Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Mahábhárata je velký epos o historii Indie složený z 18 knih (parva)
• "mahá" znamená "velký" a "bhárata" je tradiční pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty

"Život je bídný a radostí je v něm pomálu," bědoval Dhrtaráštra. "Čím to je? A proč to je?"
"To nejsou správné otázky. Je to tak a ne jinak a změnit to nelze," odvětil mu Vidura. "Budu ti vyprávět o jednom bráhmanovi. Ten bráhman zabloudil v džungli. Proháněli se tam lvi, tygři, sloni a medvědi, řvali a naháněli mu hrůzu. Bráhman se bál, neboť to, co prožíval, by poděsilo i samého boha smrti Jamu. Kráčel rychle, pak se rozběhl a nakonec utíkal, seč mu síly stačily. Džungle byla stále hustší a nepropustnější a bráhman najednou spatřil hnusnou a odpornou ženštinu, jak se k němu žene s otevřenou náručí. Kolem ní se plazili dlouzí hadi, kteří na něj syčeli, až to pronikalo celou zemí i nebesy. Bráhman se lekl, prchal pryč a náhle zakopl a spadl do staré zapomenuté studny, jejíž otvor byl zarostlý křovím a trávou. Jak padal, zachytil se jakéhosi kořene a zůstal tam viset jako hruška zralá k utrhnutí. Když pohlédl dolů, zděsil se. Dole rozevíral svou ohromnou tlamu příšerný drak. Pohlédl nahoru a tam troubil velikánský černý slon se šesti hlavami a s dvanácti nohama. Ve spleti lián a kořání, jež prorůstaly stěnami studny, si divoké lesní včely zbudovaly hnízdo. Včely bzučely všude kolem a z jejich medových pláství kanuly těžké krůpěje medu, jehož pravou chuť znají jen nevinné děti. A bráhman visel, drže se za pokroucený kořen, otvíral ústa, vyplazoval jazyk a nedbaje nebezpečí, jež ho obklopovala, lapal kanoucí med a dychtivě jej polykal. Stále neměl dost, stále chtěl více a v duchu se těšil tomu, že zůstal naživu a že okouší medu. Zatím bílé a černé myši hryzaly ten kořen, na němž bráhman uvízl. A tak tam visel, byl rád a zároveň se děsil, leč naději neztrácel, třebaže jeho stav byl beznadějný a nezměnitelný."

"Příběh toho bráhmana je podobenství, jehož smysl ti hned vysvětlím. Ta džungle, v níž bráhman zabloudil, je vesmír. Temno ve studně je čas, jenž mu byl vyměřen k žití! Dravá zvěř jsou choroby a svízele, odporná ženština představuje zkázu a zmar. Obrovský drak na dně studny je Kála, čas ničitel, který dříve nebo později zničí vše. Kořen, za nějž se bráhman drží, to je jeho pud sebezáchovy, vlastní všem živočichům, tvorům a bytostem. Šestihlavý slon je podoba roku: jeho hlavy jsou jaro, léto, deště, podzim, zima a předjaří a jeho dvanáct nohou je dvanáct ročních měsíců. Bílé a černí myši, jež hryzají kořen bráhmanovy sebezáchovy, jsou dny a noci, které mu ukracují vyměřený čas života. Lesní včely jsou bráhmanovy chtíče a tužby a kapky medu jsou drobná potěšení a rozkoše, jež vyplývají z tužeb a chtíčů. Takto vysvětlují mudrcové život vezdejší. A vskutku tomu tak je, králi."