Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• konec 14. století

Jižť nám zima přišla,
slyštež, odraní!
Zle sme se přivoděli
a šatuov nenie!
Zlý vietr věje,
zlá náděje!
Sychravice jdú
jedna za druhú,
činíť nám túhu.

A snieh prší zhusta,
to zlé znamenie!
Plášček, kabát zedraný,
nohavic nenie.
V létě spáchom,
nic nedbáchom,
co v zimě bude.
Náš těžký trude,
ano šatky chudé!

Milí chudí, těšmy se,
radost se nám stala!
Šaty s nás opršaly,
hlava oblínala!
Milí chudí,
núze nás pudí.
Kterak učiniti?
Nelze jinak býti
než bohu poručiti.

Kukly nám zle skrájeli,
kusa jich nenie.
Což sme psoty naseli,
toť bude plenie!
Z snopa čtvrtce,
smutno srdce.
O čem do Čech jíti?
Sobě odtušiti
a do krčmy jíti.

Pójdeme-li do krčmy,
nechtie nám naliti.
Ach, kterak jest nechutno
z suché čieše píti!
Truchel pěšec,
lačen měšec.
Kterak učiniti?
Sobě odtušiti,
bohu poručiti.

Buoh jest ščedrý dařitel,
komuž ráčí dáti;
na něm nelze vyláti
ani vyhněvati.
Komuž ráčí,
bez rozpači
dáť mu všeho dosti
z své hojné milosti
se vší ochotností.

Zastavme kyj s palicí,
však zbroje netřeba!
Kážem piva naliti
a kúpíme chleba.
Draho cení,
peněz není!
Všecko, což kúpiti,
vždy musíme mieti,
byť nám bylo vydřieti.

V pátek naše hody:
úkrop z studené vody,
kyselice s ščavú,
zaur se vší špatnú stravú.
Budú ryby?
Nelze chyby,
v Dunaji a v moři,
dražší než úhoři,
delší než pískoři.

Když bude v sobotu,
budem mieti psotu.
A v neděli ráno
v žaludku prostranno.
Sedem k stolu
chudí spolu,
kážem sobě dáti
větru posniedati
a nic obědvati.

A kuchaři naši
vaří nám ze mhly kaši,
ze tmy zvěřinu,
ve snách jeleninu,
náton pařie,
trdlo vařie,
chtiece hosti ctíti,
krmičku učiniti.
Nechajžť jsú s ní zbiti!

Nechajíc hrubých krmí,
milujeme zelé,
jelito s krúpami,
mléko kyselé
a zaštpici,
kapalici,
s mákem valdyně,
uzené, dýně,
hrách na okříně!

POZNÁMKY:

túha = zármutek
kukla = kapuce, kápě
čtvrtce = čtvrt měřice
odtušiti = uleviti
nelze chyby = bezpochyby
náton = špalek na sekání dříví
trdlo = palice
kapalice = syrovátka
valdyně = nejspíš nudle
okříně = mísa