Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• výběr básní ze sbírky Hvězdy
• přeložila Jarmila Häringová (Hvězdy a jarní vody, Mladá fronta, 1967)

Ach, mládí!
Ve snu skutečnost,
ve skutečnosti sen,
a při vzpomínce úsměv plný slz.

Poslední květy vadnou na větvích.
Jak vzlétl pták,
zem sprška poprášila -
je život stejně plachým okamžikem?

Sen neoklameš,snaž se nevím jak!
Zřetelně,
nepokrytě
vysloví
tvé duše tajná přání, skryté stesky.

Nebetyčné hory,
širé moře -
mrazivý chlad ducha,
žhavá slza -
bědný človíčku!

Rodné moře!
Jako zpěněné tvé vlny
bily kdysi dávno do mých skal,
tak dnes bijí do strun mého srdce.

Přátelé z dětství -
moře,
stíny hor,
západy skvoucí,
flétno uplakaná!
Jsme si snad dnes už cizí?

Utrhl člověk s větve mladý květ
do vázy pro potěchu.
V čas plodů však musela holá sněť
vyslechnout mnoho vzdechů.

Jsme dítky zrozené v člunu na širém moři.
Nevíme,
odkud plujeme,
ani kam.

Půlnoc -
svět pohroužen je do spánku.
Bdím jenom já.
Anebo jsem jen postavou snu?

Naděje tam, kde není naděje,
odpověď tam, kde není odpovědi,
je sebevraždou mládí.

Mé srdce!
Včera jsi mi říkalo,
že radostný je svět,
a dnes mi říkáš,
že je plný běd.
Co zítra uslyším?
Čemu mám věřit a jak ti rozumět?

Maminko!
Z nebe přihnal se déšť,
ptáček v svém hnízdě úkryt hledá.
Srdcem když bouří vichr a déšť,
jenom tvá náruč - ta mě nedá.

Nikdy se neohřeje
voda v moři,
nikdy nezměkne
osamělé srdce.