Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou jsem přivezl z Amsterodamu svazeček uzených úhoříků. Byli tencí jak raný chčest anebo vrbové proutky, a jelikož byli mladí, byli zlatí. Vzal jsem stužku a převázal s ní úhoříky. Koho jsem měl rád, tomu jsem pak podal zlatého úhoře. Na koho se nedostalo, ten nedostal nic.

Uzeným úhořům jsme vždycky říkali doma zlatí, přestože nikdy takoví nebyli. Když byli velcí a prošli pecí, dostali barvu temných nocí a hlubokého mořského dna.

"Chytnem někdy zlaté úhoře?"
Tatínek měl na mysli, kdy dostanem tolik úhořů najednou, že to bude stát za to jít k řezníkovi Francimu Janouchovi a říci mu, aby zapálil akátové a švestkové dříví, které kvete bíle, a přidal k němu jalobcové bobulky. Šilhavý Franci nám slíbil, že to dříví určité nechá na dvorku pro naši soukromou spotřebu. Tatínek i Franci stárli, a jak mě Janouch potkal, vysmíval se mi, kde mám ty úhoře ze zlata.

Úhoře jsme se už snažili chytat poctivě, jenom na prut. Sedávali jsme na rozhraní dne a noci, kdy loví úhoři nejčastěji, a hleděli jsme na krásná znamení, praporky bílé, až nás oči bolely. Čekali jsme, až se rozechvějí jak membrány a rozjedou se na stožár prutu. Většinou jsme čekali marně, zřiďounka se praporek jako bílý psík rozutíkal ke špičce. Byl to většinou jen osamocený tulák. Někdy jsme chytili dva, málokdy tři za večer. To se stalo tak jednou do roka, jako je jednou do roka marcipánové posvícení.

Spal jsem na půdě chaty a okénko zakrývala krajkovina z lesklých cetek cirkusových maringotek. Zvenku přicházelo měsíční světlo a na lomeném stropě vytvářelo šipky připomínající let bílých ptáků.

Sešel jsem dolů v pyžamu, tatínek ležel na zádech a také nespal. Klekl jsem si k jeho posteli a zas jsem se naléhavě ptal: "Jsou vůbec ti zlatí úhoři?"
"Jsou. Já je nespatřil, ale ty je možná spatříš. Zdvihnou se ze dna a táhnou. Seberou všechno, co jim dáš."
Usnul jsem uklidněn.
Pak jsem pracoval asi tisíc dní a spal asi tisíc nocí.

Potom měl můj tatínek kulaté narozeniny a já mu neměl co dát, protože všechno už v životě měl a po ničem jiném netoužil. Nechtěl už ani nové navijáky, protože ty staré se ještě pořád točily a předly tiše jako kolovrátky, a nechtěl ani nové Troníčkovy pruty. A tak mě napadlo, že bych mohl splnit jeho sen. Pokusit se zas jednou o ty zlaté úhoře. Jet do kraje dětství, kde ještě žije převozník strejda Prošek, který mi poradí, kam na ně jít.

Jel jsem tedy vláčkem.
Čtyři dny a čtyři večery jsem chodil z Bránova k Berounce jak blbej a nakonec jsem si řekl, že to vzdám jak Napoleon v prohraný bitvě u Waterloo. Řeka byla nemožně mrtvá. Spíš na koupání než na rybaření, teplá jak kafe, a nebe bylo hladký a vybledlý jako rakovnický mejdlo. Nikde jsem neviděl rybu, jenom rybí potěr si hrál v krajích na projížděnou a na šplouchandu.

Pojedu domů o den dřív. Přestanu už konečně bláznit s těmi zlatými úhoři, kteří neexistují. Ráno jsem vstal jak spráskanej pes. Má úcta - to byl krásnej vejprask od ryb. Čtyři dny u vody a ani čudlu. Skládal jsem na bránovském dvorku pruty do zelených futrálů. Z kuchyně vylezl Prošek, něco si pohvizdoval. Zeptal se mě: "Copak mladej?"
"Strejdo, balím to. Nemá to verka. Nemám už kliku na týhle řece."

Neřekl na to nic. Vylezl do dvorka, aby viděl víc nebe. Povytáhl si kalhoty a podíval se do oblohy nad lesy ke Kouřimci a potom do oblohy nad řekou. Jako by tam četl něco hrozně zajímavýho anebo jako by slyšel odtamtud povědomý hlas. Pak zakašlal, měl astma, spíš se dusil. A vychrchlal ze sebe plivanec na kamenný dvorek. Řekl rázně: "Dnes jdi ještě k vodě. A pak jeď ke všem čertům."

