Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• podtitul: Kronika osidlování Gran Chaca
• postmoderní mystifikace českého autora, jenž osobitým způsobem podává fiktivní kroniku osidlování argentinského území na počátku 20. století z nekonvenčního pohledu českého cestovatele
• vydalo nakladatelství Petrov v Brně 2003

Oui

Slunce za kolesem parníku Masfeñer zastínilo bouřkové mračno.
"Od Paraná se to pokaždý řádsky semele," zhodnotil meteorologickou situaci od šifonéru s cigarros a kořalkou Schmidt.
"Oui." Promítači La Rochefoucauldovi nezbylo než souhlasit, pokud chtěl dostat čerstvé banány, a ne ty ze včerejší dodávky z rozmačkaných krabic z Médanosu.
"Vedro je k zalknutí," přitakala doña Stoříšková.
Nussberger už měl nakoupeno a proviant naložený na carretě. Po odjezdu Balíka do vnitrozemí Chaca Boreal k paraguayským hranicím vykolíkoval chacru u Cañada de las Golondrinas po proudu pod Rouskovou pilou a nepoříznuté kmeny quebracha splavuje do Intiyaco. Přestože měl naspěch, připojil se k hovoru: "Jestli se má přihnat bouřka, tak od Paraná."
"A pakl maté," pravil La Rochefoucauld.
Schmidt navážil unci pepře.
"A unci pepře," pravil La Rochefoucauld.
Schmidt do celofánu zabalil trs banánů a na sčítacím stroji namarkoval patnáct centavos.
"Málem bych zapomněl," pravil La Rochefoucauld.
"Bodejť že oui," pravil Nussberger.
"Už poprchává," oznámila přítomným doña Stoříšková.
Ve vyprahlém písku před Schmidtovým almacénem se tvoří bochánky, hemžící se sem a zase tam.

Bouřka

Na mravenečníkův zpocený nosan nedočkavý na okoštování blahodárného deště dopadlo saranče. Pokrčilo nožky a odrazilo se na hamaku. Zanedlouho po předskokanovi se mračno sneslo na pampu. Nejdřív bylo slyšet vrzavé praskání křídel. Koruny algarrob se zabarvily do zelenohněda. Kufr na střeše rancha se rozvlnil, jako by byl z gumy. Cortaderu kam až oko dohlédlo posela myriáda hopkajících tělíček. Udělal jsem krok a zelenohnědá změť nožek a křídel se rozprskla. Během okamžiku kratšího než usmažení volského oka na sloupku k uvazování parníků jsem však měl boty opět zalité sarančatovým Buštěhradem.
Sara pobíhala v panice po ranchu, a když došly deky, v marné snaze zakrýt manioku a zachránit úrodu naházela na svou zahrádku kde co, co jí zrovna přišlo pod ruku. Hrnce, pončo, sponu do vlasů, a dokonce i breviář.
Ticho.
Takhle naráz nastalo, jako odstavec. Mračno sarančat se z čista jasna zvedlo od země a zmizelo. Mezi oholenými torzy keřů manioky ukápl do rozpukané země ceresin z roztátého válečku do fonografu s Tangem de la Caminita. Potkal ho stejný osud jako svého času figurínu obra Drásala. Slunce po bouři bez bouře se navrátilo nad koleso parníku Masfeñer.

