Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Než vyrazili k vodám pod lipou ukrytým,
promluvil rytíř Tronje: "Pan Siegfried, pokud vím,
prý nepřekonatelně ovládá také běh.
Což, nepřesvědčíme se o jeho skvělých schopnostech?"

Na to mu řekl Siegfried, ctný nizozemský rek:
"Můžeme zkusit štěstí, poběžme vespolek
přes pažit ke studánce o závod, v němž by ten,
kdo bude první, byl za vítěze prohlášen."

Hagen mu odpověděl: "Změříme tedy síly!"
a Kriemhildin choť dodal: "Já budu v oné chvíli,
kdy začne závod, ležet, vy stůjte vzpřímeni."
Jak rád pan Gunther slyšel řeč o závodu k prameni!

Siegfried jim dále pravil: "Nabízím ještě více:
ponesu při závodě celou svou zbroj, a sice
svůj oštěp, štít i výstroj na štvanici a léč."
A také si vzal toulec a k opasku si připjal meč.

Hagen a král se rychle obleče zbavili
a každý, oděn pouze v bělostné košili,
střelhbitě jako panther přes pažit vyrazil.
Přesto byl Siegfried první u studánky, kde měli cíl.

Takto si dobyl slávy ve všem a před všemi;
nato svůj meč a toulec položil na zemi,
o lípu opřel oštěp břitký a nemalý
a zastavil se u vod, jež rychle z vřídla prchaly.

Ano, pan Siegfried jednal co nejvybraněji:
i štít si ještě stačil položit k ručeji,
nicméně ač byl žízniv, dříve než panovník
pramene neokusil, za což si vysloužil zlý dík.

Byly to vody svěží a nezakalené,
král poklekl a s chutí počal pít z pramene,
a když si zchladil hrdlo, poodstoupil krok vzad.
Udatný rytíř Siegfried byl by se napil stejně rád,

dříve však za vše dobré se dočkal prorady:
Hagen mu rychle sebral meč a luk za zády,
uskočil zpět, vzal oštěp, který stál při kmeni,
a počal hledat křížek na hrdinově odění.

A když pil rytíř Siegfried, nakloněn nad pramen,
bodl ho v místě křížku. Krev, která vyšla ven,
vytryskla z jeho srdce až na Hagenův šat.
Ne, nikdo nebyl schopen hanebnější čin vykonat!

Tronje mu nechal vězet v těle ten zhoubný hrot
a počal prchat jako s vichřicí o závod,
protože co živ neměl z nikoho větší strach.
Jak pocítil pan Siegfried strašný břit ve svých útrobách,

vyskočil s velkým hněvem a vůlí k odporu,
třebas měl v srdci oštěp mocného toporu,
a ihned, arci marně, se sháněl po zbrani.
Jinak by Hagen sklidil odplatu za své konání.

Rytíř však hledal darmo, nemohl uchopit
ani svůj meč a našel u studánky jen štít.
I pozvedl ho, rázem se za Hagenem dal,
a tak mu neunikl man, jemuž vládl rýnský král.

Pak začal bít on, člověk smrtelně raněný,
soupeře vlastním štítem, až drahé kameny
létaly valem vůkol a pukal plát co plát.
Takto chtěl svého soka za bídný skutek potrestat.

Pan Tronje pod ranami poklesl do prachu
a celá pláň se chvěla svistem těch rozmachů,
mít svůj meč, dávno poslal Hagena na věčnost,
ano tak běsnil Siegfried a právem přemohla ho zlost.

Posléz však padl bledý a blízko mrákotám,
rekova síla byla bezmála už ta tam,
zesinal barvou smrti a takto označen
brzy byl oplakáván slzami mnoha krásných žen.

Nuže, náš rytíř klesl do květů na pažit
a zalit krví cítil, že nebude víc žít.
I počal trpce spílat a pozvedat svůj hlas
proti těm, kdož ho smrti vydali bídně na pospas.

Posledním dechem vzkřikl: "Chamradi zlá a nízká,
za všechno dobré člověk na oplátku smrt získá!
Za věrnost jsem se dožil mzdy vskutku bohaté!
Celému svému rodu ničemnou službu konáte.

Své vlastní pokolení od věků do věků
poskvrnili jste hanbou. Křivě, jen ze vzteku
jste mi, vy pomstychtivci, připravovali pád.
Nižádný dobrý rytíř nebude s vámi obcovat!"

Všichni se seběhli k místu, kde ležel poraněn,
pro nejednoho pána to nebyl šťastný den
a muži věrní valem a právem truchlili,
protože padl rytíř nad jiné ctný a zmužilý.

Rovněž král země rýnské zatruchlil nad rekem,
raněný ale pravil: "Cožpak je třeba těm,
kteří jsou strůjci skutku, litovat následků?
Zanechat všeho zprvu, neměl jste hanbu v posledku."

Tu pravil Hagen hněvně: "Co byste želeli,
je konec našich smutků, je konec svízelí,
teď nebude živ nikdo silnější, než jsme my,
ne, díky mně je konec se všemi jeho mocemi."

Pan Siegfried odpověděl: "Snadno si mluvíte,
odhalit ale pikle, doposled ukryté,
obhájil bych svůj život lehko i proti vám.
Nyní jen pro Kriemhildu se kormoutím a žalost mám

a polituj mě, Bože, že mi byl dán kdy syn,
neboť i na něm ulpí pohana pro zločin,
spáchaný rodem blízkým jak původem, tak stavem.
Kdybych byl toho mocen, žaloval bych jej za to právem."

A ještě hořce dodal, než pozbyl života:
"Pokud vás, mocný králi, láska a dobrota
neopustily zcela, v časech, jež nastanou,
chovejte moji paní pod milostivou ochranou.

Dejte jí poznat v dobrém svůj pokrevenský vztah
a bděte se ctí knížat nad ní i v trampotách,
vždyť sotva jiné paní větší žal poznaly!
Ach, darmo na mne čeká i otec vládce s vazaly!"

Kolem se všechny květy krvavě zbarvily,
smrtelný zápas začal, pouze však na chvíli,
protože smrt má zbraně ostré až k nevíře.
I řeč už opustila chrabrého pana rytíře.

Jak reci uviděli, že Siegfried není živ,
na zlatý štít ho zvedli a uložili dřív,
než zahájili radu, arciže zejména
o tom, jak zastřít pravdu o skutku pana Hagena.

Přemnozí páni řekli: "Nu, je to velká bída,
ale ať o tom skutku nikdo z vás nepovídá
víc než to, že se rytíř vzdálil své družině
a že ho loupežníci zabili v jedné smrčině."

Pak řekl Tronje Hagen: "Dopravím tělo k nám
a na to, co se dozví kněžna, já málo dbám,
když dovedla tak tuze Brunhildě ublížit.
Vůbec mě nezajímá, nakolik raním její cit."