Menu
Viewegh Michal (*31.03.1962)
Báječná léta s Klausem (2)
Skutečnost, že Číňané odložili povinný mundúr maocetungovského střihu a místo něj oblékli džínsy a trička s nápisem I Love NY nebo I Love Coca-Cola, je podle mého názoru větší průlom a větší osvobození člověka než vznik jednoho nezávislého, či dokonce opozičního časopisu. Pokud tomuhle někdo nerozumí, nechápe podle mého názoru vůbec nic. (Václav Klaus, Narovinu) Porevoluční zmatení babičky Věry se mezitím dále prohlubovalo. V lékárně na náměstí Bratří Synků, kam celý život chodila, se čím dál víc objevovaly prášky a masti, které nikdy předtím neviděla - byly hrozně drahé, ale krásně zabalené a doporučovali je většinou čtyři z pěti lékařů. Těch nových léků bylo tolik, že babička vůbec netušila, který si vybrat. Když se zeptala paní magistry, jestli je ten či onen přípravek opravdu dobrý, pokaždé jí odpověděla, že ano - tak jak se potom měla babička rozhodnout? Vzala si z pultu několik letáčků, z nichž se doma dozvěděla, že svoje i dědečkovo zdraví hrozivě zanedbávala, protože vůbec netušila, že lidský organismus denně potřebuje třikrát tři tablety WOBENZYMU, který je klíčem ke zdraví a pomáhá při léčení široké škály onemocnění. Nevěděla rovněž, že na vyrážky a drobné oděrky je nejlepší stoprocentně čistý čajový olej TEA TREE OIL (babička jej nazývala teatrální), ani že by měla každý den užívat tři až šest pastilek vysoce kvalitního dánského přípravku Bio-Influ-Zinek, který má certifikát kvality a byl vyroben pod farmaceutickou kontrolou (všechny tři zmíněné produkty si babička poslušně koupila, a navíc si vzala další letáčky).
Ale nešlo zdaleka jen o léky. Jednoho dne přišla babičce obálka s jejím jménem, kde jí jakýsi JUDr. Novák radostně zvěstoval, že právě vyhrála milión korun - bylo to tam dokonce napsáno tučně (pod tím následoval ještě dlouhý text velice drobným písmem, ale ten už babička přečíst nedokázala) - jenže Kvido, kterému ihned zatelefonovala, jí řekl, ať tu obálku klidně zahodí. Babička ho váhavě poslechla, ale stále jí to vrtalo hlavou. Co když doopravdy vyhrála? Proč by to tam jinak psali?
Co když ten milión zahodila? zděsila se, ale Kvido s Pacem se jí smáli.
Už vážně ničemu nerozuměla. Podvědomě tušila, že potřebuje něco, co by jí pomohlo všechny ty nové věci objasnit. Celý život odebírala týdeník Vlasta, ale tam žádné vysvětlení nenašla; začala si tedy každý měsíc kupovat také jeden nebo dva z těch drahých barevných ženských časopisů, které se po revoluci vyrojily v tak hojném počtu, a po večerech jimi nervózně listovala.
"Hledala návod na devadesátá léta," psal Kvido. Jednoho dne narazila Kvidova babička na reklamní slogan Jana už to zná - pod ním byla fotografie usměvavé, už na pohled vyrovnané mladé ženy, která měla na ruce velký kovový náramek. To ji zaujalo.
"Ona fotografie vnesla do jejího života naději," vyprávěl Kvido. "Babička uvěřila, že paní Jana skutečně ví, jak na to."
Babička si přiložený kupon ihned vystřihla a potom jej tajně, bez dědečkova vědomí, vyplnila. Objednala si dvě věci: ocelový magnetický náramek za 1290 korun, jehož tiché elektromagnetické vibrace přinášejí každému člověku životní pohodu a uklidnění, a velkou sadu biochemických náplastí za 990 korun, způsobujících klinicky ověřené zhubnutí. Nutno říci, že při pozdějším doručení zásilky nepřály babičce okolnosti: dědeček byl doma, a ke všemu dosud notně rozčilený, neboť večer předtím zhlédl v televizi panelovou diskusi o rasové diskriminaci. Dědečka především pohoršilo, že jeden z účastníků besedy byl Rom (dědeček samozřejmě říkal cikán).
"Jo tak cikáni už jsou dokonce v televizi?!" pohoršoval se. "No to je teda pěkný!"
"Nech toho! Nerozčiluj se!" prosila ho babička Věra.
