Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka - 3. sen
• přeložil Jaroslav Hulák (1976, Dilia)
• podtitul: Osm snů
• název originálu: Běg (Бег)
• hra o čtyřech dějstvích, která líčí osudy ruské emigrace v čase občanské války, nebyla za autorova života v SSSR nikdy uvedena (vzhledem k Stalinovým výhradám byla zavržena)
• jedná se o osm dramatických snů Michaila Bulgakova, jež se odehrávají na frontě v letech 1920-1921 a jejichž protagonisty jsou bělogvardějští běženci a oficíři - ti, smeteni revolucí, rozvráceni duševně a zdeptáni mravně, si uvědomují prázdno, které se před nimi otevřelo, a luští otázky své další existence a smyslu svého žití

OSOBY

SERAFIMA VLADIMÍROVNA KORZUCHINOVÁ - mladá petrohradská paní
SERGEJ PAVLOVIČ GOLUBKOV - syn idealistického filozofa profesora Golubkova z Petrohradu
AFRIKAN - arcibiskup simferopolský a karasubazarský, arcipastýř, totožný s chemikem MACHROVEM
PAISIJ - mnich
Vetchý PŘEVOR
BAJEV - velitel pluku v jízdní armádě Buďoného
BUĎONOVEC
GRIGORIJ LUKJANOVIČ ČARNOTA - původem záporožský kozák, kavalerista, generálmajor v bílé armádě
BARABANČIKOVOVÁ - žena existující jedině ve fantazii generála Čarnoty
KRAPILIN - ordonanc generála Čarnoty, člověk, který zašel na svou výřečnost
DE BRIZARD - velitel husarského pluku v bílé armádě
ROMAN VALERJANOVIČ CHLUDOV
GOLOVAN - kozácký kapitán, Chludovův pobočník
VOJENSKÝ VELITEL
NÁČELNÍK STANICE
NIKOLAJEVNA - žena náčelníka stanice
OLINKA - čtyřletá dcera náčelníka stanice
PARAMON ILJIČ KORZUCHIN - Serafimin muž
TICHÝ - velitel kontrarozvědky
SKUNSKIJ - pracovník kontrarozvědky
GURIN - pracovník kontrarozvědky
VELITEL BÍLÝCH
PUSINKA - tvářička v pokladně
ARTUR ARTUROVIČ - švábí král
POSTAVA V TVRĎÁČKU a s intendantskými nárameníky
TURKYNĚ - milující matka
KRÁSNÁ PROSTITUTKA
ŘECKÝ DONCHUÁN
ANTOINE GRIŠČENKO - Korzuchinův komorník

Mniši, bílí štábní důstojníci, kozáci z doprovodu vrchního velitele bílých, pracovníci kontrarozvědky, kozáci v pelerínách, angličtí, francouzští a italští námořníci, turečtí a italští policajti, turečtí a řeč­tí kluci, arménské a řecké hlavy v oknech, dav v Konstantinopolu.

První sen se odehrává v říjnu 1920 v Severní Tauridě.
Druhý, třetí a čtvrtý sen začátkem listopadu 1920 na Krymu.
Pátý a šestý sen v létě 1921 v Konstantinopolu.
Sedmý sen na podzim 1921 v Paříži.
Osmý sen na podzim 1921 v Konstantinopolu.

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Třetí sen

"... Ve snu svítí jehla..."

Podivně smutné osvětlení. Podzimní stmívání. Pracovna sevastopolské kontrarozvědky. Jedno okno, psací stůl, pohovka. V koutě na stolku hromada novin. Skříň, závěsy. TICHÝ u psacího stolu v civilu. Dveře se otevřou, GURIN vpustí dovnitř GOLUBKOVA.

GURIN: Sem... (Zmizí.)
TICHÝ: Posaďte se, prosím.
GOLUBKOV (v plášti, v ruce klobouk): Děkuji vám. (Sedne si.)
TICHÝ: Jak se zdá, jste inteligentní člověk.

GOLUBKOV nesměle zakašle.

