevření a popadla přepravku s pastinákem a ředkvičkami a podala ji servírce. Emíliino prohlášení s ní nehnulo, protože se nedokázala přimět k tomu, aby ji zajímalo, o kom to servírka mluví a proč je tak důležité, že se vrátil. "To je skvělé," řekla a naplnila košík červenými cibulemi.
"Ty nevíš, o kom mluvím, viď? No tak, Scar, přece ten pouliční zápasník, o kterém jsem ti tuhle... ach, možná jsi to nebyla ty, ale Sofie."
"Pouliční zápasník?" Scarlet zavřela oči, protože ji náhle rozbolela hlava. "To myslíš vážně, Em?"
"Nebuď taková. Je k sežrání! A tenhle týden tady bývá skoro každý den a sedá si do části, ve které obsluhuju já, a to určitě něco znamená, nemyslíš?" Když Scarlet nic neříkala, servírka postavila přepravku na zem a vylovila z kapsy u zástěry balíček žvýkaček. "Vždycky je takový tichý, ne jako Roland a jeho parta. Myslím, že se stydí a je... osamělý." Strčila si žvýkačku do úst a další nabídla Scarlet.
"Pouliční zápasník, který se stydí?" Scarlet mávnutím ruky žvýkačku odmítla. "Posloucháš se vůbec?"
"Až ho uvidíš, tak pochopíš. Má takové ty oči, ze kterých prostě... " Emílie se začala ovívat rukou a naznačila počínající mdloby.
"Emílie!" Ve dveřích se opět zjevil Gilles. "Přestaň klábosit a běž dovnitř ke čtyřce." Vrhl přísný pohled na Scarlet jako tiché varování, že jí klidně strhne z platu dalších pár univů, pokud nepřestane jeho zaměstnance odvádět od práce, a zmizel zpátky v taverně, aniž by čekal na odpověď. Emílie za ním vyplázla jazyk.
Scarlet si opět opřela o bok košík s cibulemi, zavřela průlez a protáhla se kolem servírky. "Čtyřka je jeho stůl?"
"Ne, on má devítku," zamumlala Emílie a zvedla náklad kořenové zeleniny. když procházely kuchyní plnou páry, Emílie zalapala po dechu. "Ach, jsem já to ale hlava! Vždyť jsem ti skoro celý týden chtěla zavolat a zeptat se tě na tvoji babičku. Už víš něco nového?"
Scarlet zaťala zuby, slova zprávy jí bzučela v hlavě jako sršni. PŘÍPAD UZAVŘEN.
"Nevím," řekla a nechala jejich rozhovor odeznít do ztracena ve zmatku způsobeném vzájemně na sebe pokřikujícími kuchaři.
Emílie šla za ní až do chladírny a vyložila tam svůj náklad. Scarlet se soustředila na přerovnávání košíků, než jí servírka začne říkat něco povzbudivého. Emílie pronesla jen nezbytné: "Neboj se, Scar. Ona se vrátí," a vrátila se do restaurace.
Scarlet už ze zatínání zubů rozbolela čelist. Všichni mluvili o zmizení její babičky, jako kdyby byla nějaká toulavá kočka, která se vrací domů, když vyhladoví. Neboj se. Ona se vrátí.
Ale její babička byla pryč už víc než dva týdny. Prostě zmizela, nenechala žádný vzkaz ani se nerozloučila, nikomu nedala vědět předem. Dokonce zmeškala Scarletiny osmnácté narozeniny, ačkoli týden předtím nakoupila všechny přísady na její oblíbený citrónový koláč.
Nikdo z dělníků na farmě ji neviděl odcházet. Žádný z androidů nezaznamenal nic podezřelého. Nechala tu i svou přenosnou dotykovou obrazovku, ale ve zprávách v ní uložených, v kalendáři ani v historii síťového prohlížeče se neukrývaly žádné stopy, kam se poděla. Samotná skutečnost, že si babička nevzala obrazovku s sebou, byla velmi podezřelá. Nikdo nechodil nikam bez nich.
To však nebylo to nejhorší. Ani ta přenosná obrazovka, ani neupečený koláč.
Scarlet totiž také našla babiččin identičip.
Její identičip. Ležel na kuchyňské lince zabalený ve fáči se skvrnami od babiččiny krve.
Detektiv tvrdil, že přesně to dělají lidé, kteří chtějí zmizet, aby je už nikdo nenašel - vyříznou si identičip. Řekl to, jako by se tím celá záhada vyřešila, ale Scarlet napadlo, že ten trik nejspíš zná také většina únosců.