Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• veselohra o třech jednáních
• název originálu: La dama duende
• přeložil Jaroslav Vrchlický

PANU NAPOLEONU M. KHEILOVI, MAJITELI A ŘEDITELI OBCHODNÍ ŠKOLY, NA SLOVO VZATÉMU ZNALCI A PŘÍTELI VĚCÍ A POMĚRŮ ŠPANĚLSKÝCH V ÚCTĚ PŘÁTELSKÉ PŘIPISUJE PRÁCI SVOU
J. V.

OSOBY:

DON MANUEL, Don Luis, Don Juan, bratři
COSME, sluha D. Manuela
RODRIGO, sluha D. Luise
DOŇA ANGELA, sestra obou bratrů, vdova
DOŇA BEATRIZ
CLARA, služka D. Beatriz
ISABEL, služka D. Angely
SLUHOVÉ A KOMORNÉ

JEDNÁNÍ PRVNÍ:

1. scéna

(Ulice.)

Vystoupí DON MANUEL a COSME v obleku cestovním.

DON MANUEL: O hodinu jednu pouze slavnosti jsme promeškali, jimiž Madrid velkodušný oslavuje slavné krtiny Baltasara infanta.
COSME: Jak se často přiházívá, o hodinu jednu pouze. O hodinu pouze dříve přijít, nenalez by Pyram mrtvou Thisbu u pramene, mohlo to být bez moruší, nebo básníkův dle zvěsti moštem byla morušovým sepsána ta tragedie. O hodinu opozditi se, v ložnici již uzavřenou Lukretii Tarquin našel; autoři se nemuseli bez pomoci konsistoře v tuhém sporu kompetence hádat, násilí zda v skutku činil jí neb neučinil. O hodinu pouze déle přemýšlela Hero, má-li skočit s věže, neskočila, o tom není pochybnosti; a pan doktor Mira Méscua moh si práci uspořiti, dobře psanou komedií obohatit naši scénu; nesměla též Amarylis přirozeně tak v ní hráti, kejklířka že masopustu (jiní jsou to v době postní) odcházela, to ne jednou, ruce na rozbité hlavě. O hodinu když jsme jednu zmeškali tak velký svátek, nezmeškejme o hodinu hospodu si vyhledati. Zpozděn-li Abindarraez, venku zůstati on musí. A já šílím touhou seznat přítele, jenž tebe čeká s ložem, stolem ku obsluze, jako bys byl módní galan. Zvěděti jen, jak a odkud velké štěstí to nám přišlo; nejsme k ničemu mu platní, přec nás oba vydržuje.
DON MANUEL: Toledský Don Juan, Cosme, muž jest, jenž mi nejvíc přeje, neb my oba, ne-li k hanbě, aspoň všech jsme ku závisti, mnohých století jež během šedá dávnověkost slaví. Spolu jsme kdys studovali, od knih spěchali pak k zbraním, oba dva jsme byli stejně druhy na válečné dráze. V kruté válce Piemontské, pan vévoda de Feria kdy mne poctil krátkou pikou, svůj jsem zase dal mu prapor, praporečníkem mým stal se. Když pak jednou v tuhé hádce poraněn byl těžkou ranou, v loži vlastním jsem jej léčil; on své žití mimo Bohu děkuje mi. Nechám stranou mnohé služby menší váhy, o nichž malicherno mluvit mezi šlechtou. Proto také učenou Akademií dobročinnost maluje se bohatá jak dáma, která odvrací se, což má říci každému, kdo dobro dělá, že je slušno zapomnít je; nedělá je, kdo je šíří. Zkrátka: Don Juan mi vděčí za mé mnohé věrné služby, věda pak, že Milost král za odměnu udělil mi tuto hodnost a že musím cestou u dvora se zjevit, stejnou mincí chtěje platit, hospodou svůj dům mně skýtá. Ač list jeho, poslán z Burgos, s ulicí dům naznačuje, nechtěl jsem přec ulicemi vyptávati se, kde bydlí a tak zatím mezka, zboží, všecko v hostinci jsem nechal. Hledaje dům jeho nyní, slavnostní zřím všady úbor, tázaje se po příčině, chtěl jsem cestou všecko zhlédnout. Vskutku jsme však přišli pozdě, nebo...

