Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Obrovská ryba neslyšně proplouvala noční vodou. Kupředu ji poháněly jen krátké údery srpovitě modelovaného ocasu. Tlamu měla otevřenou pouze natolik, aby jí přes žábry mohla proudit voda. Pohybovala se skoro neznatelně. Svou bezcílnou pouť usměrňovala tu a tam natočením prsní ploutve, jako když pták mění směr svého letu složením jednoho křídla a vztyčením druhého. Ve tmě ryba nic neviděla a ani ostatní smysly nepřenášely do malého primitivního mozku nic pozoruhodného. Mohla právě tak dobře spát, nebýt tohoto pohybu diktovaného pudem starým milióny let. Chyběl jí totiž plovací měchýř a pružné chlopně, běžné u ostatních ryb, které jemným chvěním vhánějí okysličenou vodu přes žábry. Udržovala se naživu jen nepřetržitým pohybem. Jakmile by znehybněla, klesla by ke dnu a nedostatkem kyslíku v krvi by se zadusila.
Měsíc nesvítil a země se zdála stejně tmavá jako voda. Pevninu odděloval od moře jen dlouhý, rovný pruh pláže, tak bílý, že až svítil. Světlo z domu za dunami, místy porostlými chomáči trávy, vrhalo na písek žlutavé pablesky.
Dveře domu se otevřely a mladý muž s dívkou vyšli na dřevěnou verandu. Na okamžik se zastavili a zadívali se na moře. Pak se nedočkavě objali a klopýtali ze schodů. Muž byl opilý. Na posledním schodě zakopl a zapotácel se. Dívka se zasmála, vzala ho za ruku a běželi na pláž.
"Nejdřív se vykoupáme," navrhla. "Vyjasní se ti v hlavě."
"Čert vem mou hlavu," smál se. Zvrátil se naznak do písku a strhl mladou ženu s sebou. Netrpělívými prsty svlékali jeden druhého, nohy propletené. Se spalující touhou se zmítali na chladném písku.
Potom se muž převalil na záda a zavřel oči. Děvče se na něj podívalo a usmálo se. "Tak co, zaplavem si?" zeptala se. "Jdi sama. Počkám tu na tebe." Dívka vstala a došla k místu, kde jí jemný příboj začal omývat kotníky. Voda byla studenější než vzduch; byla teprve polovina června.
Otočila hlavu a zvolala: "Opravdu si nechceš zaplavat?"
Mladík neodpověděl. Spal.
Ustoupila o několik kroků a pak se rozeběhla do vody dlouhými ladnými skoky. Drobná vlna se jí roztříštila o kolena a dívka zakolísala. Rychle se napřímila a vrhla se vstříc další vlně. Když se opět postavila, voda jí dosahovala k pasu. Shrnula si vlasy z očí a šla dál, dokud neměla ponořena i ramena. Pak, s hlavou vysoko nad hladinou, začala plavat trhavými tempy nezkušené plavkyně.
Přibližně devadesát metrů od břehu postřehla ryba v rytmu moře změnu. Ženu neviděla ani ji necítila. Pod kůží, po obou stranách jejího mohutného těla se táhly tenké kanálky, vyplněné slizovitou hmotou, jejichž nervová zakončení registrovala vibraci vody a signalizovala ji do mozku. Ryba se obrátila k pobřeží.
Žena plavala dál do moře. Chvílemi se zastavovala a ověřovala si svou polohu podle světel z domu. Příliv byl slabý, a tak se příliš neodchýlila od místa, kde vstoupila do vody. Cítila však únavu. Několik vteřin šlapala vodu a pak se obrátila zpět ke břehu. Vibrace zesílily a ryba zvětřila kořist. Údery ocasu se znásobily a obrovité tělo vyrazilo kupředu rychlostí, která vyděsila drobné fosforeskujicí mořské živočichy. Jejich záře vrhla na rybu plášť světélkujících odrazů.
Dohonila ženu a proplula kolem ní v hloubce čtyř metrů pod hladinou. Dívka pocítila, jak ji mocná vlna vyzvedla a opět jemně spustila. Přestala plavat a zadržela dech. Nic se nedělo. Plavala tedy dál.
V tom ji ryba ucítila. Ženiny pohyby - trhavé a nepravidelné - signalizovaly neklid. Ryba začala kroužit těsně pod povrchem moře. Hřbetní ploutví pročísla vodu a silným ocasem tloukla svištivě do skelně lesklé hladiny. Mohutné tělo se chvělo.
Teprve teď dívku přepadl strach, ačkoli si dosud neuvědomovala proč. Leknutím se jí po celém těle rozlil pocit palčivé horkosti a donutil ji plavat rychleji. Usoudila, že je asi padesát metrů od břehu. Rozeznávala hroty bílé pěny tam, kde se vlny tříštily o písek. Spatřila světlo v domě a v krátkém okamžiku úlevy se jí zdálo, že vidí někoho procházet za okny.
Ryba zatím plula asi dvanáct metrů od ženy. Najednou se prudce otočila doleva a celá se ponořila. Dva krátké údery ocasem a netvor zaútočil.
Žena zprvu myslela, že narazila pravou nohou na skálu nebo na kus plovoucího dřeva. Žádnou zvláštní bolest necítila, jen prudké trhnutí. Pokusila se nahmatat pravou nohu. Aby udržela hlavu nad hladinou, šlapala levou nohou vodu a nataženou paží zatápala v černé tmě. Pravou nohu nenašla. Sáhla výš. V té chvíli se jí udělalo zle a ochromila ji závrať. Tápající prsty narazily na pahýl kosti a rozervané maso. Pochopila, že teplý pulsující proud, tekoucí jí přes prsty, je její vlastní krev.
Bolest a hrůza ji zahltily. Zvrátila hlavu a vyrazila zoufalý skřek plný děsu.
Ryba se poněkud vzdálila. Ženinu nohu spolkla bez kousání. Kosti i maso zmizely v masivním chřtánu po jediném chňapnutí. Jako se loď řídí jasným světlem majáku, tak se i ona znovu nechala vést proudem krve, který tryskal z ženiny stehenní tepny. Tentokrát zaútočila zespodu.

Přečtěte si celou knížku, stojí to za to!