Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola 8 - Castalia
"O tomto tajném místě jsem řekl jen jediné osobě. Tenhle úkryt jsem si vybudoval před mnoha lety a často jsem v něm našel útočiště, když jsem cestoval mezi vzdálenými částmi Elyonovy země.
Obávám se, že tentokrát vidím jeho stěny naposledy, a musím napsat některé věci - pro případ, že bych musel nečekaně odejít.
Johne Christophere, doufám, že se ti podařilo tento dopis najít. Co je ale důležitější, doufám, že máš s sebou Alexu, která nese poslední valounek.
Teď buďte trpěliví, protože vám krátce vylíčím historii míst za Trnitým údolím."

Pohlédla jsem na modře ozářené hlavy kolem sebe. Všichni přestali jíst, dokonce i Odessa.
"To bude zajímavé," zamumlal Yipes. Pak si hodil do úst ořech a naklonil se dopředu jako dítě, které poslouchá krásnou pohádku. Já se znovu napila z té staré dřevěné misky a pustila se do čtení.

"Asi před třemi sty lety vzniklo na břehu velkého jezera malé království. Jezero nazvali Castalia a krátce poté stejně pojmenovali i království.
Jeho obyvatelům se celých sto let dařilo dobře. Vodou z jezera zavlažovali úrodu a jejich počet vzrůstal, takže jich na pobřeží nakonec žilo mnoho tisíc.
Potom je však potkalo neštěstí.
Království navštívil muž jménem Victor Grindall. Přestože měl průměrnou postavu a skromné vystupování, přivezl s sebou stovku mimořádně velkých mužů, víc než dvakrát vyšších než kdokoli v Castalii.
Castaliané byli mírumilovní lidé, nikdy neměli s nikým problémy a o zbraních a válce nevěděli skoro nic. Ale Grindallovi muži, přestože se tvářili přátelsky, naháněli svými postavami strach. Grindall dal obyvatelům království na vybranou: buď se stane jejich vládcem, nebo se jeho obři zmocní města násilím.
Grindallovi potomci a jeho obři tam pak žili mnoho let a i teď je Castalia v rukách zlého člověka a temných sil, které ho ovládají."

Zvedla jsem hlavu, zmatená podivným příběhem, který nám Warvold vylíčil. "Dokázal vymýšlet skvělé historky," prohlásila jsem ve snaze odlehčit vlastní skleslou náladu. "Tahle vypadá podobně." Přesto jsem cítila, že tohle vyprávění není stejné jako ta předchozí.
"Chceš, abych to dočetl?" nabídl se Yipes. "Ať je to pravda, nebo ne, chci vědět, co se stalo!"
Natáhl ruku a já mu předala zbývající listy. Pak jsem uchopila dřevěnou misku do obou rukou, přejížděla palcem po jejím otřískaném okraji a snažila se vnímat Warvoldova ducha.
Yipes začal číst zvesela a jeho vysoký hlásek se odrážel od okolních stěn.

"Není to tak dávno, co v Castalii žily dvě sestry. Starší se jmenovala Catherine a mladší Laura. Přebývaly nenápadně mezi chudými - během deváté vlády Grindallů.
Jen málo lidí ví, proč se skrývaly a co objevily jedné hluboké noci, ale já vám o tom budu vyprávět.
Dívky byly siroty. Catherine bylo třináct a Lauře jedenáct let a musely se starat samy o sebe - najít si potravu a přístřeší mezi chudinou ve městě.
Castalia se už dávno předtím roztáhla kolem jezera a připomínala venkovskou obec. Vysoko nad ní se tyčila Temná věž - zlověstná stavba, v níž jedna generace Grindallů za druhou kula své kruté pikle.
Dívky byly rozhodnuté opustit Castalii a najít si nový domov, přestože brány do města střežili obři. Catherine však byla chytrá a všímavá a objevila únikovou cestu.
Společně se sestrou se ukryly do káry s odpadky, takže je vyvezli za bránu a ven z města až na smetiště.
Ocitly se na místě porostlém stromy a keři, kde většina staveb měla pobořené zdi a byla zaplněná neuvěřitelně páchnoucími odpadky.
Dostaly se do prostoru, který kdysi obývali Castaliané, ale teď se využíval jako skládka odpadků. Už dlouho se mu říkalo Město psů, protože se tam potulovaly smečky zdivočelých psů, které se živily tím, co našly v hromadách odpadu.
Dívky došly k staré věži s hodinami, porostlé popínavými rostlinami. Byla to kamenná stavba stojící na rohu zapomenuté ulice na okraji smetiště, která už dlouho chátrala. Měla se stát jejich domovem.
První noc zůstaly v přízemí, protože se bály vylézt po žebříku a zvednout padací dvířka ve stropě. Ale ráno, hladové a zvědavé, vystoupaly po sedmi stupních a zatlačily do dřevěných dvířek vedoucích do patra. Nedalo se s nimi pohnout, a přestože jsem tam osobně nebyl a slyšel jsem tu historku jen z druhé ruky, údajně právě v tu chvíli vtrhla do přízemí věže smečka zdivočelých psů, která čenichala kolem a výhružně vrčela, protože cítila vetřelce."

"Zpomal, Yipesi," ozval se John. "Pořádně nerozumím tomu, co říkáš."
Protože příběh byl čím dál zajímavější, Yipes byl nedočkavý a četl hrozně rychle. Teď se zarazil a papíry mi zase podal.
"Radši to dokonči ty, Alexo," vzdychl. "Já bych asi ještě víc zrychloval. Ale nečti zase moc pomalu, ano?"
Přikývla jsem a přelétla rukopis pohledem, abych zjistila, kde Yipes skončil. Byla jsem nervózní - jak asi bude ta historka pokračovat -, ale zároveň jsem umírala zvědavostí. Co se přihodí Catherine a Lauře? Proč o nich Warvold napsal? Jaké to byly dívky? A co ti obři a Victor Grindall - byli skuteční, nebo vymyšlení?
Zklidnila jsem rozechvělé ruce, zhluboka se nadechla a pustila se do čtení.

"Dívky se rozhlédly ze žebříku a uvědomily si, že nevrátily na místo kámen, který zakrýval vchod do věže. Zdivočelí psi tak pronikli dovnitř, potulovali se kolem žebříku, vrčeli a slintali.
Náhle se stalo něco zvláštního. Dvířka nad žebříkem se otevřela.
Catherine s Laurou neviděly jinou možnost, a tak vyšplhaly do místnosti a opřely se zády o zeď. Bylo tam jen slabé světlo, ale rozeznaly, že se uvnitř někdo ukrývá. Nato se ozvalo škrtnutí sirky a v rohu se rozsvítila tlustá svíce.
U stěny se krčila jakási tajemná postava a rukama si objímala kolena.
Byl to obr."

Čtenářský deník	-	Desáté město (Elyonova země)
	-	Hvězdný poutník (Elyonova země)
	-	Osamělé moře (Elyonova země)
	-	Temné hory (Elyonova země), Temné hory (Elyonova země) (2)
	-	Trnité údolí (Elyonova země)

Čítanka	-	Desáté město (Elyonova země)
	-	Osamělé moře (Elyonova země)
	-	Trnité údolí (Elyonova země)