Šel a přibouchl. Mrzelo ho zřejmě, že jsem něco nepochopil. Šel jsem doprostřed dvorku jako on, dokonce jsem si povytáhl kalhoty, zakašlal jsem a díval se do oblohy. A nic jsem neviděl. Jenom se mi zdálo, že je nebe takové napěchované.

Vyndal jsem pruty z futrálů a šel jsem slepě k řece. Slunce mě přibíjelo na cestu, před očima se mi dělaly šmouhy sem a šmouhy tam a z luftu mi připadalo, že padá sníh. U vody jsem se zas marně snažil získat všemi způsoby přízeň ryb.

Lehl jsem si nakonec do trávy nad jezem u Šímovic skály. Byla už celá rezavá a rozstřílená dynamitem. Za svými zády jsem zahlédl pod skálou louž naplněnou vodou.
Prut s navijákem jsem dal na rousnici a na druhý proutek bez navijáku jsem navlékl žížalku na nějakého caparta. Žížaly se koupaly a mně bylo jasný, že dneska opětovně nic nechytím. Nechápal jsem, jak se mohl Prošek tak seknout a poslat mě k vodě.

Čtenářský deník	-	Černá štika (Jak jsem potkal ryby)
	-	Dukla mezi mrakodrapy
	-	Fialový poustevník
	-	Jak jsem potkal ryby, Jak jsem potkal ryby (2), Jak jsem potkal ryby (3), Jak jsem potkal ryby (4), Jak jsem potkal ryby (5), Jak jsem potkal ryby (6), Jak jsem potkal ryby (7)
	-	Jak šel táta Afrikou
	-	Jak to tenkrát běžel Zátopek (Plná bedna šampaňského)
	-	Kapři pro wehrmacht (Smrt krásných srnců), Kapři pro wehrmacht (Smrt krásných srnců) (2)
	-	Koncert (Jak jsem potkal ryby)
	-	Králíci s moudrýma očima (Smrt krásných srnců), Králíci s moudrýma očima (Smrt krásných srnců) (2)
	-	Lov bolena dravého (Mám rád tu řeku)
	-	Moje první ryba (Jak jsem potkal ryby)
	-	Moje první ryba (Veliký vodní tulák)
	-	Můžou tě i zabít (Jak jsem potkal ryby)
	-	Nejdražší ve střední Evropě (Smrt krásných srnců), Nejdražší ve střední Evropě (Smrt krásných srnců) (2)
	-	Nejdražší ve střední Evropě (Veliký vodní tulák)
	-	Nejdražší ve střední Evropě (Zlatí úhoři)
	-	Otázka hmyzu vyřešena (Smrt krásných srnců), Otázka hmyzu vyřešena (Smrt krásných srnců) (2)
	-	Plná bedna šampaňského
	-	Pohádka o Raškovi, Pohádka o Raškovi (2), Pohádka o Raškovi (3)
	-	Pohár od Pánaboha
	-	Smrt krásných srnců, Smrt krásných srnců (2), Smrt krásných srnců (3), Smrt krásných srnců (4), Smrt krásných srnců (5), Smrt krásných srnců (6), Smrt krásných srnců (7), Smrt krásných srnců (8), Smrt krásných srnců (9), Smrt krásných srnců (10), Smrt krásných srnců (11), Smrt krásných srnců (12), Smrt krásných srnců (13), Smrt krásných srnců (14), Smrt krásných srnců (15), Smrt krásných srnců (16)
	-	Smrt krásných srnců (rozbor)
	-	Smrt krásných srnců (Smrt krásných srnců), Smrt krásných srnců (Smrt krásných srnců) (2), Smrt krásných srnců (Smrt krásných srnců) (3)
	-	Souboj o štiky (Jak jsem potkal ryby)
	-	Syn celerového krále
	-	Ve službách Švédska (Smrt krásných srnců)
	-	Výstup na Eiger, Výstup na Eiger (2), Výstup na Eiger (3), Výstup na Eiger (4)

Čítanka	-	Jak jsem potkal ryby
	-	Je rybařina sport? (Jak šel táta Afrikou)
	-	Můžou tě i zabít
	-	Pohádka o Raškovi
	-	Pohár od Pánaboha
	-	Smrt krásných srnců
	-	Zlatí úhoři