Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek (úplný začátek knihy)

VĚNOVÁNO MRTVÝM A ŽIVÝM

MOTTO:
Každý člověk na světě se může stát závislý na léku nebo látce ovlivňující psychiku.
PRAŽSKÝ PSYCHIATR

Procento vyléčených toxikomanů je podle světových statistik stejně nízké jako u nemocných rakovinou. Z tohoto hlediska je drogová závislost choroba co do nebezpečnosti s rakovinou srovnatelná.
PRAŽSKÝ PSYCHOLOG

Jména osob, jejichž životy a někdy smrt se staly předlohou pro tento text, jsou změněna.

Tak tedy definitivně. Konec!
Pokusil se znovu vdechnout chladnoucí, ale na tuto čtvrť výjimečně voňavý vzduch počátku léta, nebo spíš tmu, jenže jako by ho tělo přestalo poslouchat. Křečovitá bolest v hrudníku.
Plicní embolie? Takhle to přece nesmí skončit!
Sebral všechnu sílu, co mu zbyla, aby vtáhl trochu vzduchu do plic. Jen zachrčení. Nic víc. A krvavá pěna. Znovu ta bolest. Dlaně přitiskl na prsa, v nichž to teď pálilo k nevydržení. Převalil se na bok. Stará bolest nohou. Ale ta už ho nepřekvapovala. I v šatech cítil vlhkost dlažby oslizlé nedávnou dešťovou přeháňkou.
Jako když pod vodou dojde člověku dech, ale hladina je strašně daleko. Takhle tedy vypadá konec?
Křeč ho zkroutila tak, že udeřil hlavou do popelnice.
Musí se plavat. Plavat nahoru, i když má člověk pocit, že už nemůže. Já nechci umřít. Pomozte mi někdo, proboha!
Byl by křičel na celou tu pustou ulici osvětlenou třemi zářivkami z deseti. Na popelnice, špinavé výlohy, temná okna suterénních bytů. Na rohu, kde ležel, největší tma. Hučení porouchané výbojky.
Nebo je to uvnitř? V hlavě? Odlesky světla reflektoru z nedaleké stavby metra. Obloha zpola zakrytá lešením proti padající omítce. Zápach odpadků. A ta hnusná krvavá pěna u pusy.
Pomozte mi, sakra! Všichni zalezlí doma u televizí nebo v peřinách.
Znovu zalapal po dechu. Nedokázal ze sebe vypravit jedinou hlásku.
Jak jsem se tu vlastně octl? Výkladní skříň něčeho, co zřejmě byl kdysi obchod, a puch rozkládající se moče. Nejspíš mě vytáhli na ulici, sotva jsem se předávkoval. Aby policajti náhodou nespojovali mou smrt s bytem, kde jsme byli. Bestie! - Copak ani nezavolali doktora? Idioti! Aspoň záchranku! To by jim přece nic neudělalo. Debilové. Teď by nejspíš uvítali, kdybych umřel! Odpadlo by nebezpečí, že přiznám, kde jsem byl. A celá obrovská flaška s perníkem bude jenom jejich! Zásoba nejmíň na měsíc!
Klapot střevíčků. Jak radistovo SOS.
Pokusil se nadzdvihnout, ale ruce se pod ním podlomily. Padl temenem na dlažební kosíky.
Zatraceně! Překulit tělo do cesty těm dvěma párům nohou v mini! Z parníku nebo diskotéky, blesklo mu hlavou. V takové noci bez doprovodu?
Chichotání.
Michal se nezmohl na víc než na hlasité zachrčení.
Smích majitelek střevíčků utichl v jediném zlomku vteřiny. Dva páry zřejmě krásně opálených nohou jak čtyři solné sloupy.
Proboha dělejte něco!
Mluvit nemohl. Jen sípání. Marné pokusy o nadechnutí.
Umřu, bliklo mu znovu výstražně v mozku. A pak se v něm všechno sevřelo, až mu vytryskly slzy. Zkroutil se, přitáhl kolena k bradě, prsty křečovitě zaťal do nohou. Lýtka i stehna v jediném ohni.
Proboha!
Ani bolest v plicích nepomíjela. S koleny přitlačenými k hrudníku už opravdu žádná šance znovu popadnout dech.
V jediném zlomku vteřiny ztratím vědomí. A dál už nic.
Vykopl ty zatracené nohy někam od sebe.
"Je ožralej, pojď...," zaznělo kdesi nad levou minisukní a bílým trikem s hlubokým vykrojením pod paží. Prsa bez podprsenky, dlouhé černé vlasy, zděšení v obličeji.
Nána!
"Co když ho někdo přepad?" řekla ta druhá. Rudé triko s kaligrafickými znaky čínského písma.
Přepad, zajásal v duchu Michal.
"Cože? - Co když ještě někde tady... " Poplašené kvokání zděšené černovlásky a vzápětí klapot střevíčků někam do ztracena.
Přece mě tu nemůžou jen tak nechat!
Stepování druhých střevíčků, které vyrazily za prvními. Blonďaté vlasy svítící v polotmě. Zrychlující se virbl podpatků na dláždění. Jako by každá rána zasáhla Michalovu lebku.
"Počkej, Evo, počkej!" zařičela blondýna hlasem teď už také roztřeseným hrůzou.
Eva, uvědomil si ještě, než ztratil vědomí. Eva!
Z parníku přistávajícího u mola se výbuchy přiopilého veselí mísily s poslední melodií té večerní plavby.

***