Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na Havelském náměstí už dvě hodiny čekám před telefonní budkou, u obchodu s látkami a záclonami, musím zatelefonovat důležitou a spěšnou zprávu, ale budka je obsazená a nevypadá to, že by telefonující chtěl skončit. Neměl bych na něj zaťukat? To by ale bylo dost nezdvořilé, raději ještě počkám. Pořád nekončí, přece jenom zkusím zaťukat, alespoň tiše. Hm, zdá se, že si mě vůbec nevšiml, zaťukám hlasitěji. Ne, raději ne, nebudu dotěrný. Je to vlastně dost divný telefonující, ještě jsem se s takovým nesetkal. Vždycky, když jsem čekal na telefon, stál v budce nějaký muž nebo žena nebo dítě, ale v téhle budce je mořský koník, vysoký jako dospělý člověk, konec ocásku má elegantně zakroucený do spirály. Kam asi telefonuje? Na mořské dno? Budka je až ke stropu plná vody, to také není nic obvyklého. Až bude koník vycházet, budu muset dávat pozor, protože ve chvíli, kdy se otevřou dveře, vyvalí se voda ven. Jsem zvědavý, jak půjde po ulici, budu se dívat. Bude poskakovat po ocásku? Třeba ale vůbec netelefonuje, třeba jen tak strká čumák do mluvítka. Třeba ho chce sežrat. Nemá ani sluchátko u ucha. Má vůbec mořský koník uši? Možná že vysílá nějaké ultrazvukové signály jako netopýr. Třeba pokládá telefonní budku za akvárium. Třeba se tu skrývá, za měsíc budou Vánoce a lidé shánějí rybí maso. Je ale mořský koník ryba? Lidem by to bylo jedno, strčili by ho do vany a na Štědrý den by ho snědli a ještě by se všude chlubili, jakou měli delikatesu. No, do Vánoc bych tu čekat asi nevydržel. Ale ne, určitě telefonuje, tváří se tak soustředěně, ještě počkám. Však on už skončí, o čem by si mohl tak dlouho povídat? Ale nepoškodí voda telefonní aparát? Třeba se pak nikam nedovolám. Třeba se dovolám taky jenom na mořské dno. Co mi to bude platné, s kým si tam budu povídat? S medúzou? Ne, ne, s medúzou se bavit nebudu, potřebuji mluvit s někým úplně jiným. Ze začátku mi koník připadal roztomilý, chodil jsem okolo budky a prohlížel jsem si ho, chtěl jsem mu nabídnout bonbón, až bude vycházet, ale teď už se mi vůbec nelíbí, připadá mi slizký a odporný. Brr, vůbec bych se ho nedotkl. Je mi protivné, že budu muset sahat na sluchátko, do kterého strkal čumák. Obalím si je kapesníkem. Kdyby v kavárně přišel k mému stolu a zeptal se mě, jestli si může přisednout, bez obalu bych mu řekl, že ne. Ještě by mi umokřil noviny. Kdo ví, co by si lidé o mně mysleli, kdyby mě viděli, jak vysedávám s mořským zvířetem. A jak bychom se bavili? Ultrazvukem? Taky bych se nechtěl dívat, jak strká ten svůj dlouhý nos do šálku s kávou. Určitě by jej tam nacpal jen tak tak a šálek by mu zůstal trčet na konci nosu jako porcelánový náhubek. To by bylo legrační. Vůbec by mi ho nebylo líto. Prosil by mě asi, abych mu šálek sundal s tlamy, sám by to nesvedl, protože nemá žádné ruce. Já bych ale dělal, že čtu noviny a že ho neslyším. Myslím, že jej nenávidím. Je to opravdu hnusné zvíře, má ocásek jako prasátko. I když na druhé straně... Je takový mírný, nějaké jiné zvíře by se třeba rozčílilo, že mu obcházím pořád kolem budky, vyběhlo by ven a začalo by mě honit po Havelském náměstí, chytilo by si mě a odneslo by mě do své nory. Tam by na mně učilo mláďata chytat lidi, vždycky by mě nechalo poodběhnout a pak by mláďatům ukazovalo: takhle si nadběhněte a takhle skočíte a plácnete tlapkou, tak, a teď si ho pěkně srolujete a odnesete. Ale koník ne, koník je tichý a trpělivý a ve tváři má jemný a inteligentní výraz, z očí mu hledí tajemství mořských hlubin. Je čisťounký, celý vymydlený, jiná zvířata se vody ani nedotknou nebo se dokonce vyvalují v blátě. Kdyby bylo v budce nějaké jiné zvíře, zůstal by po něm telefonní aparát určitě celý zamazaný od bláta, na sluchátku by byla napatlaná hustá vrstva nějakého neřádu. Nemohu koníka přece jen tak odsuzovat, a také: jak mohu vědět, že netelefonuje ještě důležitější zprávu, než jakou mám já? Myslíme si, že všechno důležité se musí odehrávat jen na souši, a přitom souš zaujímá jen menší část zemského povrchu. T. S. Eliot píše v básni The Dry Salvages o tom, že si vůbec neuvědomujeme přítomnost živlu vody a jeho tajemství, dokud se nám voda sama nepřipomene tím, že hrozivě vystoupí z břehů, kterými do té chvíle tiše a nenápadně plynula. Anebo tím, že musíme čekat před budkou, ve které telefonuje mořský koník, dodávám k tomu já. Přece jenom by to ale mohl zkrátit. Neměl bych jít k nějaké jiné budce? Ale ne, když už jsem tady tak dlouho, tak by byla škoda teď odcházet. Jinde bych musel taky čekat a pravděpodobnost, že hovor skončí, je větší tady, protože čím déle hovor trvá, tím se stává statisticky nepravděpodobnější. Jenom kdybych neměl takový hrozný hlad. Naproti v kiosku prodávají klobásy, voní to až sem, snad bych si mohl pro jednu odskočit a hned navrhl. Mohl bych taky koupit dvě a jednu nabídnout koníkovi. Ale to by si mohl myslet, že mu tím chci naznačit, že volá moc dlouho, a mohlo by ho to zranit. Stejně asi mořští koníci klobásy nejedí. Kromě toho by mě za tu chvíli, co budu stát u kiosku, mohl někdo předběhnout. Raději nikam nepůjdu, ještě to vydržím. Člověk vydrží nejíst několik týdnů. Koník se pořád nehýbe, je to vůbec živé zvíře? Není gumový a nafukovací? Ale co by dělal gumový nafukovací v telefonní budce? Možná že je to nějaká reklamní akce, třeba na rybí výrobky nebo na zájezdy k moři, co já vím. Určitě je gumový. Má takový tupý výraz. Měl bych otevřít a sáhnout si na něj. Ale co když není gumový? To by pak ode mne byla hrubá nezdvořilost. To by se koník přes svou mírnost urazil a rozzuřil a třeba by mě pokousal. Co bych pak řekl doktorovi? Že mě pokousal na Havelském náměstí velký mořský koník? To si dovedu představit, kam by mě poslal na vyšetření. Kromě toho by vytekla ven voda a celého by mě zmáčela. Raději ještě počkám, musím být trpělivý, vzpomínám si, že Meng-c' píše o rolníkovi, který chtěl uspíšit zrání rýže tím, že rostliny povytahoval ze země, a pak se mu nic neurodilo. Kdyby nebyla taková strašná zima. Neměl bych přece jenom znovu zaťukat na sklo?