Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pořádáme nejrůznější společenské večírky, odcházíme od rodin, abychom žili osaměle, potíme krev při psaní knih, kterým se nikdy nepodaří změnit svět, přes všechno naše nadání, neutuchající úsilí i bláhové pošetilé naděje, žijeme svoje životy, děláme to co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik z nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků, podstatně víc je těch, kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovsou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí- sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. A přesto pečujeme o své okolí, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc.
Jen samo nebe ví, proč to tak milujeme.

Čtenářský deník

-

Hodiny