TICHÝ: Takže jistě chápete, jak je pro nás a přirozeně i pro velení důležité dovědět se pravdu. Rudí šíří o kontrarozvědce hanebné pomluvy. Ve skutečnosti má tato instituce mimořádně těžké a naprosto bezúhonné poslání. Chrání stát před bolševiky. Souhlasíte se mnou?
GOLUBKOV: Já totiž...
TICHÝ: Vy se mne bojíte?
GOLUBKOV: Ano.
TICHÝ: Ale pročpak? Ublížil vám snad někdo, když vás vezli sem do Sevastopolu?
GOLUBKOV: Ó ne, ne, to bych nemohl říci.
TICHÝ: Prosím, zakuřte si. (Nabízí mu cigaretu.)
GOLUBKOV: Děkuji, nekouřím. Proboha vás prosím, řekněte mi, co je s ní?
TICHÝ: Koho myslíte?
GOLUBKOV: Ji... Serafimu Vladimírovnu. Zatkli ji zároveň se mnou. Přísahám, že je to všechno naprosto nesmyslné! Měla záchvat! Je těžce nemocná!
TICHÝ: Jste celý rozčilený. Uklidněte se. K ní se ještě vrátím. (Mlče­ní.) Tak, a teď si laskavě přestaneš hrát na soukromého docenta! Už mám té komedie dost! Všiváku! Ruce k tělu!
GOLUBKOV (vstává): Panebože!
TICHÝ: A teď mluv! Tvoje pravé jméno!
GOLUBKOV: Já žasnu... Mé pravé jméno je Golubkov!
TICHÝ (vytáhne revolver a zamíří na GOLUBKOVA, ten si zakryje obličej rukama): Chápeš, že si s tebou můžu dělat co chci? Nikdo ti nepřijde na pomoc. Rozuměls?
GOLUBKOV: Rozuměl.
TICHÝ: Takže se dohodneme. Budeš mluvit čistou pravdu. Podívej se sem. Jak začneš lhát, zapnu tady tu jehlu (zapne jehlu, ta se rozžhaví proudem, až svítí) a takhle si na tebe sáhnu. (Vypne jehlu.)
GOLUBKOV: Přísahám, že jsem opravdu...
TICHÝ: Ani slovo! Odpovídat jenom na otázky! (Schová revolver, vezme si pero a začne znuděným hlasem.) Posaďte se, prosím. Vaše jméno, jméno po otci, příjmení.
GOLUBKOV: Sergej Pavlovič Golubkov.
TICHÝ (píše znuděně): Trvalé bydliště?
GOLUBKOV: Petrohrad.
TICHÝ: Proč jste přešel na území obsazené bílými ze Sovětského Ruska?
GOLUBKOV: Už dlouho jsem toužil dostat se na Krym. V Petrohradě mi životní podmínky znemožňují práci. Ve vlaku jsem se seznámil se Serafimou Vladimírovnou - byla také na útěku sem - a spolu jsme jeli k bílým.
TICHÝ: A za jakým účelem přijela k bílým domnělá Serafima Korzuchinová?
GOLUBKOV: Jsem naprosto... vím určitě, že je Serafima Korzuchinová.
TICHÝ: Korzuchin prohlásil na nádraží ve vaší přítomnosti, že je to lež.
GOLUBKOV: Přísahám, že lhal on.
TICHÝ: Proč by to dělal?
GOLUBKOV: Dostal strach, pochopil, že mu hrozí nějaké nebezpečí.

TICHÝ odloží pero a posune ruku k jehle.

GOLUBKOV: Co to děláte? Mluvím pravdu!
TICHÝ: Máte v nepořádku nervy, pane Golubkove. Jak vidíte, zapisuji vaše odpovědi, víc nic. Odkdy jste členem komunistické strany?
GOLUBKOV: Vyloučeno!
TICHÝ: Správně. (Přisune GOLUBKOVI papír a podává mu pero.) Pište všechno, co jste právě prohlásil. Budu diktovat, pro vás to tak bude snadnější. Upozorňuji vás předem, že se vás dotknu jehlou, jakmile přestanete psát. Když se nebudete zastavovat, nemusíte se ničeho bát, nic vám nehrozí. (Zapne jehlu, která osvětluje papír a diktuje.) Já, níže podepsaný...

GOLUBKOV začne psát.

