ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Březina Otokar (*13.09.1868 - †25.03.1929)

­­­­

Stavitelé chrámu (Stavitelé chrámu)

Viděli jsme zástupy nesčíslné. Ponurou majestátností věcí
kráčeli smutni. Cizí byly si duše, jak by každá z jiného světa
po tajemném ztroskotání zachránila zem.
I snily o svých ztrátách.

O samotách uprostřed magických lesů, nad nimiž slunce
podobno ptáku se zlatými křídly nekonečnými brázdilo éter;
celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě a života harmonického,
o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských nížin,
v modrých prériích vzduchu a vody:
v oceány se sklánělo v žízni a pijíc rozvlnilo je bouří,
v jeskyně ametystové pod ledovci západů do hnízda horských růží šlo spáti
a jeho sen viditelný, hra tisíců bratrských sluncí,
tančících v rytmech hudby melancholické, vznášel se nekonečnostmi
zářící láskou. Noc dávala hovořit květům o jejich léčivé síle
a opojení, jež dřímá v hroznech a máku. Znali jemná slova,
jež jako rozhozené zrní lákají ptáky. A zvířata lesní,
která neokusila krve, je přítulně navštěvovala.

Snili o městech, jež vládnou nad zeměmi. O rozkoši práce,
slavnostním zvonění kladiv, zkrocení ohně, závratích boje,
signálech jízdy, sladkosti nebezpečenství, hrdosti dávajících,
smělosti ruky, jež hází tajemné sítě nad národy,
a o slovech, jež jako smolné věnce padají na města nepřátelská.

O pýše orlů na horách osamělých, jejichž vířící křídla
rychlosti letu zdají se nehybně ztuhlá jak z kovu
a stačí zrakům protínajícím soumračný vesmír jak hvězdy.

O rozkoši zničení, triumfální jízdě cyklónů nad rovinami,
požárech lesů, ledových vichřicích pólů, o démonickém výsměchu živlů,
které v řinčení přetrhaných řetězů blesky vybíjejí se v chaos.

O tragické žízni hledajících, honbě, která tajemství stíhá
cestami nesčetných světů, ústících v jediném světě,
zmateně pobíhá tisíciletími, číhá na předvěkých pohřebištích
a jako na skoby řeřavé ještě, dokuté právě posledním úderem kladiv,
na slunce věší svá tenata neviditelná
a lovecké sítě spouští v plamenná moře, která je tráví
jak pavučiny. A odsouzená hledati věčně
mate se mlčeními, která si kolem ní odpovídají
v magických dotknutích rukou, v agónii mučených zvířat,
v početí zakrytém blesky, v šílenství ztrhaných zraků i v pýše
zahrabávající do země stopy, jimiž jsi kráčel.

Snili o rozkoších nejistoty a hry, rozčilení tržišť,
o zmatku tisíce jazyků, pokřikem plnících duši jak přístaviště,
kam ze všech moří se vracejí lodě a kde orgie bázní,
nadějí, krve a hříchu přehlušují hukot moří
a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících.

A večer o sladkosti hudby táhnoucí nábřežími
jak etherná mlha, do níž se stápí tisíce světel,
nad řekami, jež jako žíly studené záře zdají se prýštit
z měsíce. O ženách záhadných, zemdlených tíží své krásy,
jež volají milence písněmi zadumčivými. A jejichž šepot
a vlnění šatů zdá se zakleto v květech a dřímotě keřů:
bílé, ve fosforném jiskření drahokamů a rtů, halí se v soumrak,
jak by jich ruce, s pohyby hadů uspávaných kouzlem,
házely zrní magické vůně v srdce zapálená jich zraky
a v omamném kouři k odpovědi vyvolávaly duše mrtvých.

Ale nejposlednější ze všech (jak jsme zakvíleli láskou!)
miliony vyděděných, mravenci, kteří vyhrnuli se z lomů,
otroci, kteří plíží se žitím jak sady zapovězenými,
táhli kolem nás mlčky. Umdlená jejich duše neměla snů.
Jen v zajiskření očí při úderu rány neočekávané
viděli nad sebou klenutí nebes, zčernalé soumrakem věku,
jako strop ponuré dílny, začazené prací tisíciletou:
dmychaly větry do výhní pod obzorem, v Gehennu rudého žáru,
kde celé pralesy vyvrácené zdály se praskat vln ohnivou tíží,
a jako bubliny vyfouklé ze skla, blankyty země objímající,
hrající duhou a modrem, kopule etherných paláců štěstí,
okna na vrcholu klenby pro světlo s výše, se tavily v páře,
a kroužily pěnou po hladinách varu připraveného,
jehož reflex přes celý hvězdnatý zenit se šířil
a v sazích mraků se chytal, jak zlatý písek slepený krví:
gigantské pohybující se stíny promítaly se na něm,
jak obraz tajemného zápasu kolem věčných ohňů:

Mezi nimi šli stavitelé tvého chrámu. Ti jediní ze všech
poznávali se znameními. Jako slib jiných nebes a země
viděli hrůzu a nádheru věcí. V plnosti nesčíslných forem
cítili prvotní napjetí tvého tvůrčího dechu,
jež jako Eliášovo světlo ze všech nejvyšších linií krásy se jiskří
nad krajinami oblaky věků zatíženými
a ranami blesků ochromí zčernalou ruku odvážlivého.
Vykoupením tajemné viny byla jim bolest a práce.
Jistotou cesty vnitřní radost, nepohnutá, bílá a silná jak slunce,
jež, třeba neviditelné uprostřed bouře a noci,
dle věčného zákona vládne zemí. Vítězů matku a sestru
ve květu tisíciletí, na rtech zardění jitřní, vítali ženu
a souhvězdí letní Orel, Labuť, Delfín a Lyra
vstávala v záři do jejich nocí, po dni, který se dloužil.
K milionům trpících bratří bylo poslání jejich
jako k najmutí dělníků k stavbě. Ale aby žhavější byla
slova najímajících a ruce odměňujících horkostí touhy,
tvá spravedlnost, silná a vládnoucí smrtí,
rtům jejich odňala vzpomínku na všechnu sladkost země.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 01.08.2002

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Ruce, Ruce (2)
-Tajemné dálky
-Větry od pólů
Čítanka-Bolest člověka (Ruce)
-Bratrství věřících (Větry od pólů)
-Chvíle slávy (Ruce)
-Chvíme se nad mocí vůle (Ruce)
-Čisté jitro (Ruce)
-Den výroční (Tajemné dálky)
-Dithyramb světů (Ruce)
-Doupata hadů (Stavitelé chrámu)
-Hudba slepců (Ruce)
-Jarní noci (Ruce)
-Jsem jako strom v květu... (Stavitelé chrámu)
-Kde jsem už slyšel? (Větry od pólů)
-Kolozpěv srdcí (Ruce)
-Královna nadějí (Větry od pólů)
-Krása světa (Hudba pramenů)
-Legenda tajemné viny (Svítání na západě)
-Místa harmonie a smíření (Ruce)
-Modlitba večerní (Tajemné dálky)
-Modlitba za nepřátele (Větry od pólů)
-Moje matka (Tajemné dálky)
-Mrtvé mládí (Tajemné dálky)
-Mučeníci (Větry od pólů)
-Nad všemi ohni a vodami (Stavitelé chrámu)
-Němé setkání (Svítání na západě)
-Noci! (Větry od pólů)
-Odpovědi (Ruce)
-Podzimní večer (Tajemné dálky)
-Přátelství duší (Tajemné dálky)
-Prolog (Ruce)
-Ranní modlitba (Svítání na západě)
-Ruce (Ruce)
-Smutek hmoty (Stavitelé chrámu)
-Stavitelé chrámu (Stavitelé chrámu)
-Stráž nad mrtvými (Ruce)
-Svět rozkládá se... (Stavitelé chrámu)
-Šílenci (Ruce)
-Šťastní (Větry od pólů)
-Tajemství bolesti (Svítání na západě)
-Tichá bolest (Tajemné dálky)
-Tichý oceán (Ruce)
-Tys nešla (Svítání na západě)
-Úsměv života (Větry od pólů)
-Vedra (Ruce)
-Vigilie (Stavitelé chrámu)
-Víno silných (Svítání na západě)
-Vítězná píseň (Svítání na západě)
-Vteřiny (Svítání na západě)
-Vůně zahrad mé duše... (Tajemné dálky)
-Vzpomínka (Tajemné dálky)
-Zas ve vidění prorockém (Stavitelé chrámu)
-Zpěv staletími bloudící (Stavitelé chrámu)
-Zpívaly hořící hvězdy (Ruce)
-Zpívaly vody (Ruce)
­­­­

Diskuse k úryvku
Otokar Březina - Stavitelé chrámu (Stavitelé chrámu)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)