Brunnerův skákací hrbolek

Ottův slovník naučný přečkal v koutě pod fotografickým náčiním Sařino řádění bez úhony. Na straně 138 mezi Acria (lat.), t. remedia a Acriviola [ak-] Boerhaave, je heslo Acridiidae (Acridiodea Burm.). Čeleď skákavých hmyzů rovnokřídlých; tělo bývá protáhlé, se stran stlačené, hlava krátká s temenem značně do předu prodlouženým. Tykadla s. skládají se z 25 článků. Oči jsou ploché nebo kulovitě vypouklé, vedlejší očka 3. Předohřbetí mocně vyvinuté k určení rodu znaky poskytuje, kořen krovek a křídel; svrchní i spodní křídla jeví zřetelné žilky, shodující se s nervaturou hmyzu rovnokřídlého. Holeně předního a středního páru nohou jsou opatřeny dvěma řadami krátkých trnů, chodidla jsou trojčlenná a ozbrojena dvěma drápky, mezi nimiž umístěn jest okrouhlý plátek přidržovací, arolium. Zadní nohy s. mají stehna svalnatá a ke skoku způsobilá. Hořejší hrana opatřena řadou jemných, do zadu směřujících zoubků. Na spodní straně stehen nalezl Brunner v. Wattenwyll zvláštní přístroj hrbolkovitý, sloužící bezpochyby k silnějšímu vymrštění při skoku. Holeně zadní mají dvě řady trnů; na koncích holení vkloubeny jsou mimo to ještě dva páry delších a pohyblivých ostnů. Zadek s. protáhle kuželovitý skládá se z 9 kroužků. Na předních osmi položeny jsou otvory dýchací; první kroužek chová na straně též ústroj sluchový v podobě nálevkovité prohlubeniny, na jejímž dně napjata blána bubínková. U samic jest kroužek 9., u samců i 8. přeměněn v desky různě tvořené. Jimi kladélka a ústroje rozplozovací navenek jsou kryty. Největší a nejrozmanitější druhy sarančí žijí v krajinách teplejších a stávají se tu ohromným množstvím svým, jakož i nenasytnou žravostí zhusta pravou trýzní těchto krajů.

Chinchulines

Nebo co je vlastně bůh Chaca zač? Dneska nad ránem zase ležel u corralu jaguárem zadávený býček. Objevila ho Sara na své čúrací pampové procházce. Proč to nepřiznat, nemáme v ranchu záchod. Hned při příjezdu do Barrengueras mě totiž upovídaný Gruntorád, jakmile seznal, že jsem paisano z Čech, v přestávkách na nadechnutí a rozmyšlení peprné nadávky na adresu batátového magnáta Cháveze neopomněl varovat, abych se o vykopání záchoda ani nepokoušel. Odstrašujícím příkladem je pro všechny colony převor Sinforian. Po sroubení kaple přikázal řeholníkům ze zbytků quebracha stlouct latrinu a při trůnění ho uštkl jarará, vyhřívající se na čerstvých kupkách. Chodit do pampy ale také není nic moc. S mravenečníkem Saru pořád nabádáme, aby nepila maté na noc, nebo aby alespoň při odchodu nenechávala odhrnutou mosquiteru. Mravenečník se přesune na Sarou opuštěné místo na matraci, a kdo má potom snášet jeho ustavičné drbání. Dal jsem si tu práci a podobně jako kdysi Schmidt odpočítával hřeby, spočítal jsem na mravenečníkovi zahryznuté larvy much ura. Bylo jich 264. Bůh suď, co ta shoda čísel může znamenat. Bůh, o němž nevím, co je vlastně zač.

O čem měla být minulá kapitola?

"O chinchulines," připomněl mi mravenečník.
"Gracias, ale přestaň mi nakukovat přes rameno." Na rozdíl od papoušků a slov vyřčených, slova napsaná jsou před oschnutím inkoustu křehká. Neunesou rozorávání řádek očima a myšlenka unikne na scestí. Scestí o latríně však bylo vzhledem k chinchulines případné. Chinchulines jsou zvláštní klobásky. Nádivku do nich rozemlel sám býček. Mlýnek bachor. Mlýnek čepec. Mlýnek kniha. Mlýnek slez. To ještě nebožák pasoucí se na výhoncích rákosin u laguny netušil, že bude svému vlastnímu opečenému střevu s vykřupanou kůrčičkou šéfkuchařem.
Sara chinchulines zašpejlovává jako jitrnice stříbrnými křížky ze svatojuditské pouti. Má jich čtyřiadvacet, a když je spočítá, pozná, kolik je jí let.
"Dvacet čtyři," prohodila Sara. S karmínovým lakem krve na nehtech vyhlížela fakt dramaticky, svatá Judit hadr.
"Mně osm. Mravenečníci roky sčítají na drápech."
Už dva mi nahlížejí přes rameno. Není divu, že jsem se v minulé kapitole zadrhl.
"Dva. Mně je taky dva," konstatoval Pui s vytrčeným ukazovákem a prostředníkem.