2. scéna

Vystoupí DONA ANGELA a ISABEL obě pod závoji.

ANGELA: Jak mi pohled praví, rytíř jste pln jemných mravů, ó tak prosím, smilujte se nad ženou, jež za ochranu žádat vás, se osměluje. Čest i život visí na tom, onen muž by nepoznal mne a též nestíhal mne dále. Zamezte, při vašem žití, aby žena urozená pohaně v plen nepropadla; snad by se kdys mohlo státi... S bohem, chvátám umírajíc.

(Obě rychle odejdou druhou stranou.)

COSME: Vichřice to, nebo žena?
DON MANUEL: Jaký případ!
COSME: Co chceš počít?
DON MANUEL: Můžeš ty se ještě ptáti? Smí má šlechetnost se vzpírat, zameziti pohanění, jež by dámu stihnout mohlo? Podle všeho bez pochyby její muž to.
COSME: A co myslíš?
DON MANUEL: Jakous lstí jej hodlám zdržet, to když se mi nepovede, budu nucen chvatně sáhnout ku násilí, tu by ovšem důvod toho nepochopil.
COSME: Pátráš po lsti? Počkej, právě vhodná jedna připadá mi, přítele odporučení to mi posloužiti muže.

3. scéna

Vstoupí DON LUIS a jeho sluha RODRIGO. Předešlí.

DON LUIS: O já musím poznati ji, byť jen pro tu její touhu, jíž se uniknout mi snaží.
RODRIGO: Jenom za ní a zvíš, kdo jest.
COSME (K Donu Luisovi.): Nechť i, pane, pohaníte moji smělost, smilujte se, prosím vás, byste mi řekl, komu svědčí tento dopis.

(Nastavuje mu dopis.)

DON LUIS: K tomu nyní nemám času.
COSME (zdržuje ho): Nemáte-li pouze času, toho já mám nazbyt, pane, s vámi mohu jíti hned.
DON LUIS: Z cesty táhni!
DON MANUEL (stranou): O jak rovná ulice jest, musí stále viděti je!
COSME: Smilujte se!
DON LUIS: Bůh ví, ty jsi dotěravý, leb ti rozbiju, když na mne budeš naléhati.
COSME: O to málo budu.
DON LUIS: Trpělivost nemohu mít déle s tebou, vari!
DON MANUEL: Nelze otáleti, odvaha ať rychle skončí, chytrost co zapředla bystře.

(Zastaví jej.)

DON MANUEL: Vězte, pane, tento muž zde jest můj sluha; nevím věru, čím vás uraziti mohl, že jej takto odháníte násilnicky -
DON LUIS: Neodpovím na stížnost ni na pochybnost; nebo já se neomlouvám nikomu. Tož s bohem!
DON MANUEL: Pane, mé cti kdyby odhodlanost žádala zde za omluvu, muž být jista vaše pýcha, že bych bez ní neodešel. Otázka má, čím vás muž ten urazil, či obtěžoval, zasloužila zdvořilejší odpovědi. Dvůr že učí dvornosti, tož nehodlejte, uvésti jej v špatnou pověst, cizinec by musil přijít a jí toho učit musil, kdo by měl ji nejspíš znáti.
DON LUIS: Kdo že myslí, že bych nemoh učiti jí?
DON MANUEL: Kde stich jazyk dovolte, ať mluví ocel!
DON LUIS: Máte pravdu!

(Tasí a šermují.)

COSME: Kéž by tak měl ještě někdo chuti...
RODRIGO: Taste peroutku svou.
COSME: Ta je panna, bez svatební, věřte, smlouvy nelze odhalit ji.