Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jak jsou rolníci šťastni, jen kdyby své výhody znali!
Přespravedlivá země jim daleko od nepřátelských
zbraní v hojnosti dává svou prstí výživu snadnou.
Šťasten, kdo poznati mohl všech věcí příčiny pravé,
veškeru bázeň a strach, los osudu neúprosného,
jakož i jek, jímž lačný hřmí Acheron, nohama zdeptal.
Ale je blažen i ten, kdo zná sbor venkovských božstev,
starého Silvana, Pana i sesterské bohyně nymfy.
Úřady, dávané lidem, a purpur mocných jím nehnou,
nehne jím rozkoš a svár, jenž věrolomné štve bratry,
nehne jím Dák, jejž Dunaje tok, s ním spiklého, vyslal,
nehne stav poměrů římských, ni království určená k zmaru;
nezná ni s chudým lítost, ni závist, je-li kdo bohat.
Plody, které mu strom neb ochotné pole kdy samo
od sebe vydalo, sklidí; a neuzří železné právo,
bláznivě hlučící forum, ni státní nájemné smlouvy.
Jiní nejisté moře jdou čeřiti vesly a pádí
do boje, snaží se vetřít v dům mocných, ke dvoru králů;
jeden vyvrací město a i s bědnými bůžky, chtě píti
z pohárů z drahokamů a spávat na tyrském nachu¹;
jiný hromadí statky a na zlatě ukrytém léhá;
jiný líbezný domov a otčinu za exil mění,
novou hledaje vlast kdes pod jiným ležící sluncem.

Rolník zahnutým pluhem si rozhrne zemi: z té půdy
práci má na celý rok, z ní otčinu živí i skromnou
domácnost svou, též krávy a býky, jak zaslouží toho.
Rok pak oddechu nezná a oplývá hojností stále:
ovocem, mláďaty stád i klasů obilných snopy,
zaplní úrodou brázdy a k prasknutí přetíží sýpky.
Zima je tu: nuž drtí se ve stoupě bobule oliv,
žaludy vypasen vrací se vepř, les planiky² dává.
Různé předkládá plody i podzimek, zvláště pak zraje
k lahodné sladkosti réva kdes vysoko na slunných skalách.
Mezitím sladké děti se tulí polibky k otci,
cudnost ostříhá počestný dům, všem kravám pak visí
vemena plná mléka, a tučná kůzlata spolu
zápasí na bujném drnu a srážejí chrabře své růžky.
Hospodář slaví svátky a na měkkém trávníku leže,
v jehož středu plá oheň a družina měsidlo³ věnčí,
tebe ctí úlitbou⁴, Bakchu⁵, a vzývá a stanoví závod
dozorcům stád: v kmen jilmu tam házeti oštěpem rychlým;
obnaží silné údy a zahájí venkovský zápas.
Takový dávný sabinský lid⁶ kdys trávíval život,
takový Romulus s Remem; tak chrabré Etrusko vzrostlo,
takto se jistě i Řím stal na světě nade vše slavným,
tak on jediný v hradby si sedmero pahorků zabral.

POZNÁMKY:

¹ tyrský nach - purpur, rudé krmivo z mlžů z fénického Tyru
² planiky - keř, vřes
³ měsidlo - nádoba na mísení vína s vodou
⁴ úlitba - oběť
⁵ Bakchus - bůh vinné révy
⁶ sabinský lid - kmen Sabinů, praobyvatelé Itálie

Čtenářský deník

-

Aeneis