Středa

Po gruntovacím úterku Sara prohlásila středu za den praní. Den praní se s nesplnitelnými tužbami. Pokaždé, rozložím-li u Buštěhradu chumel našeho špinavého šatstva, se mne zmocní cukání oprášit udici a napíchnout na háček kostkovaný šnuptychl a nahodit ho do úplavu k potopenému kmeni. Od praní k praní se kmen proměňuje. Nejprve opadaly listy. Plát vymacerované kůry se odloupl a obnažené dřevo podlehlo rozkladnému procesu trouchnivění. Větev trčící nad hladinu se předešlou středu, zatímco jsem si sdíral klouby o valchu, s praskotem sesunula do peřeje. Určitě pod ní číhá dorado.
Sara už se přes břicho k valše nesehne. Sedí na balvanu a ráchá si nohy v hejnu mřenek. Při tom se jí v hlavě rojí různé malichernosti.
Jaký myslíš, že naše dítě bude? Přála bych si, aby bylo pěkně naplácaný. S malýma sladkýma ručičkama. A bude se smát, jako když chřestěj pesa v kasičce San Martína.
Patriotismus odsud posud, ale San Martín se jmenovat nebude.
Ty mu chceš dát jméno Borhř-hžif-voj?
Komediantko!
Trhni si! Slib mi aspoň, že mu u Schmidta v almacénu koupíš chundelatýho plyšovýho medvídka coatí.
Já snad nejsem plyšovej a chundelatej? ohradil se dotčeně zaštupovaný mravenečník. Na mazlení s dětma jsem jako stvořenej.
Sara musela kopnout do vody a probrat mě sprškou kapek, aby mi to docvaklo. Předešlé dialogy jsou bez uvozovek. Žádná duše caburé, ta nevyřčená slova jsem řekl já. Řekla je Sara a řekl je mravenečník.

Kšeft

Práci pro estanciera Harryho Place mi zprostředkoval Schmidt. Place si podává do La Razónu reklamu a na ni potřebuje vyfotografovat svého plemenného býka. Rovněž papíry od Kodaku z Encarnaciónu objednal na svůj účet Schmidt, že se vyrovnáme později. Na jeho futro šel i poslední nákup maté a petroleje do farolu. Saru s tím nechci zatěžovat, ale toto je pravý důvod, proč mi tak přeochotně shání kšefty na fotografování. Schmidt je prohnaný Bavořan, který ví, že dlužníka je třeba hýčkat, a ne ho zabodnout, jak to byl v záchvatu vzteku učinil bolichero Benavidés. Za svou neprozřetelnou unáhlenost se bude muset draze vykoupit, o čemž ostatně nikdo z Barrenqueras nepochybuje. Sama prolitá krev totiž neznamená víc než krev podříznutého podsvinčete. Od Benavidése se čekává, že vystrojí zabitému Sebastiánu Obregónovi tryznu. Rodině zabitého je podle nepsaného kánonu cti povinován zádušní mší, avšak teprve latinská zaklínadla biskupa nad nebožtíkovým hrobem z něho sejmou hřích a stigma vraha. Přípitkem na karu se už pouze zpečetí odpuštění a mezi sousedy získaný respekt. Benavidés hned po oné neděli prostřednictvím Maríi-Luisy roztrousil po městě šuškandu, že Obregónův pohřeb zastíní fiestu. V kamenické dílně Mamerta Urriolagoitia možná právě v této chvíli majzlíky učedníků tesají mramorového anděla se vzepjatými perutěmi, širšími, než je Obregónovic hrobka u zídky hřbitova.
Schmidt ušetří na funusu i na náhrobku. Oškubá moje perutě zaživa.