Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Najde-li se nějaký Říman
neznalý umění milovat,
text této básně ať dobře vnímá:
k lásce tím získá doktorát!
(. . .)
Nejdřív si musíš dát práci
objekt své lásky objevit
(mluvím teď především k branci,
jenž poprvé má do boje jít).
Druhý, neméně pracný krok je
zvolenou dívku uprosit;
třetí cíl - aby láska tvoje
dlouho měla ten správný břit:
toto je směr, to je dráha,
již koly zryje náš vůz -
to je meta, k níž nesmíme váhat
hnát koně taktovkou uzd.
(. . .)
Pokud máš slabost pro děvčátka,
která jsou zatím příslibem žen,
najde se dívka bez pozlátka,
na níž tvůj zrak ulpí okouzlen.
- Nebo snad toužíš po mladici?
S mládím je na tom Řím ještě líp:
nedokážeš ani říci,
která z těch set je tvůj vysněný typ!
(. . .)
Předně ti musí být jasné,
že každá se nechá ulovit:
i ty to stvoření krásné
vposled lapíš - jen rozhoď sít!
(. . .)
- Nuže, jen skvěle: máš vážně
skvělé vyhlídky u všech žen;
byl by div, kdybys lehkovážně
byť jedinou byl odvržen!
Ať jsou svolné, ať odmítají,
všem dělá dobře, když prosíme. . .
A budeš-li snad zklamán hned v kraji,
z tvé prohry se nestřílí (= resumé).
(. . .)
Ať tě ani nenapadne
želízkem vlas si natáčet
a ve snaze o nohy ladné
pemzou dřít je na samet!
(. . .)
Nedbalá elegance
je ozdobou muže: s Théseem
prchla Ariadné, ač šance
měl malé s hřívou nad čelem.
Čistotou má vzbuzovat libost
sportem osmahlá postava,
toga ať skvrnám dá výhost
a s elegancí ať povlává.
(. . .)
Ať není na omdlení
z dechu, táhnoucího zi z úst,
nos druhých ať nekoření
pach kozla, jenž má královský vzrůst!
(A další kroky ať dělá
holka, jež svádí k laskání,
či muž, jejž touha zatvrzelá
k jinému muži pohání.)
(. . .)
Přesvědčíš ji ostatně lehce -
všecky myslí, jak jim to nesluší:
ani ta málo hezká nechce
(byť v mysli) ustoupit Venuši.
(. . .)
Neustále - v noci i ve dne -
pěj ódy na její na její vlas a líc,
chodidlo drobnohledné,
prstíky ladných dispozic.
Těší i dívky nedotčené
vychvalování jejich vnad:
zrcadlo je pro panny cenné,
z krásy se dovedou radovat.
(. . .)
Kdopak by v lichotná slova
nevmísil moudře pár pus?
I když je před tebou schová,
přesto je najít a ukrást zkus.
Možná i rvát se začne,
možná řekne "Ty sprosťáku!". . .
přesto je jednoznačné,
že chce se vzdát tvému nátlaku.
(. . .)
Ustup, je-li tvá dívka proti:
tím ústupkem jsi zvítězil!
Hleď se jí zalichotit
rolí, již ona ti vymezí!
Kritizuje? Kritizuj také;
co chválí, chval (ať už cokoli);
tvrdí-li něco, tvrď to také,
co odmítá, odmítej - cokoli;
usmála se? - pousměj se;
začne plakat - ty zaplač spíš. . .
(. . .)
Bude-li s tebou hrát a z dlaně
vrhat kostky bělavé,
vrhej bídně, a hlavně
vrh za vrhem prohrávej.
(. . .)
Láska je něco jako
vojna: pryč s vámi, lenoši!
Pod Amorovou vlajkou
to zbabělcům nesluší!
Mráz, k tomu nevidomá
noc, dlouhé pochody, prudký bol -
to vše je v té zóně Něhy doma;
a k tomu všechen světobol.
Často budeš snášet průtrž
spuštěnou z mračné oblohy,
budeš muset mít výdrž
lnout k ledové zemi, ubohý.
(. . .)
Avšak ty, kdo máš za cíl
s tou dívkou jít dál i po letech,
musíš jí vnuknout, že bacil
její krásy ti bere dech.
Bude-li oděna nachem,
pochval jí nachový šat;
když hedvábím, pak jedním dechem
jí sděl, že ji máš v hedvábí rád.
Má zlaté ozdoby? Jen ona
je pro tebe (říkej) nad zlato.
Nebo ji dnes halí vlna?
Nezaváhej a pochval to.

Přijde-li v košilce pouze,
zvolej "Já z tebe uhořím!"
(tenkým hlasem však sáhodlouze
ji pros, ať na chlad dbá především).
Nosí-li vlasy na pěšinku,
pěšince odevzdej hlas;
má-li vlas samou kudrlinku -
kudrnatý ať žije vlas!
Při tanci pohyby paží,
při zpěvu obdivuj hlas;
jak ten, kdo se ne a nenabaží,
škemrej, ať začne brzičko zas.

