Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• podtitul: Básně o mizerných časech, kdy se psací stroj povaloval v chuchvalcích prachu
• přerývavými volnými verši se etablovaný básník táže po pozadí každodenních událostí, ne zřídka v rovině ironie
• vydalo nakladatelství Protis v Praze roku 2009

pitbull

přised jsem si k nim. zajímalo mě co musí mít za náturu
když dokáže v kurevsky přesně vypočítaným
pomalým rytmu soust řezat psa přes čenich
a cpát se při tom gulášem.
to-se-dě-lá-že-brat?
blondska v květovaných šatech natáhla ruku po obojku.
pěstí ji zatlouk zpátky do židle.
"čau kámo" řek jsem
na uvítanou. "můžu tě zvěčnit do básně?"
"no jasan! o čem bude?"
"o parchantovi."

kdyby aspoň nějak zareagovala
stála by ta rvačka za to.
místo toho po mně šlehla nenávistným pohledem.
některý chlapy nepochopím.
a jejich ženský mě.

inspirace

slíbil jsem jednomu literárnímu magazínu báseň.
sraz s redaktorem jsme měli jsme ve Spálený
že mu to dám na disketě.
vystoupil z tramvaje. koukám jak po refýži
míří naproti mně.
báseň jsem neměl.
rum přestal zabírat inspirace je fuč
proto jsem redaktora předběhnul a povídám:
"máte na botě bláto."
jak se sehnul
aby si botu otřel
nabral jsem ho kolenem do koulí.
sám nevím proč.

prostě inspirace.

najednou tu byla.

a s ní i báseň.

toaletní stolek je její oltář

klipsou si sepne neposedný pramínky vlasů z čela
a než obřadně vyroluje rtěnku
přesvědčí se letmo pohledem do zrcadla
že nejsem nablízku. tehdy je plachá
a zranitelná jako žirafa u vádí.
pudr. řasenka. stíny. tužka na obočí. svatá relikvie
flakón od Channelu
dávno už naplněnej obyčejným parfémem.
jen kadidelnice a kasička na milodary schází.
"už budu. zatím si vyber kravatu. košili
máš vyžehlenou na ramínku
na klice!" volá skrz přivřený dveře.
běda kdybych vstoupil.
tvrdí že líčení
je pro ni intimnější než rozcapit stehna na gyndě
nebo duši u zpovědi.

Šmíd

"chlap co šrouboval máti byl taky Šmíd."
"já jezdil u pekáren s nějakým Šmídem."
"a nebyl v pohodě?"
"byl."
"a bachař na Mírově -"
"Šmíd."
"v pohodě."
"jo."
"říkám."
"Šmídové musej bejt v pohodě."

Bob Marley

jsou dvě. jedna ostříhaná na ježka
druhá má odrůstající ofinu obarvenou na zrzavo.
v odrbanejch jeansech se posadily dole na obrubník.
špičkama tenisek pohybujou do rytmu reagge.
"osolte to" povídá ta na ježka.
dožehlím límeček
a knoflík u kazeťáku otočím až na zarážku.
zrzka vztyčí palec.
borec!
čímž míní Boba Marleyho.
vyžehlenou košili pověsím na ramínko do skříně.
z kazeťáku vyhrává Bob Marley. Bob Marley
vyhrává
na rozdíl ode mne.

tampony

nejdřív jsem nemoh najít klíčky od auta
takže jsme chytli páteční kolonu
dálnice zacpaná od Průhonic
a jako by těch morovejch ran nebylo až až
vzpomněla si Marie že sebou nemá tampony.
začala prohrabovat kabelku:
"nejsou tam."
"koukni se pořádně."
"fakt ne."
"co teď?"
"já krvácím!"
že tampony musej mít v Glóbu v Benešově
kterej je do Třeboně při cestě
napadlo Marii poté co je nenašla
ani doma v koupelně.
mohla mít ale trochu soucitu
a nechat si to pro sebe
když už jsem na to nepřišel sám
dřív než jsem zařadil zpátečku.
teď krvácíme dva.