Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

6. října 1900
Měl jsem velkou radost, že jsem zaznamenal svůj život ve vězení a že jsem z dvouletého utrpení stvořil perlu, a vzal jsem tento deník s sebou, když jsem šel s Bosiem na oběd do Richaux. Viděl jsem Franka Harrise a požádal ho, ať se k nám přidá - podle zásady, že pokud není Frank s námi, je proti vám. Zpočátku jsem měl knihu záhadně položenou vedle sebe, ale pak mé úzkostlivé očekávání neúnosně vzrostlo a já knihu položil na stůl.
"Co to je Oscare, kniha dluhů?"
"Ano, Bossie. Ale nejsou to dluhy, které by bylo možné vyrovnat penězi."
"Takové jsou dluhy vždycky." To byl samozřejmě Frank.
"Přečtu ti kousek, Franku, pokud dovolíš, aby se do našeho rozhovoru vloudil umělecký tón."
Myslím, že jsem jim popisoval stránky popisující dobu mých triumfů v londýnské společnosti. Přirozeně užasli a knihu si ode mě vzali. Četli, doslova do sebe zavěšení, já se mezitím díval z okna. Nakonec ke mně Frank vzhlédl.
"Tohle nemůžeš publikovat, Oscare. Je to nesmysl - a z větší části to vůbec neodpovídá pravdě."
"Co tím chceš proboha říct?"
"Je to vymyšlené."
"Je to můj život."
"Ale zcela zjevně jsi změnil fakta, aby posloužila tvému cíli."
"Nemám žádný cíl a ta fakta se v mém životě objevila zcela přirozeně."
"Byly doby, kdy jsi přirozenosti nedůvěřoval, a zcela správně. Například: 'v tom malém divadle v King Street nosili mladí muži zelené karafiáty'. Oscare, ty jsi byl jediný, kdo nosil zelený karafiát. Nebo tohle: 'Byl jsem marnivý a svět mou marnivost miloval.' Nikdo tvou marnivost nemiloval Oscare. To už bys dnes mohl vědět."
"Nebuď směšný, Franku, chováš se jako recenzent týdeníku."
"A ukradl jsi text jiným spisovatelům. Poslechni si tohle -"
"Neukradl jsem jej. Zachránil jsem ho."
Bosie mlčel - kousal si nehty, což vždy znamenalo, že nemá co říci. A tak jsem ho vyzval.
"A co ty si o tom myslíš?"
"Je to plné lží, ale jsi to samozřejmě ty. Je to nesmyslné a ubohé a pošetilé. A opět jsi to ty. Samozřejmě to musíš publikovat."
Frank potom pokračoval tím nejnudnějším způsobem, když detailně vypočítával údajné chyby faktické i chyby v úsudku. Už si je nepamatuji. Po chvíli jsem si od něho vzal knihu zpátky a požádal ho, aby mi zavolal drožku.
"Zahoď tu knihu," řekl, "pro vlastní dobro." Samozřejmě jsem ho neposlechl.