Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lyrickoepická báseň tato psána jesť veršem dvanáctislabičným. Líčí se v ní žalost jinocha, kterému Zbyhoň, vladyka loupeživý, milenku unesl, načež on do hradu Zbyhoňova se dostav, Zbyhoně zabil a děvu svou vysvobodil. Něžně a vtipně jesť osud onoho jinocha a milenky jeho k stejnému osudu holubičky, již krahujec uchvátil, připodobněn. Je-li děj v ní obsažený historický čili nic, neví se, avšak z krahujců, pohanským Čechům posvátných, kteří se v ní jako v předešlé básni připomínají, souditi lze, že vznikla dříve doby křesťanské.

(poznámka od profesora Josefa Kořínka)

Poletova holub se dřeva na dřevo,
žalostivo vrka hoře vsiemu lesu.

"Aj, ty lese širý! v tobě jáz létávách
s holubicú drahú, s milú, přesmilitkú.

Ach a zlobný Zbyhoň chváti holubicu,
i otnese u hrad, ach a u hrad tvrdý!"

Aj obcháze junoše kol tvrda hrada,
žalostivo vzdycha po svej drahéj milej.

Ot hrada na skálu, na skále si sěde,
žalostivo sedie, s němým lesem mlčie.

I přiletě holub, žalostivo vrka.
Podviže junoše hlavu k němu, vece:

"Ty holúbče mutný! tobě mutno samu.
Tobě li krahujec uchváti tvú družiu?

Ty Zbyhoni tamo na tom tvrdě hradě,
ty uchváti moju drahú, předrahúčkú

a otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý!
Holúbče, ty by si byl válel s krahujem,

kdyby tobě bylo srdice udatno;
ty bysi byl vydřel krahujcu svú drahú,

kdyby tobě byla dravá ostrá drápy;
ty bysi byl zabil krahujce zlobného,

kdyby ti byl tvrdý, masožravý nosec."
"Vzhoru, mútný junoše, ženi na Zbyhoň!

Tobě srdce přěudatno proti vrahu,
tobě protiv jemu braně silná, ostrá,
tobě jemu v hlavu těžek železný mlat!"
Rúče junoše dolóv, v dole temným lesem,
i vze na sě svoju braň i na rámě mlat svój,
spěje lesem temným ku hradu ku tvrdu.
Bě u hrada tvrda. Nocú vezdě temno.
Tluče silnú pěsťú.
"Kto to?" s hrada slova.

"Já sem lovec bludný."
Otvořie sě vrata.
Tluket silnú pěsťú: otvořie sě vteré.

"Kdě vladyka Zbyhoň?"
"Za velikú sieniú."
Tamo Zbyhoň vilný, tamo plaka děva.

"Aj otvoři lovcu!"
Neotvoři Zbyhoň.
I rozrazi mlatem dřvi silný junoše,

i rozrazi mlatem Zbyhoněvi hlavu.
Hradem vezdě běha, i vsie v hradě pobi.

U svej krásnéj děvy do úsvěta leže.
Přijde rané slunce vrcholy dřev k hradu;

přijde nová radost v junošino srdce,
že svú krásnú děvu chova v silnú pažú.
"Čie ta holubice?"
"Zbyhoň ju uchváti.
Jako mě zdě vieza, tak ju v tvrdě hradě."

"V lesy s tvrda hrada!"
I letieše v lesy,
i letieše sěmo, i letieše tamo,

se dřeva na dřěvo se svojím holúbcem,
s holúbcem spáváše na jednej větvici.

Vzradova sě děva, se svojím junošú
chodi sěmo tamo, vezdě kamo zechtě,

smilitkem spáváše na jednom ložici.

Báseň Zbyhoň do novodobé češtiny přebásnil Kamil Bednář:

Poletoval holub
ze stromu na strom,
žalostivě vrkal
stesk svůj všemu lesu:

"Aj, ty lese širý,
v tobě jsem létával
s drahou holubičkou,
s milou přerozmilou.

Ach, a zlobný Zbyhoň
uchvátil holubici
a odnesl na hrad,
ach, na hrad pevný!"

Aj, obcházel jinoch
kol pevného hradu,
žalostivě vzdychal
po své drahé milé.

Od hradu ke skále šel -
na skále usedl,
žalostivě seděl,
s němým lesem mlčel.

I přiletěl holub,
žalostivě vrkal.
I pozvedna jinoch
hlavu k němu, praví:

"Ty holoubku smutný,
smutno ti samému!
Což krahujec tobě
uchvátil tvou družku?

Ty, Zbyhoni, ty tam
na svém pevném hradě,
tys uchvátil moji
drahou, předrahoučkou

a odnesl na hrad,
ach, tam na hrad pevný!
Holoubku, ty bys byl
bojoval s krahujcem,

kdybys byl obdařen
srdcem přeudatným,
ty bys byl vytrhl
krahujci svou drahou,

kdybys měl do boje
dravé ostré drápy,
ty bys byl zabil
krahujce zlobného,

kdybys měl, holoubku,
tvrdý dravčí zobák!"-
Vstaň, jinochu smutný!
vzhůru na Zbyhoně!

Ty máš přeudatné
srdce na soupeře,
ty máš proti němu
silné ostré zbraně
a na jeho hlavu
těžký mlat železný!
- - - - - - -
- - - - - - -
Spěchal jinoch dolů
a dál temným lesem,
i vzal na se zbraň svou
a na rámě mlat svůj,
temným lesem spěchal
k tvrdému hradu.
- - - - - - -
- - - - - - -
Stál před tvrdým hradem
v noci - všude temno,
tloukl silnou pěstí.
"Kdo tam?" slyšet z hradu.

"Zabloudilý lovec!"
Otevrou se vrata.
Tlukot silnou pěstí.
Otevrou se druhá.

"Kde vladyka Zbyhoň?"
"Za velikou síní."
Tam dlel vilný Zbyhoň,
tam plakala dívka.

"Aj, otevři lovci!"
Neotevřel Zbyhoň.
I rozrazil mlatem
dveře silný jinoch

i rozrazil mlatem
Zbyhoňovi hlavu.
Proběhl hrad celý
a vše v hradě pobil,

u své krásné milé
do úsvitu ležel. -
Přišlo ranní slunce
vršky stromů k hradu,

přišla nová radost
v jinochovo srdce,
že svou krásnou milou
tiskl v silných pažích.
- - - - - - -
- - - - - - -
"Čí ta holubice?"
"Zbyhoň ji uchvátil,
jako mne zde věznil
i ji v pevném hradě."

"Do lesů leť z hradu!"
I zalétla v lesy,
poletujíc si zde,
poletujíc si tam,

ze stromu na strom
s milým svým holoubkem,
s holoubkem spávajíc
na jedné haluzi...

Radost měla dívka,
s milým svým jinochem
zde i tam chodila,
kam se jí zachtělo,

s miláčkem spávajíc
na jednom loži...