Jenže dědeček už byl v ráži, takže když z obrazovky vzápětí zaznělo, že romské etnikum představuje pro české prostředí zatím nedoceněné kulturní obohacení, okamžitě ho to vymrštilo z křesla s kožešinovým přehozem.
"Jo kulturní vobohacení?!" křičel, hroze mladému zastánci výše zmíněného názoru zaťatou pěstí. "Já ti dám kulturní vobohacení, ty demente!"
"Sedni si!" volala babička, strachujíc se jako obvykle o jeho nemocné srdce. "Nerozčiluj se, slyšíš?"
"Já se nemám rozčilovat?!" hulákal dále dědeček, celý brunátný. "Já?! Už tě snad nějakej cigoš kulturně vobohatil? Pokud já vim, tak tě vždycky akorát vokrad!"
"Napij se vody," žádala ho babička.
"Ale dej pokoj s vodou, prosim tebe!"
V této náladě ho zastihla listonoška, která přinášela úhledný malý balíček a chtěla podepsat doručenku.
"Nic jsme si nevobjednávali!" bručel dědeček. "Co to zas je?"
"Dobírka," řekla pošťačka mírně.
"To je nějaká blbost."
"Převezmete to, nebo ne?"
Dědeček koutkem oka zahlédl, jak babička za jeho zády omluvně gestikuluje, a okamžitě pochopil, která bije.
"Dělá to dva tisíce dvě stě osmdesát korun," pravila pošťačka. "Převezmete to?"
"Dva tisíce dvě stě osmdesát korun?!" zařval dědeček. "V žádnym případě!"
"Nech toho," napomenula ho babička mechanicky a z nachystané peněženky odpočítala pošťačce peníze.
Dědeček transakci konsternovaně přihlížel.
"Já se na to vyseru!" zvolal nakonec.
Demonstrativně zavrtěl svou stříbrnou hlavou a odebral se do kuchyně, kde začal třískat špinavým nádobím. Babička udělala na pošťačku omluvné oči, pohladila ji po ramenou a zavřela za ní dveře. Ještě v předsíni balíček otevřela, náplasti spěšně schovala do botníku a nasadila si náramek.
"Já se na to vážně vyseru!!!" zuřil za dveřmi kuchyně dědeček.
Babička se několikrát zhluboka nadechla, zavřela oči a snažila se vnímat to uklidňující elektromagnetické vlnění - ale necítila nic. Navzdory této zkušenosti si Kvidova babička od firmy Jana už to zná v následujících měsících postupně zakoupila ještě kapesní myostimulátor na tužkové baterie a sluchátka se zesilovačem zvuku, obzvlášť vhodná pro sledování televize. Byla by si ráda objednala ještě skládací posilovač břišního a zádového svalstva, avšak neodvažovala se porušit ultimátum, které dostala od dědečka v den, kdy pošťačka přinesla (zcela nefunkční) sluchátka.
Nikdo se tudíž nemohl divit, že Kvidův dědeček byl na počátku devadesátých let ke všem reklamám a propagačním akcím mírně řečeno skeptický - a propagace provázející start kuponové privatizace, a zvláště pak bombastická kampaň Harvardských fondů Viktora Koženého, v tomto ohledu nepředstavovaly žádnou výjimku.
To už dědeček znal.
"To je zas akorát pěkná slibotechna," říkával přesvědčeně.
Kuponové knížky kategoricky odmítal zakoupit, neboť nutnou dvoutisícovou investici považoval za další vyhozený peníze, a Kvidovu otci, který se ho coby sázavský patriot snažil přesvědčit, že akcie skláren Kavalier v budoucnu určitě půjdou nahoru, se škodolibým gustem citoval známý výrok poslance Miloše Zemana.
"Foukáním tabákového kouře do vody zlato nevzniká," smál se dědeček. "Dyk je to úplná volovina!"
Dvě kuponové knížky s podpisem tehdejšího ministra financí Václava Klause svým rodičům nakonec zakoupil a vyplnil Kvidův otec sám - a nevědomky, leč nadosmrti tak ovlivnil dědečkovy politické preference.
Zdroj: J.i.t.t.a., 22.08.2006
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Michal Viewegh - Báječná léta s Klausem (2)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
Emerson Pět neděl v balóně vlastní životopis Tygrova stezka Šlépěje RestART don kne housenka Divoch křídla Volný den Odkaz dračích jezdců lev+a+myš zimní pohádka ivanhoea Mary poppinsová Morana hymna jak se učit svadba bufet Rybaření Paul Gauguin Isabella Swanová označená škola noci živí a mrtví Pokora na vod charta
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 549 890
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí