Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický

JEDNÁNÍ PRVNÍ:

VÝSTUP 6.

Harpagon, Elisa.

HARPAGON: Hleďme ta paňátka, nemá to síly víc než kuře! Na tom jsem se dnes usnesl pro svou osobu; a co se tvého bratra týče, určil jsem mu jednu vdovu, o které dnes ráno jsem se dozvěděl, a tebe dám panu Anselmovi.
ELISA: Panu Anselmovi?
HARPAGON: Ano; je to člověk v zralém věku, moudrý a opatrný, víc mu není než padesát let, a každý mluví o jeho velkém jmění.
ELISA (ukloní se mu): Nechci se vdávati, otče! S dovolením.
HARPAGON (ji paroduje): A já zase, má dceruško, chci, aby ses vdala. S dovolením.
ELISA (opětně se ukloní): Prosím vás za odpuštění, otče!
HARPAGON (ji paroduje): Prosím tě za odpuštění, dcero!
ELISA (opětně se ukloní): Jsem ponížená služebnice pana Anselma, (dělá opět úklonu) však s vaším dovolením jeho si nevezmu.
HARPAGON: Jsem váš ponížený sluha; však (opět ji paroduje) s tvým dovolením vezmeš si ho ještě dnes večer.
ELISA: Dnes večer?
HARPAGON: Ano, dnes večer.
ELISA (ještě se uklání): To se nestane, otče!
HARPAGON (ji paroduje): To se stane, dcero!
ELISA (jej paroduje): Však ne!
HARPAGON (ji paroduje): Však ano!
ELISA (jej paroduje): Pravím, že ne!
HARPAGON (ji paroduje): Pravím, že ano!
ELISA (jej paroduje): K tomu mne nedostanete!
HARPAGON (ji paroduje): K tomu tě dostanu!
ELISA: Vezmu si spíše život, než takového manžela.
HARPAGON: Ty si nevezmeš život, ty si vezmeš pana Anselma; však hleďme, jaká to smělost! Viděl kdy někdo, aby takto mluvila dcera s otcem?
ELISA: A viděl kdy někdo, aby otec takto vdával svou dceru?
HARPAGON: To je partie, které se nedá praničeho vytýkati, a chci se vsadit, že každý mou volbu jen schválí.
ELISA: A já se chci opět vsadit, že kdo jen má trochu rozumu, volbu tu neschválí.
HARPAGON (uzří z dálky Valera): Hle, tam Valer, chceš, aby rozsoudil spor náš?
ELISA: Budiž!
HARPAGON: A podrobíš se jeho úsudku?
ELISA: Ano, zachovám se dle jeho výpovědi!
HARPAGON: Platí!

VÝSTUP 7.

Valer, Harpagon, Elisa.

HARPAGON: Pojď blíže, Valere! Vyvolili jsme tebe, abys nám pověděl, kdo má pravdu, zda já či moje dcera?
VALER: Patrně vy, pane!
HARPAGON: A víš, o čem mluvíme?
VALER: Ne; vy však musíte míti pravdu, vy vtělený rozume!
HARPAGON: Chci ji dnes večer provdati za muže stejně bohatého a rozumného a ta darebnice mi řekne do obličeje, že ho nechce! Co tomu říkáš?
VALER: Co tomu říkám?
HARPAGON: Ano!
VALER: He, he!
HARPAGON: Co?
VALER: Nu, povídám, že v zásadě s vámi souhlasím, neboť vy máte vždycky pravdu. Však ona také tak docela nemá křivdu, a...
HARPAGON: Tak! Pan Anselm je pěkná partie, toť urozeny šlechtic, jemných mravů, usedlý, moudrý a dobře zařízený, jemuž nezbylo ani jediné dítě z prvního manželství. Lze najít lepšího?
VALER: To je pravda. Mohla by vám však říci, že se trochu ukvapujete, a že aspoň třeba vyčkati, než jeho náklonnost by...
HARPAGON: Toť příležitost, již třeba rychle vykořistit. Sňatek ten poskytuje výhodu, které jinde nenajdu - on si ji chce vzíti bez věna.
VALER: Bez věna?
HARPAGON: Ano.
VALER: Ach, již mlčím! Vida, toť důvod, který úplně mne přesvědčuje, třeba uznati jeho váhu!
HARPAGON: Značná to bude pro mne úspora.
VALER: Zajisté a bez odporu! Ovšem může vám vaše dcera namítati, že manželství jest nejdůležitější věcí života, že se tu jedná o blaho neb o neštěstí celého života, a že svazek, který má trvati až do smrti, má se uzavírati s největší opatrností.
HARPAGON: Bez věna!
VALER: Máte pravdu; to všecko rozhoduje, to se rozumí samo sebou. Je dost lidí, kteří by vám mohli namluvit, že náklonnost děvčete při takové příležitosti zasluhuje ohledu, a že velká nestejnost věku, povahy a pocitů bývá v manželství příčinou mnohých velmi mrzutých případů!
HARPAGON: Bez věna!
VALER: Věru, nelze tu ničeho namítati. To se rozumí! který ďábel by tu mohl si něco vymysliti proti tomu? Či snad je to, že množství otců, jimž na štěstí jejich dcer více záleží, než na penězích, které jim věnem dáti mají; již nechtějí obětovati své dcery svým zájmům a spíše se snaží uvésti v jich manželství něžnou shodu, která udržuje v něm stálý mír, počestnost, veselí, která...
HARPAGON: Bez věna!
VALER: Máte pravdu; to slovo zacpe ústa všemu a všem. Bez věna! Rád bych věděl, jak vzdorovati takovému důvodu?
HARPAGON (stranou, směrem k zahradě): Ó běda, zdá se mi, že slyším štěkot psa. Dobývá se snad někdo na mé peníze? (K Valerovi.) Zůstaň zde, přijdu okamžitě. (Odejde.)

VÝSTUP 8.

Elisa, Valer.

ELISA: Jaké to žerty, Valere, že s ním takto mluvíte!
VALER: K čemu jej roztrpčovat, takto lépe k cíli dojdeme. Odporovati okázale jeho smýšlení, tím bychom si všecko pokazili; jsouť povahy, které nestrpí odporu, vzdorné povahy, jež každá pravda plaší, které stále narážejí o přímou cestu rozumu, a které lze jen oklikami dovésti, kam směřujeme. Pozor, tvařte se zatím, jako byste souhlasila s ním, a dojdete lépe k cíli a...
ELISA: Ale ten sňatek, Valere!
VALER: Však najdou se překážky a zrušíme jej!
ELISA: Ale jaké, co jen nalézti, vždyť má býti uzavřen tento večer!
VALER: Třeba žádat za odročení jeho, předstírat nějakou nemoc.
ELISA: Však poznají přetvářku, až zavolají lékaře.
VALER: Vtipkujete? Což ti něco poznají? Jděte, prosím vás, můžete stonat, jak chcete, oni vždy najdou nějaký důvod, odkud vaše choroba pochází!