Můžeš dokonce náruživě
pět chválu, jaká je v posteli
a čím tě blaží, ba jednotlivé
slasti jí říct nebuď nesmělý:
i kdyby násilnickou
Medúzu předčila v násilí,
cukrující holubičkou
milenci bude za chvíli.
(. . .)
- Přejme jí zdraví, ale
je-li tvá dívka už churavá
a v posteli ty vytrvalé
útoky podnebí zdolává,
tehdy ať vidí zcela zřejmě,
že v lásku k ní jsi pohroužen;
tehdy je třeba sít sémě,
které ti přinese hojnou žeň.
(. . .)
Ten, kdo je od přírody
hezký, ať tvář staví na odiv;
ten, jemuž pleť sbírá body,
ať rozhalen spí kdykoliv.
(. . .)
Výhodný je pro vás chlapci,
tento i pozdější věk:
s tímto lánem si dejte práci -
z něj vám vzejde bohatý vděk!
Jen snášejte strádání, dokud
vám dovolí síly a věk,
než přikvačí s žokem pokut
Stáří, ten shrbený tichošlápek:
vesly brázděte moře
anebo půdu radlicí,
anebo po zbrani ostře
sáhněte bojovnou pravicí -
anebo síly a péči
svých beder věnujte holčičkám:
i to dá práci (ne menší),
i to je vojenská potyčka!
(. . .)
Nesnáším souložení,
jež nedá úlevu oběma
(proto také pro mě není
láska k mladíčkům dilema).
Nesnáším tu, která dává
jen proto, že nedat nemůže,
zatímco její hlava
počítá vlnu a rohože. . .
(. . .)
Mně se líbí, když slyším slůvka,
z nichž promlouvá dívčina slast:
má být samá prosebná vsuvka,
chtějící dál mou spoluúčast.
Chci vidět zmožené zraky
mé milé ve chvíli extáze;
ať bezvládně leží a taky
ať dlouho brání mé odvaze. . .
(. . .)
Sami, i bez tebe, si budou
říkat slůvka, co se tak říkají;
i pro levici činorodou
se najde, co hladit potají.
Také prsty si nahledají
něco na práci v partiích,
do nichž se rádi vbodávají
šípy, jež Amor nabíjí.

Milostná rozkoš - dej na mě -
se nikdy nemá moc uspěchat,
se zámlkami, jemně,
po krůčcích má se rozdmychat.
Jakmile objevíš místa,
kde dotek působí ženě slast,
pak tvá dlaň ať je sebejistá
a neváhá v ta místa se klást:
uvidíš její oči,
vystřelující chvějný třpyt -
jak slunce, co aniž se smočí,
se odráží o lesklý vodní štít;
(. . .)
Kdokoliv z vás mou zbraní
jednu z těch Amazonek užene,
ať na trofej k obětování
dá nápis: "MNE UČIL NASO UČENEC!"

Á - jemné dívky by rády
ode mne také několik rad. . .
O vás se hodlám tady,
v nejbližší knize, postarat!
(. . .)
A neznalé byste byly dodnes,
nebýt toho, že Venuše
pár lekcí mi kázala přednést,
osobně mluvíc mi do duše:
"Co provedly," se tehdy ptala,
"ty dívenky nešťastné?"

Úpravnost je to, co nás jímá:
vlasy ať nejsou bez řádu -
rukama přičinlivýma
docílíš ladu (či neladu).
(. . .)
Málem jsem přidal varování
před kozlím pachem z podpaží
a před strništěm ochlupení,
jež pichlavě z holení vyráží . . .
Já však neučím mladé dámy
pocházející z kavkazských hor
a sklánějící se nad vodami,
z nichž upíjí mýsský tvor.
Musím klást důraz na to, aby
vám nedbalostí nežloutl chrup?
že se ráno máte dát zvábit
vodou a opláchnout každý zub,
(. . .)
Zato ti nemíním bránit,
aby sis (a zejména v čas,
kdy je tu muž) se svých skrání
až k ramenům dala česat vlas.
(. . .)
Pokud máš zuby čnící,
křivé anebo zčernalé,
usměj se - a rýsující
se úspěch má namále.

Ba i v smíchu (nevěříte?)
se dívky učí brousit styl:
i zde činí náležité
kroky, jak zvýšit sex-appeal.
Jen mírná škvírka a vřelý
dolíček po stranách úst;
rty, jako by v úsměvu chtěly
se stykem zubů s dásní srůst. . .
Nesvíjejte se v nekonečných
poryvech smíchu, zas a zas:
z vás se mají, milé slečny,
smát vánky, stín vašich řas!
Tahle má od chechtání
obličej jednu grimasu,
druhá vzbuzuje zdání,
že lká, s hlavou u pasu;
z jiné zní zvláštní fantastika,
uchu nepříliš libý smích,
jímž nestoudná oslice hýká
od kol žentourů obhroublých . . .
(. . .)
- Každá ať se zařídí podle
svých tělesných dispozic;
i ta, co je rostlá jak jedle,
je nezajímavá bez pozic.

Ta, jež je zvlášť hezká v tváři,
ať při tom leží na zádech,
zády ať na dálku září
ta, jejíž křivka zad bere dech.
Meilanión si Atalantiny
nohy pokládal na ramena:
na tento způsob, ne jiný,
ať pěkná lýtka jsou vynášena.
Malá ať jezdí na koníku
(zatímco její protiklad -
Andromaché převeliká -
nemohla Hektora rajtovat);
koleny ať prostěradlo
tiskne, šíj prohnutou vzad,
žena, jež má pro divadlo
línii boků a zad.
Ta, jež má prsy skvělé
a také stehna mladistvá,
ať se rozhodí do postele
napříč (muž při tom bude stát).
Nemysli, že pro tebe není
důstojné rozpustit vlas:
jak bakchnatka ve vytržení
zvrať hlavu s hřívou bez příkras.
(. . .)
Tisíc a jedno laškování
skýtá Venuše. . . Snadné, ba víc:
bezpracné, když ulehne paní
na záda, pravý bok zatěžujíc.

Až do morku kostí ať cítí
zcela oddaná partnerka slast
a oba stejně v tom spolubytí
ať čerpají ze slastných brázd.
(. . .)
Ne, dál se stydím: svou řečí
beze slov mluví ta partie.
(. . .)
Nevpouštěj okny do pokoje
netlumený denní jas:
líp, když nebude tvoje
nahota očím na pospas...