Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dr. Jekyll zůstal úplně klidný

Za čtrnáct dní nesmírně šťastnou náhodou pořádal doktor zase večeři pramilou společnost pěti či šesti starých kamarádů, samých vážených a inteligentních mužů a znalců dobrého vína. Po večeři se panu Uttersonovi podařilo zařídit to tak, že se po odchodu ostatních ještě zdržel. Nebylo to nic nového, stalo se to už bezpočtukrát. Uttersona rádi viděli, měli ho opravdu rádi. Hostitelé rádi u sebe zdrželi suchého právníka, jakmile lehkomyslní a povídaví vytáhli paty ze dveří - po vydatném poveselení, které je přec jen únavné, s radostí chvíli poseděli v jeho nevtíravé společnosti, aby se zas přizpůsobili samotě a provětrali si mozek v přítomnosti pouze toho zamlklého muže, oplývajícího duchem. Dr. Jekyll nebyl výjimkou z tohoto pravidla, a když tam proti němu seděl z druhé strany krbu - statný, urostlý padesátník s hladkým obličejem, v němž se možná zračila trochu zchytralá povaha, ale jinak vyslovená inteligence a vlídnost - bylo na něm vidět, že má k panu Uttersonovi upřímnou a vřelou náklonnost. "Už delší čas si chci s tebou o něčem promluvit, Jekylle," začal advokát. "Vzpomínáš si na svou závěť?"

Bedlivý pozorovatel by byl možná pochopil, že ten námět doktorovi není po chuti, ale odbyl jej vesele: "Chudáčku Uttersone, to je smůla, že máš takového klienta! Jakživ jsem neviděl nikoho tak ztrápeného, jako jsi ty nad mou závětí, až na toho koženého pedanta Lanyona - toho zas trápí mé vědecké kacířství, jak tomu říká. Je to hodný člověk, já vím - nemusíš se mračit - znamenitý člověk, a já si pořád říkám, že se s ním musím vídat častěji, ale při tom všem je kožený pedant - zabedněný, vyložený pedant. Jakživ jsem se v nikom tak nezklamal jako v Lanyonovi."

"Ty víš, že jsem ji nikdy neschvaloval," pokračoval Utterson - neúprosně opomíjel nově nadhozený námět k hovoru. "Tu mou závěť? Ovšem, vím," odpověděl doktor trochu zlostně. "Už jsi mi to kolikrát říkal."

"Dobrá, říkám ti to tedy znovu," trval na svém advokát. "Zatím jsem se o mladém Hydovi něco dozvěděl."

Doktor Jekyll v kulatém hezkém obličeji zbledl až po samé rty, kolem očí se mu stáhly tmavé vrásky. "Přestaň už o tom, prosím t6," řekl. "Myslel jsem, že jsme se dohodli víckrát o tom už nemluvit."

"Dověděl jsem se ohavné věci," pokračoval Utterson. "Nemohu už nic změnit. Ty nechápeš, v jaké jsem situaci," namítl doktor jaksi ne dost důsledně. "Jsem v trapném postavení, Uttersone - v docela zvláštní situaci, velice po, divné. Patří to k věcem, které se mluvením nespraví." "Znáš mě přece, Jekylle," řekl Utterson. "Víš, že mi můžeš důvěřovat. Svěř se mi upřímně mezi čtyřma očima a nepochybuj, že tě z toho dostanu."

"Milý Uttersone, jsi moc hodný," odpověděl doktor, "jsi opravdu hodný a nenalézám slov, abych ti poděkoval. Věřím ti naprosto - pokud by bylo na mně, svěřil bych se ti spíš než komukoli jinému na světě, důvěřuji ti dokonce víc než sám sobě. Věř, není to opravdu nic takového, co máš na mysli, není to tak zlé, a jen abych upokojil tvé dobré srdce, povím ti jedno: mohu se Hyda zbavit, kdykoli mi napadne. Dávám ti na to ruku a ještě jednou ti mnohokrát děkuji. Povím ti ještě něco, Uttersone, a jsem přesvědčen, že mi to nebudeš mít za zlé: tohle je má soukromá věc a prosím tě - nech to usnout."

Utterson se zadíval do ohně a chvilku uvažoval. "Nepochybuji, že jednáš úplně správně," řekl nakonec a vstal.

"Nu, když jsme se té věci už dotkli, a doufám naposled," pokračoval doktor, "rád bych, abys pochopil jedno. Mám o chudáka Hyda opravdu velký zájem. Já vím, že jste se seznámili, říkal mi o tom, a obávám se, že se choval hrubě. Ale já se o něho upřímně zajímám - mám o toho mladíka velice, velice opravdový zájem, a tak bych rád, Uttersone, abys mi slíbil, že se s ním dohodneš a budeš hájit jeho práva, až tu nebudu. Myslím, že bys to udělal, kdybys věděl všechno - a kdybys mi to laskavě slíbil, spadl by mi kámen ze srdce."

"Nemohu předstírat, že ho někdy budu mít rád," odpověděl advokát.

"To na tobě nežádám," řekl prosebně Jekyll a položil mu ruku na rameno. "Žádám jen, abys byl spravedlivý - žádám tě jen, abys mu byl nápomocný, až tady už nebudu." Uttersonovi se vydral nepotlačitelný povzdech. "Dobrá," řekl, "slibuji."