Menu
autor neznámý (*od nevidím - †do nevidím)
Ludiše a Lubor (Rukopis královédvorský)
Báseň tato, psaná veršem osmislabičným, složena jesť, jak pravdě se podobá, za doby krále Otakara II. (1253-1278), za něhož turnaje (klánie), zvláštní to, z ciziny uvedený, nový druh starodávného sědání (souboje na koni), ve zvláštní oblibu přišly. Proti cizím turnajům s mnohých stran nemálo horleno; vytýkáno jim, že ta cizota svou nádherou šlechtu na mizinu přivádí, a že jsou pouhou hračkou. Může se tudíž právem za to míti, že pěvec národního smýšlení v době, kde turnaje v módě byly, staré a domácí sědání vylíčiti chtěl, které pravé bojovníky vychovává. Historického základu báseň tato nemá; osoby, jež v sědání účastenství mají, jsou od básníka vymyšleny.
(poznámka od profesora Josefa Kořínka)
Znamenajte, staří, mladí
o pótkách i o sědání.
Bieše druhdy kněz Zálabský,
kněz slavný, bohatý, dobrý;
ten imieše dceř jedinu,
sobě i vsěm milú vele.
Ta dci na div slíčna bieše:
těla urostlého krásně;
líce jmieše ovsěm bielé,
na lícech ruměnci ktviechu
oči jako nebe jasné,
i po jejej bielej šíji
vlasi zlatostvúci vějú
u prsténcěch skadeřeni.
Aj druhdy kněz káže poslu,
by sě páni vsici sněli
na hrad na hody veliké.
I kdaž bě deň ustavený,
sněchu sě sem vsici páni
z dalných zemí, z dalných vlastí
na hrad knězu na sie hody.
Vzezni hlahol trub i kotlóv.
Páni ku knězu sě hrnú,
poklonichu se tu knězu
i knieni i lepej dceři;
za předlúhé stoly sedú,
prokní rozenie-dle svého.
Nosichu jedenie divá,
i nosichu pitie medná;
i by hodovánie hlučné,
i by hodovánie slavné.
Rostúpi sě síla v údech,
rostúpi sě bodrosť v myslech.
V ta doby kněz vece pánóm:
"Mužie! nebudi vás tajno,
s kakých příčin ste sě sněli.
Statní mužie, jáz chcu zviesti,
kací z vás mi najplzněji.
V mířě válku múdro ždáti;
vezdy nám súsědé Němci."
Die kněz. Přětrže sě ticho;
ot stolóv tu vztachu páni,
poklonichu sě tu knězu
i knieni i lepej dceři.
Kotly, trúby slyšeti znova.
Vsie sě ku sědániu strojí
tu před hradem v širé lúcě.
Vz výši na pavlači krásné
sedieše kněz starostami
sedie knieni s zemankami
i Ludiše s děvicemi.
I káže kněz zemanóm svým:
"Kto chtie prvi na sědánie,
ty jáz kněz sám ustanoviu."
I káže kněz na Střebora,
Střebor Ludislava zývá.
Vsedasta oba na koně,
vzesta dřěvce ostrú hrotú,
prudko protiv sobě hnasta,
dlúho spolu zápasista,
ež dřěvce oba zlámasta;
i tak uondána běsta,
oba z dráhy vystúpista.
Zevznie hlahol trúb i kotlóv.
I káže kněz zemanóm svým:
kto chtie vteři na sědánie,
aby knieni stanovila.
Knieni na Srpoše káže,
Srpoš Spytibora zývá.
Vsedasta oba na koně
vzesta dřevce ostrú hrotú.
I hna Srpoš v Spytibora,
vysadi jej z tvrda sědla.
Sám sě s koně ruče vrže.
Oba dobysta tu mečí,
ráz po rázě v črná ščíty,
jiskry vzprchú z črnú ščítú.
Spytibor Srpoše sěče,
Srpoš v chladnú zemiu pade.
I oba sta unavena,
oba z dráhy vystúpista.
Zevzně hlahol trúb i kotlóv.
I káže kněz zemanóm svým
"Kto chtie třetí na sědánie,
by Ludiše stanovila."
Kněžna na Lubora káže,
Lubor Bolemíra zývá.
Vsedasta oba na koně,
vzesta dřevce ostrú hrotú,
ruče v ohradu sě hnasta,
protiv sobě zamieřista,
srazista sě oščepoma:
Bolemír sě s koně koti,
ščít mu daleko zaletě;
otnesú jej chlapi z dráhy.
Zezvně hlahol trúb i kotlóv.
Lubor na Ruboše zývá:
Ruboš ruče na kóň vzkočí,
prudko na Lubora žene;
Lubor kopie mečem přětě,
křepce v helm mu vrazi ránu;
Ruboš vazem s koně spade;
otnesú jej chlapi z dráhy.
Vzezní hlahol trúb i kotlóv.
Lubor na zemany zývá:
"Kto sě chtějú se mnú bíti,
těm v ohradu sěmo jeti!"
I by hovor mezi pány,
Lubor na ohradě ždáše.
Vytče Sdieslav dlúhé dřěvce,
i na dřěvci tuří hlava;
vzskoči na oř jarobujný,
hrdivými slovy vece:
"Praděd (mój) zbi diva tura,
otčík zahna Němcev sbory;
zkusí Lubor chrabrosť moju."
I tu protiv sobě hnasta,
hlavama v sebe vrazista,
aj, oba s koňú spadesta;
rúče zdě meče dobysta,
opěšalá zápasista,
křěpce mečema máchasta,
kol sě rozléháchu rázi.
Lubor sě k němu přiboči,
mečem kruto v helm mu sěče,
helm sě rozkoči v dva kusy;
mečem v meč udeři ranú,
i meč vzletě za ohradu:
Zdeslav sě na zemiu vrže.
Zevzní hlahol trub i kotlóv.
Oklúči Lubora panstvo,
i vede jej přěde kněze
přěd knieni i přěd Ludišu.
Ludiše mu věnec stavi,
věnec z dubového listie.
Zevzně hlahol trúb i kotlóv.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
neznámý autor - Ludiše a Lubor (Rukopis královédvorský)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
viktor dyk krysař Felix Jmenuji se Alice němčina Prózy pro mládež Henry Fielding Hamlet temelín KNIHA P zpáteční lístek divocí koně úvaha sociální sítě cestovatel impresionismus barto Chod kamery první máj pot Alfons MuchA ztraceni latina slunečný den Frýbová pravda vítězí afrika Goldoni Carlo tautologie noc oživlých mumií SYBILA
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 713 739 611
Odezva: 0.07 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí