Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1918
• druhá sbírka Richarda Weinera volně navazuje obsahem i formou na jeho prvotinu Pták
• i v této sbírce se básník pokouší navázat na předválečnou básnickou modernu, jež je navíc proložena křehkými impresionistickými náznaky; projevuje se tu rovněž vitalismus, poměrně přímočarý a optimistický vztah k životu i jakási přívětivá a harmonická nostalgie - ta je kupříkladu zřetelná v titulní básni, objevující se téměř v samotném závěru souboru; zavřou se v ní okna, do místnosti proudí vzduch, vůně, světlo, a nádherný večer je projasněn sice bledou, ale přesto dojemnou radostí...
• dílo má 3 hlavní části:
  1. Louky před okny
  2. Zastávky na procházkách
  3. Dočasné jistoty

1. LOUKY PŘED OKNY

POPĚVEK K JARNÍ ZELENI

Hrej si s láskou přítelkyně,
mluv k ní tiše, žebrej sladce - - -
Podarován, nenavrať se.
Blaze znaven, velmi líně
hru svou dosni v měkkém klíně.
Ohluš srdce, oslep, zmámi,
aby nesved špatný rádce.

Jako laňka na pasece
pobíhej si v lehkém hraní,
pluj jím jako ryba v řece,
jež se vírů hlubin straní.
Hrej si, hrej - a po rozhraní
hry a lásky choď a zpívej:
Potkal rád - leč neohléd se. -

KRUH SVĚTLA POD STROMEM

Jak upuštěn by ve hře obroučkové,
milými dětmi hrané v oblacích,
tak spadl dolů. Ještě poskočil.
Chudobky byly bílé.

A pádem košatými korunami
všem lístkům rozdal nebe po trošce,
a ještě zbylo mu ho pro trávu.
Chudobky byly bílé.

Tu ta, jež pročítala tenkou knížku,
vstala, a roztočíc se dokola,
viděla všechno toto bohatství.
Chudobky byly bílé.

A potom stanula a zazpívala:
- Ó velký úli, strome zelený,
hračko, milými dětmi ztracená,
chudobky krásně bílé!

DEŠTIVÉ RÁNO

Je to již bdění? Spím? Kdo to klepe
na moje okno?
Možná že prší - ach ano, vždyť prší!
Krůpěje sbíhají po šikmém okně
jedna za druhou
jako v honičce.

Není to bdění! - Bubeník hraje -!
Přece je krásně?!
Nene - vždyť prší, ba věru že prší.
Krůpěje sbíhají po šikmém okně.
Usni, usni zas!
Prší -. Krásně je!

PŘED SVÍTÁNÍM PRVNÍHO MÁJE

Nemohou ptáci zpívat, pokud tma je,
leč jsou již vzhůru v hnízdech svých.
A zvuky seřazené čekají jen zdvih,
jejž ranní vítr dá:
to bude kantáta prvního máje.

Zeleným kouzlem byly sešlehnuty
již stopy pršek dubnových.
Kdo nesnils ještě dost o jarních láskách svých,
sni odtud k svítání!
Kdo vzhůru jsi však, schystej pružné pruty,

zelené, s poupaty - a které rozvít mají,
ozdoba domků zahradních,
v té chvíli půvabné, až zazní dívčí smích,
doprovod kantátě,
již ptáci nyní ještě v hrdlech tají.

Nemohou ptáci, pokud tma je, zpívat.
Leč nepokojni čekáním,
jak hartusí! Bdíš-li před slavným svítáním,
těš se tou předzvěstí!
A potom - potom budeme se dívat!