Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Karel Milota

JEDNANÍ PRVNÍ

Pokoj v hejtmanově domě.

Výstup šestý

ANNA ANDREJEVNA a MÁŠENKA vběhnou na jeviště

ANNA ANDREJEVNA: Kde jsou, no, kde jsou? Ach panenkomarjá! (Otevře dveře.) Muži! Antošo! Antone! (Rychle.) A to všechno ty a všechno kvůli tobě. To se začne nimrat: "Tuhle ještě špendlíček, tuhle šáteček." (Běží k oknu a křičí.) Antone, kam jedeš, kam jedeš? Co je, přijel? revizor? má fousy! jaké má fousy?
HLAS HEJTMANA: Až pak, maminko, až pak!
ANNA ANDREJEVNA: Až pak? To nás tak vytrhne - až pak! Já nechci až pak... Aspoň mi řekni, co je zač - plukovník? Co? (Opovržlivě.) Je pryč! Tohleto to ti ještě připomenu! To mlela pořád: "Mamičko, mamičko, počkejte, jen si zašpendlím vzadu šáteček, hned to bude." Jo, hned - tumáš! Nic nevíme - tumáš! A to v jednom kuse to tvoje zatracené fiflenění: slyší, že přišel poštmistr, tak honem před zrcadlo a nakrucovat se tam nalevo napravo. To si maluje, že jí poštmistr nadbíhá, jenomže on se ti pošklebuje za zády, jen se otočíš.
MÁŠENKA: Ale mamičko, co teď můžeme dělat? Za dvě hodiny už stejně budeme vědět všechno.
ANNA ANDREJEVNA: Za dvě hodiny! děkuj u pěkně. Tos mě ráčila potěšit! Že už tě rovnou nenapadne říct, že za měsíc to můžeme vědět ještě líp! (Vyklání se z okna.) Hej, Avdoťjo! No? Avdoťjo, heleď, slyšelas, že někdo přijel?... Neslyšela? To je ale husa! Že jen mává rukama? Aťsi mává, zeptat se ho můžeš. Nic jí neřekli! Pitominek plnou hlavu, jen na kluky to myslí. Cože? Moc rychle odjeli! no tak běž za drožkou. Utíkej, hned utíkej! Slyšíš, běž a vyptej se, kam jeli, na všechno se pořádné vyptej: kdo to přijel, jaký je - slyšíš? Koukni tam škvírou a všechno obhlídni, podívej se mu do očí, jestli je černooký nebo ne, a vcukuletu ať jsi tu zpátky, slyšíš? Honem, honem, honem, honem! (Pokřikuje tak dlouho, dokud nespadne opona. Nakonec opona zakryje obě dvě, stojící u okna.)