Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám." I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

1.

Vybavení obývacího pokoje by mělo odpovídat naší době. Muž - asi čtyřicátník - sedí u psacího stolu, píše na počítači, manželka sedí v křesle, probírá se vypraným prádlem, spravuje ponožky, některé kusy prádla jen skládá, jiné žehlí. Ája má výstřední oblečení i účes odpovídající punku.

Blažena (hystericky): Kolikrát ti budu říkat, že když už se jako konečně rozhodneš tu košili dát do prádla, že bys taky mohl rozepnout knoflíčky?
Karel (po pauze zamyšleně): A víš, že jich vlastně bylo víc?
Blažena: Těch knoflíčků? Tak ty jsi navíc ještě nějaké urval?
Karel (zaujatě vykládá): Ale ne, víš těch Boleslavových dětí. Václav zemřel mladý, o dcerách nevíme nic (v rozpacích zpomalí tempo řeči, ztiší hlas), a tak známe vlastně jen...
Blažena (podrážděně): Člověče, co mi to tady vykládáš? Koho tak asi tohle může dneska zajímat a ještě ke všemu o tom psát? Bože, co já jsem si to vzala za člověka! Za co mě Pán Bůh vlastně trestá?
Karel: A co maminka?
Blažena: Jaká maminka?
Karel: Přece dodáváš, že už maminka tě varovala, aby sis mě jako nebrala a že teď to tedy máš. (po pauze) A mě maminka nevarovala a mám to taky.
Blažena: Tak za prvé - teď nejsi vůbec vtipný, protože tahle hláška je od Hugo Haase a za druhé (mávne rukou, tragicky) tohle jsou náhodou vážné věci, víš?
Karel: Co, ty knoflíčky?
Blažena: Ale knoflíčky! Zabýváš se tu pitomostmi a zatím je potřeba něco udělat s tou garáží! Prostě, trochu se starat! Přemyslovce nech spát a radši sežeň šikovného zedníka!
Ája (přichází asi sedmnáctiletá dcera, výstřední účes i oděv): Čau, rodičové!
Blažena (stále nadurděně): No a tady máš další problém - přímo v životní velikosti.
Ája: Tak jestli mě, drahá matko, vidíš jako problém, mohu ho vyřešit - prostě odejdu a je to.
Blažena: Jo, já ti rozumím, to by se ti líbilo. Hlavně abychom ti do ničeho nemluvili, do ničeho se ti nepletli a nechali tě tahat se s tím hejskem!
Ája (žvýká): Sím tě, kdes to vyčetla - hejsek! Náhodou Viky nemá chybu.
Blažena: Já vím, až na ty chyby. No a co ty, Karle, proč nic neříkáš, je to snad taky tvoje dcera!
Karel: Já myslel, žes už řekla všechno ty.
Blažena: Já se z vás obou zblázním.
Karel (gesto ukazovákem ve smyslu "přišel jsem na to", začíná psát)

Celou knížku Příběhy (ne)jednoho manželství (27 stran) si můžete se svolením autora zdarma stáhnout v PDF.