Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Výstup 3.

Elvira, Chimera

CHIMENA
Konečně mohu ti, když nyní jsme jen spolu,
bez studu vyjevit už krutost svého bolu,
konečně nemusím svůj nářek přemáhat
a mohu vylít ti svou duši plnou vád.
Můj otec dokonal, sklán právě první zbraní,
kterou don Rodrigo dnes sevřel ve své dlani.
Ó plačte, oči mé, a roňte svoji sůl!
Půl mého života mi sklála druhou půl
a nutí mě se mstít, po oné kruté ráně,
za tu, co nemám už, na té, co zůstává mně.
ELVIRA
Nu, uklidněte se!
CHIMENA
Ach, jak se uklidnit?
Jak mohu nalézti v tom protivenství klid?
Co může učinit kdy konec té mé muce,
když nikdy nemohu mít záští k vinné ruce?
Več mohu doufati než v peklo věčných běd,
když stíhám pro vinu a viník je můj svět?
ELVIRA
Co! Milujete ho - i po tom, co se stalo?
CHIMENA
Ach, já ho zbožňuji!: Dím: milovat je málo.
Má láska odmítá mou pomstychtivost, věz!
Mám svého milence v svém nepříteli dnes.
V mém srdci, přes to vše, co zlobou plní mi je,
se ještě Rodrigo s mým otcem stále bije.
Útočí, tísní ho, brání se , couvá zpět,
hned silný, vítězný, a slabý, slabý hned.
Rve moje srdce sic v tom boji zloby s city,
mou duši nemá však, nechť boj je jak chce lítý.
A ať mne jakkoli má láska pod svým jhem,
jdu za povinností a jejím příkazem.
Jdu, kam mi velí čest, a nedbám nic svých citů.
Miluji Rodriga a trpím tím, co chci tu.
Mé srdce stojí s ním, já přes ten hlas však vím,
kdo jsem a že byl dnes můj otec zabit jím.
ELVIRA
Chcete ho stíhati?
CHIMENA
Ó kruté pomyšlení!
Jak kruté stíhání! Žel, jiné cesty není.
Chci hlavu milence a bojím se ji mít.
Nemohu přežít jej a chci ho zahubit.

Výstup 4.

Předchozí, don Rodrigo

Rodrigo žádá Chimenu, aby se sama pomstila. Nabízí jí svůj meč.

DON RODRIGO
Neváhej
-vhroužením v moji krev té barvy zbavit jej!
CHIMENA
Je kruté v jednom dni jít vraždit otce zbraní
a pozůstalou dceř pak hrůzou ze shledání.
Dej pryč ten hrozný meč, já ho již nesnáším.
Chceš se mnou hovořit a zabíjíš mě jím.
DON RODRIGO (schovávaje meč)
Tím však se nevzdávám své touhy plné muky
už skončit bídné dny pod dopadem tvé ruky.
Nečekej, že se ti má láska bude kát,
že bude zbaběle snad skutku litovat.
Prchlivý vzteklý čin, žel bohu bez nápravy,
vzal mému otci čest a dotkl se mé slávy.
Políček muže tne až příliš hluboce.
Já rovněž uražen jsem hledal původce
a pomstil jsem svou čest a otce bez milosti.
Udělal bych to zas za stejných okolností.
Má láska zvedala pro tebe dlouho hlas
a stála proti mně a otci po ten čas.
Suď, posuď její moc, když jsem moh váhat v skrytu,
zda mám vzít svoji mstu s tou hanbou na svém štítu!
Měl jsem snést pohanu, či se ti znelíbit.
Sám jsem si myslil též, že v zlobě ztrácím klid,
a pokládal jsem se za příliš prchlivého.
Tak by spor rozhodla tvá sličnost podle všeho,
kdyby mi neřekl můj nejvnitřnější hlas,
že by muž beze cti byl nehoden tvých krás,
a přese vše, cos mi v svém něžném srdci přála,
bys mnou, teď bezectným, v něm jenom pohrdala,
že bych ti slyšením tvé lásky utrhal
a nezasluhoval tvé náklonnosti dál.
Dím ti to poznovu, ač hlasem plným vzdechů,
a chci to říkati do posledního dechu:
urazil jsem tě dnes, donucen zranit tě,
abych smyl pohanu a zasloužil si tě.
Když jsem byl splatil dluh jak otci, tak i sobě,
jdu nyní, Chimeno, dát zadost také tobě.
Chci ti dát svoji krev, toť, co mě vede k vám.
Činil jsem, co jsem měl, a činím teď, co mám.
Vím, mrtvý otec tě již po mém skutku vznítí.
Nehodlal jsem ti vzít tu oběť, patřící ti.
Dej krvi, kterou on dnes musil vycedit,
krev toho, který si jí očistil svůj štít.
CHIMENA
Ba, ač jsem, Rodrigo, na tebe rozezlena,
je těžko mi ti lát, žes ušel hanbě jména,
a ať zní cokoliv z těch muk mé bolesti,
já, aniž viním tě, jen pláči v neštěstí.
Vím, co si žádala po onom pohanění
na hrdém srdci čest pro zadostučinění.
Vykonals, jako muž, jen povinnost, jen ji.
Ukázal jsi mi tím však také na moji.
Tvůj smutně chrabrý duch mi podal naučení:
vzal pomstu za otce a zbyl tě zneuctění.
Můj duch je posedán teď stejnou starostí:
vzít pomstu za otce a nabýt znovu cti.
Mou duši všechno to, co chci ti, vskutku drtí,
a kdyby mi byl vzat můj otec jinou smrtí,
měla by ve štěstí, že stojíš vedle ní,
jedinou útěchu v svém rozlítostnění,
a já bych cítila moc kouzla na má muka,
když by mi stírala proud slz tak drahá ruka.
Po ztrátě otce však tě musím zahubit.
Ta oběť citů je tu nutna pro můj štít.
Ta tvrdá povinnost mě nutí, nešťastnici,
jít za tvým zničením a navždy se tě zříci.
Nečekej, že se snad má láska bude bát,
že bude zbabělá tě takto potrestat.
Nechť v té při za tebou již sebevíce stojí,
má přísná vznešenost ti musí splatit tvoji.
Tys mne byl hoden dnes mým krutým zraněním.
Já musím tebe být teď hodna změřením.
DON RODRIGO
Nuž, splň ten příkaz cti! Chceš, Chimeno, mou hlavu.
Já ti ji vydávám pro její věčnou slávu.
Klidně ji obětuj pro ten tak hrdý cíl!
Mně bude sladká smrt, jak ortel už mi byl.
Čekati na právo a jeho dlouhou cestu,
toť zříkat se své cti a také mého trestu.
Když umřu úderem tak krásným, umřu rád.
CHIMENA
Jsem jen tvůj žalobce a nikoli tvůj kat.
Když mi chceš hlavu dát, mám si ji snad vzíti?
Já, já ji napadám, ty se máš za ni bíti!
Chci si ji, Rodrigo, vzít z rukou jiného.
Chci stíhat ten tvůj čin a nechci trestat ho.