Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je Stvoření den prvý
Světlo tmu roztíná
Je Stvoření den druhý
Klenba nad vodou se rozpíná
Je Stvoření den třetí
Hle - souš! Zelení se pokrývá
Je Stvoření den čtvrtý
Světla čas v noc a den mění
Je Stvoření den pátý
Životem země i moře pění
Je Stvoření den šestý
Obraz Boží v ženu a muže se dělí
Je Stvoření den sedmý
Požehnán Bohem co svátek se světí

Adame, první jsi,
ty, Evo, druhá,
z hlíny vás uhnětla
Boží to ruka.

V Eden vás uvedl
Pán náš nejvyšší,
svedl vás, ba svedl
tvor pak nejnižší.

Jablíčko - malý skvost
stromu poznání.
Pryč je však nevinnost,
ráje víc není.

Vyhrál had lstivostí,
na Evu vyzrál,
pravou však lidskostí
Bůh vás pak nadal.

Prací si dobývat
chléb svůj vezdejší,
trápením růst a zrát
náš úděl zdejší.

-

Kdo první nepravost
do země zasel?
Muž, co ho svedla zlost,
první zla posel.

Bratrovrah Kain to byl,
kde jsi - ó ctnosti?
Zasel ten černobyl,
býlí špatnosti.

Že se tak rozmohlo
před tváří Boží,
nastala potopa,
moře všech moří.

Jen jeden čistým byl.
Bůh mu dal pokyn,
by archu postavil,
práce se chopil.

Noe tak spasen byl
s rodinou celou,
z živého jeden díl
mohl vzít s sebou.

Koráb je ukrývá.
Pak čtyřicet dní
masa vod přibývá,
čtyřicet nocí.

Zmar v nové se mění,
země osychá,
zas se zazelení,
zkázu odmítá.

-

A tak jako Země
je zas líbeznou,
člověk na ní věčně,
věčně vede svou.

Babylón pýchou žil,
vyrůst chtěl věží,
v nebesích viděl cíl -
své vyzdvižení.

Nebe pokořením
příběh neskončil,
jazyků zmatením
Bůh jej ukončil.

Příběhů však hodně,
hodně Bible zná,
že se dochovaly,
je věc nádherná.

-

Jedním spravedlivým
byl též Abrahám,
mužem vyvoleným
bylť on nazýván.

Boží přízně měli
se Sárou pak dost,
pouze postrádali
dítě pro radost.

Když stoletým starcem
téměř on už byl,
hle - stal se otcem,
syn se narodil.

Z Jahvova příkazu
syna svého měl
obětovat Jemu,
zabít v oběť jej.

Bůh to nedopustil,
jemu požehnal,
věrnost pouze zkoušel,
život ponechal,

by národů otcem
Abrahám se stal.
Pravdou je venkoncem,
zbožných že jen pár.

-

Kvetla špatnost, kvetla
v městě Sodoma,
ke zkažení spěla
kraje podoba.

Zneuctění hostí
věru je věc zlá,
trpělivost Boží
rázem přetekla.

Sírou, ohně deštěm
začal město bít,
dým jak z vápenice
měl je označit.

-

Abrahám v Izáku
syna svého měl.
Ezau, Jákobu
Izák, synu, děl.

Prvorozenosti
práva Ezau měl,
požehnání dosti
by tak obdržel.

Podved' Jákob bratra,
otce slepého,
dosáhl tak všeho,
co chtěl od něho.

Požehnání synu
zpět už nešlo vzít,
musel se mladšímu
starší podrobit.

Vědom si té zrady
Jákob uprchl,
k strýci Lábanovi
cestu podnikl.

Léta mu pak sloužil,
dařilo se mu,
majetek rozmnožil,
získal i Líu.

Starší strýce dceru
neměl v lásce však,
pro získání mladší
musel sloužit zas.

Konečně i Ráchel
jeho ženou je,
naplněn je účel,
konec služby zde.

S ženami a dětmi
z domu odešel,
se stády hojnými
v Kaná se vracel.

Překážka v návratu:
Ezau mstivý tu,
dojde-li ke zvratu,
či snad k zápasu?

Jákob chybu uznal,
bratra objímal,
dary mnohé mu dal,
šťastně smír nastal.

Totě příběh o tom,
že lze napravit,
cokoliv jsi spáchal,
jenom musíš chtít.

-

Dvanáct synů Jákob,
dvanáct synů měl,
jen jeden z nich - Josef,
jen ten trpět měl.

Lásky svého otce
nepřáli mu víc,
dali jej co skopce
za dvacet stříbrných.

Bratři srdce zlého,
muži z proradných
zotročili jeho,
otci pak ve lžích

děli, že zvěř divá
roztrhala jej.
Josef zatím prodán
v egyptskou tu zem.

V Putifara domě
leccos zastat znal,
v pánově oblibě
správcem se pak stal.

Ženě pána svého
sluha se líbil,
získat chtěla jeho,
ten však čestný byl.

Nechtěl pána zradit,
tím se znelíbil,
znala to zařídit,
prý jí násilí

on učiniti chtěl.
Ze správce vězněm
osudu útek zněl.
My teď však vězme,

že Boží úradek
nad vše pevnější.
Kdo by jej zvrátit chtěl?
Toť nejjistější.

I z hloubi nejnižší
dostaneš se výš,
ba v místo nejvyšší
co by kníže v říš.

To případ Josefův:
správcem Egypta
na zásah vladařův.
Věc tak prostinká?

Nadán duchem Božím
vykládati sny
zalíbil se mladík
faraonovi:

Sedm klasů plných -
léta hojnosti,
sedm klasů zvadlých -
léta bědnosti.

Radil Josef pánu
dělat zásoby,
předejíti hladu.
Získal zásluhy.

Vše skutkem stalo se,
v zemi bída je.
Zda i sen splní se,
jenž srdci panuje?

Nouze deset bratrů
v Egypt přivedla,
deset totiž synů
otce Jákoba.

Bratru teď co pánu
poklonili se
nepoznávaje jej.
Ten se raduje.

I sen jeden dávný
skutkem se teď stal.
Josef jím kdys bratry
notně pohněval.

Poznati se nedal,
co zvědy je měl,
jednoho z nich nechal,
nechal svázat jej.

Příběh nyní zkraťme,
dlouhým už se zdá:
bratři měli přivést
i Benjamina.

Pouť tu nastoupili
i s tím nejmladším.
Nemoh' jinak Josef
nežli s dojetím

přiznat bratrům kdo je,
padnouti jim v šíj.
Plakal líbaje je.
S darem nejedním

pro otce poslal též,
by se těšil s ním,
by se žal a smutek
změnily ve stín.

Slyše tyto zprávy
tatínek okřál.
Co ční nad úklady?
Odpověz si sám.

-

Čítanka	-	Padesát tváří Jiřího Grätze aneb Dějinami českého básnictví trochu jinak
	-	Příběhy (ne)jednoho manželství
	-	Říkadla pro celou rodinu aneb Další Grätzova padesátka
	-	Starý zákon ve verších, Starý zákon ve verších (2), Starý zákon ve verších (3), Starý zákon ve verších (4)