Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Malcolm se na okamžik zahleděl nazpět na temné útesy a pak promluvil. "Možná se stalo to, co se stát mělo," řekl. "Protože vymření bylo odjakživa veliká záhada. Na téhle planetě bylo celkem pět období, kdy pokaždé došlo k vymření velké většiny do té doby žijících druhů, a nezpůsobil to vždycky asteroid. Všichni se zajímají o vymření dinosaurů na konci křídy, ale podobná období byla na konci jury i v triasu. Byla rozsáhlá, ale neznamenala prakticky nic proti vymírání druhů v permu, které zahubilo devadesát procent veškerého života na téhle planetě, jak v mořích, tak i na pevnině. Nikdo neví, proč k takové katastrofě došlo. Ale uvažuju o tom, jestli my nejsme příčinou té příští."
"Jak to?" podivila se Kelly.
"Lidé jsou tak destruktivní," odpověděl Malcolm. "Někdy se myslívám, že jsme jakýsi druh moru, který má Zemi očistit. Ničíme věci tak dokonale, až se dohaduju, že je to třeba naše funkce. Možná že každých pár desítek milionů roků vzejde vždycky nějaké zvíře, které pobije zbývající živé tvory na světě, vyčistí palubu a umožní evoluci, aby vyplula do další fáze."
Kelly zavrtěla hlavou. Odvrátila se od Malcolma, zamířila na záď a posadila se vedle Thorna.
"Ty tomu všemu věříš?" řekl jí Thorne. "Já bych to nebral až zas tak strašně vážně. Tohle všechno jsou jenom teorie. Lidé se neubrání, aby se je nevymýšleli, ale faktem zůstává, že teorie jsou jen dohady, fantazie. A mění se. V dobách, kdy byla Amerika ještě nová země, lidé věřili, že existuje cosi, čemu říkali flogiston. Víš, co to je? Ne? No, na tom nezálež, protože nic takového stejně neexistuje. Taky věřili, že lidské chování ovládají čtyři humory, tělesné tekutiny, určující povahu a zdravotní stav člověka. A věřili, že Země je stará pouhé čtyři tisíce roků. Nyní se domníváme, že stáří Země je čtyři miliardy let, věříme na fotony a elektrony a myslíme se, že lidské chování je ovládáno věcmi jako ego a sebelásku. A jsme přesvědčeni, že tyhle dohady jsou mnohem lepší a vědečtější než ty dřívější."
"A nejsou?"
Thorne pokrčil rameny. "Pořád jsou to jenom fantazie. Není to skutečnost. Už jsi někdy viděla ego? Můžeš mi jedno přinést na talíři? A co foton? Nemohla bys mi přinést ukázat jeden foton?"
Kelly zavrtěla hlavou. "To ne, ale..."
"A nikdy to ani nedokážeš, protože takové věci prostě neexistují. Bez ohledu na to, jak vážně je lidi berou," řekl Thorne. "Za sto let se nám budou lidi smát. Budou říkat: 'Víš, co si tenkrát lidi mysleli? Věřili na jakési fotony a elektrony. Umíš si představit něco tak pitomého?' A s chutí se zasmějí, protože v té době už budou mít novější a lepší fantazie." Thorne zavrtěl hlavou. "A zatím, cítíš, jak se houpe člun? To je moře. Moře je skutečné. Cítíš sůl ve vzduchu? Cítíš, jak se ti do kůže opírá slunce? Vidíš nás všechny sedět pohromadě? To je skutečný svět. Život je nádherný. Je to dar, být naživu, vidět slunce a dýchat vzduch. A fakticky nic jiného ani neexistuje. Teď se podívej na kompas a pověz mi, kterým směrem je jih. Chci jet do Puerto Cortés. Je čas, abychom se my všichni vrátili domů."

Čtenářský deník	-	Dračí zuby
	-	Jurský park
	-	Koule
	-	Vycházející slunce
	-	Ztracený svět, Ztracený svět (2)

Čítanka	-	Koule
	-	Ztracený svět