TICHÝ: Golubkov, Sergej Pavlovič jsem při výslechu v oddělení kontrarozvědky dne 31. října 1920 vypověděl dvojtečka Serafima Vladimírovna Korzuchinová, žena Paramona Iljiče Korzuchina - nezastavovat se! - členka komunistické strany, přijela z Petrohradu na území obsazené ozbrojenými silami Jihu Ruska za účelem šíření komunistické propagandy a navázání spojení s podzemím Sevastopolu. Soukromý docent... podpis. (Vezme GOLUBKOVI papír, vypne jehlu.) Děkuji vám za upřímnou výpověď, pane Golubkove. O vaší nevinně jsem naprosto přesvědčen. Promiňte, jestli jsem s vámi chvílemi jednal poněkud příkře. Jste volný. (Zazvoní.)
GURIN (vstoupí): Zde!
TICHÝ: Odveď zatčeného ven a pusť ho, je volný.
GURIN (GOLUBKOVI): Běž.

GOLUBKOV odejde s GURINEM. Zapomene klobouk.

TICHÝ: Poručíku Skunskij!

SKUNSKIJ vstoupí. Velice se mračí.

TICHÝ (rozsvítí lampu): Odhadněte, kolik za tohle vyklopí Korzuchin?
SKUNSKIJ: Tady? Před naloděním! Deset tisíc dolarů. V Konstantinopoli míň. Radím vytáhnout doznání z Korzuchinové.
TICHÝ: Správně. Zadržte pod nějakou záminkou Korzuchinovo nalodění o nějakou půl hodinku.
SKUNSKIJ: Můj podíl?

TICHÝ zdvihne dva prsty.

SKUNSKIJ: Hned tam pošlu agenta. S Korzuchinovou si pospěšte. Je nejvyšší čas, už se naloďuje jízda. (Odejde.)

TICHÝ zazvoní. Vejde GURIN.

TICHÝ: Zatčenou Korzuchinovou. Je při smyslech?
GURIN: Zdá se, že je jí líp.
TICHÝ: Dělej.

GURIN odejde, za chvíli přivede SERAFIMU, která má horečku. GURIN odejde.

TICHÝ: Není vám dobře? Nezdržím vás dlouho. Sedněte si na pohovku. Tam, tamhle.

SERAFIMA si sedne na pohovku.

TICHÝ: Přiznejte se, že jste přijela dělat propagandu, a hned vás pustím.
SERAFIMA: Cože...? Co? Jaká propaganda? Bože na nebi, proč já sem vůbec jela?

Ozve se valčík. Zní čím dál blíž a zároveň je slyšet dusot kopyt.

SERAFIMA: Proč vám tady hrají valčík?
TICHÝ: To se naloďuje Čarnotova jízda, nerozptylujte se. Váš kumpán Golubkov udal, že jste sem přijela šířit propagandu.
SERAFIMA (si lehne na pohovku, těžce oddechuje): Běžte odtud všichni pryč, nechte mě spát...
TICHÝ: Ne. Probuďte se! Přečtěte si to. (Ukazuje SERAFIMĚ, co napsal GOLUBKOV.)
SERAFIMA (mhouří oči, čte): Petrohrad, lampa... on se zbláznil... (Náhle popadne papír, zmačká ho, přiskočí k oknu, vyrazí loktem tabulku a křičí.) Pomoc! Pomoc! Zločin! Čarnoto! Sem! Pomoc!
TICHÝ: Gurine!

Vběhne GURIN, chytí SERAFIMU.

TICHÝ: Seber jí to lejstro! Pitomče!

Valčík umlkne. V okně se mihne tvář pod papachou. Hlas: "Co se to tu děje?" Hlasy, bouchání dveří hluk. Dveře se otevřou, objeví se ČARNOTA v pelerínce, za ním dva další v pelerínkách. Vběhne SKUNSKIJ. GURIN pustí SERAFIMU.

SERAFIMA: Čarnoto! Jste to vy? Čarnoto! Zastaňte se mě! Podívejte, co tu se mnou dělají! Podívejte, co ho donutili napsat!

ČARNOTA vezme listinu.

TICHÝ: Račte okamžitě opustit kontrašpionážní oddělení!
ČARNOTA: Neříkejte - opustit? Co tu s tou ženou děláte?
TICHÝ: Poručíku Skunskij, stráž!
ČARNOTA: Já vám dám stráž! (Vytáhne revolver.) Co to tu tropíte s tou ženou?
TICHÝ: Poručíku Skunskij, zhasněte světlo!

Světlo zhasne, ve tmě.

TICHÝ: To vás přijde draho, generále Čarnoto!

Tma. Sen končí.