Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když Veronika otevřela oči, vůbec ji nenapadlo, že by byla v nebi. V nebi by přece nesvítili zářivkou a bolest - kterou pocítila o zlomek vteřiny později - byla typicky pozemská. Ach ta pozemská bolest - tu si nikdy nemůžeme s ničím splést!
Chtěla se pohnout, a bolest zesílila. Objevila se před ní spousta světelných bodů, a přesto jí bylo jasné, že to nejsou hvězdy v ráji, ale důsledek intenzivního utrpení.
"Tak jste se vzpamatovala," uslyšela ženský hlas.
"Teď jste oběma nohama v pekle, užijte si to."
Ne, to není možné, ten hlas jí lže. Není to peklo - protože je jí strašná zima a všimla si, že z úst a nosu jí trčí plastikové trubičky. Jedna z těch trubiček - kterou měla zasunutou do krku - ji dusila.

***

"Můžete jí to říct," podotkl starší muž.
"Spousta pacientů už zaslechla nějaké řeči a ona se to nakonec stejně dozví; tady se neutají nic."
"No dobrá, vy sama jste si určila svůj osud," povzdechl si mladík a zvažoval každé slovo. "Následky vašeho činu jsou tedy takovéhle: během kómatu vyvolaného narkotiky se vaše srdce nenapravitelně poškodilo. Došlo k nekróze svalu srdeční komory..."
"Nekomplikujte to," řekl starší muž. "Jděte rovnou k věci."
"Máte nenapravitelně poškozené srdce. A brzy se zastaví úplně."
"Co to znamená?" polekala se.
"Zástava srdce znamená jediné: fyzickou smrt. Nevím, jestli jste věřící, ale..."
"Jak dlouho to bude trvat, než mi přestane bít srdce?" skočila mu do řeči Veronika.
"Pět dní, maximálně týden."
"Veronika si všimla, že za zdánlivě starostlivým výrazem a profesionálním chováním toho mladíka se skrývá nesmírné potěšení z toho, co jí říká. Jako by zasluhovala trest a měla sloužit všem ostatním za výstražný příklad.
Za celý svůj dosavadní život Veronika poznala spoustu lidí, kteří mluvili o hrůzách cizích životů tak, jako by se všemožně snažili nějak pomoci - ve skutečnosti se však v utrpení druhých vyžívali, protože jim to dávalo pocit, že oni sami mají v životě větší štěstí. Takové lidi nesnášela: nedá tomu klukovi žádnou příležitost, aby zneužíval jejího stavu k zastírání vlastních frustrací.
Dál se mu dívala přímo do očí. A usmála se.
"Tak jsem přece jen uspěla."
"Ano," odpověděl. Ze své tragické zprávy však už neměl žádnou radost.