Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O Libušině proroctví

Libuše po krátké chvíli
řekla: "Ač jste potupili
mne i vše, co bylo dříve,
myšlenky mé nejsou lstivé.
Jenom duše zlá a podlá
vlastní obci škodit hodlá.
Vždyť jen v pospolitém svazku
najde obec mír a lásku.
Kdo ji zradí, dává v sázku
život, krb i všechnu chásku,
nenalezne klid a štěstí.
Proto radit chci vám bez lsti.
Soudit nebudu vás déle,
když chcete mít muže v čele.
Ženská ruka je však měkká,
od mužské vás trýzeň čeká.
To poznáte v chvíli jedné,
až váš kníže za poledne
k železnému stolu sedne.
Nepřejte si cizozemce,
ten váš národ zhubí lehce.
Každý v cizině si stýská,
a tak hledá srdce blízká.
Každý k vládě zve si rádce,
cizince jen hňup a zrádce.
Cizák s cizáky se spojí,
váš hlas před ním neobstojí,
najde na vás na sta hříchů,
dům vám vezme, skot i líchu.
neměň své za cizí právo,
neskláněj se, česká hlavo,
o to prosím naléhavě.
V jednotě je cesta k slávě."

O Libušině koni, jenž Přemysl přinesl

Pak dodala kněžna krátce:
"Vím, kdo by měl být váš vládce.
Jen jedno však řeknu o něm.
Jděte svorně za mým koněm,
jděte sborně, kam on běží
bez ohlavu, bez otěží,
a tam, kam vás dovedla
jeho stopa, do sedla
vsaďte, koho on vám určí.
Střezte se však hádky prudší,
neboť oslabí vám duši
a zem na tisíc let zkruší."
Dořekla. Kůň dal se v cval
a zamířil volně v dál.

(14. století)