Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JÁRA KINDERMAN, PEDAGOG
Zdeňku Svěrákovi

Poslední léta

Poslední léta svého života tráví Kinderman na Žatecku. V roce 1961 se přímo v Žatci seznamuje s mladým českým učitelem Zdeňkem Svěrákem a jeho půvabnou ženou. Vzájemný vztah této trojice je však obestřen četnými záhadami; za všechny uveďme alespoň zcela zmatený deníkový zápis paní Svěrákové, která si v květnu onoho roku poznamenává: "Ten Kinderman! Ve starých kamnech se skutečně topí nejlépe. 37 poloh!"
Na samém sklonku života se Kinderman, unavený nekonečných paternitním sporem o otcovství malého Jana Svěráka, vrací nazpět do Prahy. Zde se ještě pokouší založit pedagogický časopis Prager Kinder-freund (Pražský přítel dětí), avšak záhy po Listopadové revoluci v roce 1989 získávají v jeho redakci převahu hlasy volající po přejmenování časopisu na název Hanbatý Filip a po jeho důsledné orientaci na dětskou pornografii - a Kinderman, na protest proti nekvalitním černobílým fotografiím, časopis definitivně opouští.
Až do své smrti trpí častými depresemi, které do zančné míry poznamenají jeho poslední práci, nevelkou sbírku pedagogických aforismů: najdeme zde například parafrázi na známý Baconův výrok, že vědění je moc - "Vědění je nemoc," píše Kinderman. Z dalších mnoha aforismů jmenujme alespoň některé: "Člověk je sice čistá deska, ale stejně smrdí", "Emil se nemyl, pane Rousseau!" "Školní rozhlas je vůl" nebo "Z.S. je paroháč!"
Kindermanova slova na smrtelné posteli potom už jen odpovídají na dávnou Černyševského otázku Co dělat?: "Vyprdnout se na všechno," tvrdí Kinderman.