Menu
Corneille Pierre (*06.06.1606 - †01.10.1684)
Polyeuktos (2)
- přeložil Otokar Fischer
AKT PRVNÍ
SCÉNA ČTVRTÁ
Felix, Albinus, Pavlína, Stratonika.
FELIX: Má dcero, sen tvůj, běda, v mé duši jako v tvé hlas hrůzných předtuch zvedá, a, v dálku zíraje, v hrůz temno zří můj zrak.
PAVLÍNA: Zvěst jaká poplašná tě rozrušila tak?
FELIX: Severus nezemřel.
PAVLÍNA: Ze živ, to smrtí naší?
FELIX: Sám císař Decius svou ruku nad ním vznáší.
PAVLÍNA: Když vyrval Decia ze spáru nepřátel, v tak velkou odměnu on právem doufat směl, ač osud uštve rád nejvznešenější muže, přec někdy za živa jim k právu dopomůže.
FELIX: A sám on přijde jsem.
PAVLÍNA: On přijde!
FELIX: Uhlídáš!
PAVLÍNA: On přijde! Odkud jen zvěst nemožnou tu máš?
FELIX: Zde Albinus ho shléd: Táh, k městu sem se blíže, byl dvorem obklopen svých milců jako kníže, že jeho prvenství je beze sporu již. Albine, opakuj, co od vojínů víš.
ALBINUS: O slavném víte dni, po pádu hrdinovu kdy štěstí válečné k nám připialo se znovu, kdy císař, Severem jsa chráněn, couvnul vzad a vdechl odvahu do zastrašených řad, co klesal onen rek, osa zdeptán od přesily. Též víte o poctě, jíž pamět jeho ctili, pod spoustou mrtvých těl když marně hledán byl: sám totiž perský král jej odnést nařídil. Jsa svědkem, nad všednost jak vzlétá převysoko, král perský zatoužil se nadívat mu v oko; víc mrtev nežli živ, byl nesen v králův stan a závist budil všech, byť pokryt věncem ran; tam k žití novému zas probudil se záhy a ctnému knížeti tak nad míru byl drahý, že nevzpomínal král na porážku svých sil, ba slavil hrdinu, jenž mu ji způsobil. Měl velkou péči oň a v ústraní ho choval, a po měsíci, když se zcela pozdravoval, mu nabíď spojenství, mír, úřad, zlato, zem a lákal nadarmo Severa darů stem. Tu stálost zahrnul vší uznalosti slovy a jeho výměnu sám nabíď Deciovi; ten, tona v rozkoši, mu za odpověď dal: "S mým vlastním bratrem sto - nechť vůdců přijme král!" Tak čacký Severus zas navrátil se k voji, by došel odměny za ryzí mužnost svoji: hle, přízeň císařská teď důstojnou mu mzdou. Boj začal. Naši však v něm obklíčeni jsou, a touto pohromou zas jeho vzrostla sláva; sám šiky seřadí, zas vítězem se stává, tak velkou, slavnou seč nám vyhrál bohatýr, že tribut nabídnut, že uzavřen už mír. A císař na důkaz, jak vděčný duch v něm žije, po slavném úspěchu jej slal do Arménie. Tu zprávu oznámit, v ta místa spěje sám, zde s díků obětí před bohy vstoupí v chrám.
FELIX: Ó, nebe! jaký mrak mé štěstí náhle kryje!
ALBINUS: To vše mám od muže, jenž z jeho družiny je; se zvěstí pospíchám, můj pane, k tobě sem.
FELIX: On, dcero, přichází tvým stát se manželem. Ze obětovat chce, mu mnoho neznamená; toť lichou záminkou, však důvodem je žena.
PAVLÍNA: Ba, možno. Přílišnou mne láskou miloval.
FELIX: Jak může daleko ho trpký věsti žal a kam až, běda nám, se pomsty vzedme vlna, jež má tak velký spád, a jež je spravedlna. Ó dcero, zhubí nás.
PAVLÍNA: Má srdce přespříliš.
FELIX: Ne, slovem lichotným strach otcův nezmýlíš. Má dcero, zhubí nás. Má lítost k nebi volá proč rád jsem neměl ctnost, když ctnost to byla holá!
Proč trpně poslechlas mých rozkazů a rad? Tys měla chovat vzdor, ne povinnosti dbát! tvé pouhé slůvko "ne" mne vznésti mohlo k spáse a zkázu zažehnat, jež neodvratnou zdá se! Mám naděj poslední v ten dnešní černý den: že tvému srdci on tak slepě podroben, že můžeš jeho cit mně řídit ku prospěchu, bych, odkud hrozí zmar, směl pro se čekat těchu.
PAVLÍNA: Já, já se s vítězem tak mocným setkat mám, zas cítit v srdci svém těch očí jeho plam! Jsem žena, otče můj, a znám své nebezpečí: již cítím: srdce mé zas jeho mluví řečí, přes věrnost manželskou se z prsou vyrve vzdech, jenž nedůstojný mne a tebe a nás všech. Ne, nechci zřít mu v tvář.
FELIX: Své mírni rozrušení.
PAVLÍNA: Jsem žena jako dřív, on míň mi drahý není. Hled jeho ovládnul mne silou tajemnou, mám strach, že zvítězí má láska nade mnou. Ne, v tvář mu nechci zřít.
FELIX: Je nutno, bys jej zřela, sic padne otec tvůj i rodina tvá celá.
PAVLÍNA: Ty kážeš, otče můj, mně zbývá poslechnout: však v nebezpečnou, věz, že vysíláš mne pout.
FELIX: Mně známa je tvá ctnost.
PAVLÍNA: A zvítězí, jsem jista. Ne výsledek to je, co strach mé duši chystá, však zápas zmatený a citu s citem spor mou děsí rozvahu, mých smyslů nití vzdor. Však zápasit-li mám se sokem, jejž mám ráda, můj cit se obrnit sám proti sobě žádá, nuž, přej mi krátký čas, než pohlédnu mu v líc.
FELIX: Před bránu za město já vyjdu jemu vstříc. Nechť zatím okřeje tvá mysl poděšená, a pomni, osud náš že v rukou má teď žena.
PAVLÍNA: Svůj cit chci krotit zas, tvým přáním hověti, chci přikázání tvých se stát zas obětí.
Konec prvního aktu.
Související odkazy
Čtenářský deník | - | Cid |
Čítanka | - | Cid |
- | Iluze | |
- | Polyeuktos, Polyeuktos (2), Polyeuktos (3), Polyeuktos (4), Polyeuktos (5), Polyeuktos (6), Polyeuktos (7) |
Diskuse k úryvku
Pierre Corneille - Polyeuktos (2)
Aktuální pořadí soutěže
- Elisa (3,0)
- Grully (1,5)
- Jana Lotus (1,0)
Štítky
Děvčátko momo filmová scéna klan halo kam odešly laně darren shan pornografie Popis obrazu philip pullman tvoření slov jiří wolker balada star Volta faukner topení maturitní otázky romantický buddenbrookovi adelheide co vyprávěl jane utíká hodina tance Globální problémy ebenezer vydřigroš Hymny k poctě noci 1000 Bene nabucco SLAVNOSTI SNĚŽENEK milování
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 723 125 156
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí