Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z antologie Padesát deklamovánek pro mládež z roku 1855, jejímž autorem je Jan Sklenář

Nastoupil jsem za mladých let cestu
pro cvičení k sídelnímu městu.
Přemýšlel jsem, bude-li mi štěstí
ve študiích, jak si žádám, kvésti?
Tuť se osobičky se mnou potkaly,
a když docházel jsem, státi zůstaly.
Měly něco příjemného v tvářnosti,
proto s srdečnou jsem slyšel radostí,
když mi jedna každá ohlásila,
že by ke mně nakloněna byla,
a že po celé mé živobytí
přítelkyněmi mi chtějí býti,
jestli na výstrahu jejich pozor dám,
a se podle jejich rady zachovám.
Poslušnosti jsem jim svatě přislíbil,
a tou přípovědí jsem se zalíbil.
První řekla: "Mám-li tobě přáti,
musíš rozšafně se zachovati.
Střeštěně se nikdy po mně nesháněj,
čeho poskytnu ti, na tom dosti měj.
Chci ti přáti, prchnu ale brzce,
poškvrníš-li neřestí své srdce.
Neb jest má to vlastnost, že hned utíkám,
jak jen v srdci hříšnou žádost uhlídám."
Druhá ke mně velmi vážně řekla:
"Od tebe bych nikdy neutekla,
jestli sám jen ke mně lásku neztratíš,
mysl sobě pochybnostmi nezhalíš.
Pro tvůj život veškeren rok od roku
budu tobě věrně státi po boku;
že jsem upřímná tvá přítelkyně,
poznáš nejlépe, když štěstí hyne.
Neb v té nejsmutnější případnosti
přítomnost má tebe smutku zprostí.
Žádného má rada neopustí,
leč jen toho, kdo se mne sám spustí."
Třetí zpurně na mne pohleděla,
hřmotným hlasem toto pověděla:
"Na mne musíš zvláštně pozor dáti,
nebo v zvyku mívám utíkati,
jak se něco neslušného přihodí:
při tom však můj škůdce špatně pochodí,
nebo uražená hned se vytratím,
a pak s těžkem kdy se k němu navrátím." -
Nemeškal jsem vše to přislíbiti;
prosil jsem, by chtěli oznámiti,
jaké každé přítelkyně jméno jest?
Radost, Naděje, a třetí sloula Čest.