Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vražda spáchaná na carewovi

Asi tak za rok poté, v říjnu 18--, vylekal Londýn nesmírně lítý zločin, tím pozoruhodnější, že jeho obětí byla vysoce postavená osobnost. Podrobnosti bylo známo málo, a znepokojivých. Služebná, samotná v domě nedaleko nábřeží, odešla asi v jedenáct spát nahoru do svého pokojíku. Po půlnoci zahalila Londýn hustá mlha, ale v časnějších nočních hodinách bylo jasno, bez mráčku, a ulička, do níž byla vyhlídka z okna služebné, byla nádherně ozářená úplňkem.

Služebná měla zřejmě romantické sklony, protože se posadila na truhlu pod oknem a snivě se zadumala. Nikdy (jak říkávala, když s obličejem zalitým slzami vyprávěla o svém zážitku), nikdy ještě nebyla tak smírně naladěna vůči všem lidem na světě a nikdy jim nebyla tak vlídně nakloněna. A když tam tak seděla, povšimla si staršího, hezkého bělovlasého pána, který se přibližoval uličkou, a z druhého konce šel proti němu jiný pán, hodně malé postavy, kterému zprvu nevěnovala zvláštní pozornost. Když se už navzájem přiblížili natolik, že na sebe mohli promluvit (bylo to zrovna pod jejím oknem), starší muž se uklonil a velice pěkně a zdvořile toho druhého oslovil. Nezdálo se, že by mu říkal něco moc důležitého, spíše se podle toho, že ukazoval určitým směrem, mohlo chvílemi zdát, že se jenom ptá na cestu. Když mluvil, měsíc mu svítil do obličeje a děvče ho s potěšením pozorovalo - jako by z něho vyzařovala nevinná, starosvětská dobrodušnost, ale také jakási vznešenost, jakoby oprávněné sebevědomí. Za chvilku zabloudila zrakem k tomu druhému a překvapilo ji, když v něm poznala jistého pana Hyda, který byl jednou na návštěvě u jejího pána a velice se jí tehdy zprotivil. V ruce měl těžkou hůl, jíž si pohrával, ale staršímu pánovi neodpověděl ani slovem, a poslouchal ho jakoby rozmrzele, což se mu nedařilo utajit. Pak se najednou rozohnil a rozzuřil, dupal, mával holí a vyváděl jako šílenec (jak služebná prohlásila). Starší pán o krok ucouvl, jakoby náramně překvapeně a drobet uraženě, a v té chvíli se pan Hyde rozlítil tak, že začal řádit jako smyslů zbavený - holí ho srazil k zemi. V příštím okamžiku už jako rozzuřená opice začal po své oběti dupat, bušil do ní holí, rány padaly jako krupobití, bylo slyšet, jak pod nimi praskají kosti, a mrtvé tělo pod nimi poskakovalo po dlažbě. Z hrůzy nad tou podívanou a z těch zvuků služebná omdlela.

Probrala se ve dvě hodiny a hned zavolala policii. Vrah už dávno utekl, ale jeho oběť ležela uprostřed uličky, neuvěřitelně znetvořená. Hůl, jíž byl zločin spáchán, byla z nějakého vzácného, velice tvrdého a těžkého dřeva, ale přesto nevydržela nápor ukrutné, šílené zběsilosti, přerazila se vejpůl a jedna roztříštěná půlka se skutálela do stružky u chodníku - druhou si bezpochyby vrah odnesl. U zabitého se nalezly zlaté hodinky a peněženka, ale žádné papíry, ani dokumenty, až na zapečetěnou obálku se známkou, kterou pravděpodobně chtěl dát na poštu - byla adresována panu Uttersonovi.

Přinesli mu ji hned ráno, ještě než vstal z postele, a když ji uviděl a dověděl se, co se stalo, zatvářil se velice starostlivě, až vyšpulil dolní ret. "Nemohu se k tomu vyjádřit, dokud neuvidím mrtvého," řekl. "Tohle je možná velice vážný případ. Počkejte laskavě, než se ustrojím." A pořád s tak přísným obličejem se honem nasnídal a odjel na policejní strážnici, kam mrtvého zatím dopravili. Jakmile tam vstoupil, pokývl hlavou.

"Ano, je to on," řekl. "Musím vám s politováním říci, že tohle je sir Danvers Carew."

"Pane na nebi!" užasl policejní úředník. je to možné?" A za chvíli mu už oči zasvítily odbornou ctižádostí. "Tohle se rozkřikne po celém Londýně," řekl. "Snad byste nám mohl pomoci dopadnout toho člověka." Stručně mu pověděl, čeho byla služebná svědkem, a ukázal mu kus přeražené hole.

Pan Utterson se zhrozil, hned jak uslyšel jméno Hyde, ale když mu předložili ten klacek, nemohl být na pochybách - ač byl celý otřískaný a rozštípaný, ihned v něm poznal kus hole, kterou před mnoha lety sám věnoval Henrymu Jekyllovi.

"Je ten Hyde člověk malé postavy?" otázal se.

"Je nápadně malý a vypadá nápadně zlomyslně, jak říká ta služebná," odpověděl policejní úředník.

Pan Utterson se zamyslil, pak zdvihl hlavu a řekl: "Jestli přijmete mé pozvání a pojedete se mnou, mohl bych vás dovézt tam, kde bydlí."

Zatím už bylo skoro devět hodin a snesla se první podzimní mlha. Oblohu zahalil hustý čokoládový příkrov, ale vítr ustavičně rozháněl a rozrážel nakupené vodní páry, a jak se drožka opatrně plížila z ulice do ulice, byl pan Utterson svědkem podivuhodného střídání různých odstínů a barev soumraku - někde byla tma jako pozdě večer, jinde zase žhnula ohnivá, nahnědlá zář jako odraz nějakého podivného, obrovského požáru, tu se zas na okamžik mlha úplně roztrhla a jejími rozkolotanými kotouči prudce prorazil snop slunečních paprsků. Neutěšená čtvrť Soho, když ji advokát viděl v takových náhlých proměnách, s blátivými ulicemi, otrhanými chodci a svítilnami, jež snad ani nebyly ráno zhašeny, nebo byly znovu rozsvíceny; aby zápolily s opětným náporem ponuré tmy - ta neutěšená čtvrť působila na advokáta jako město ze strašidelného snu. Beztak se zabýval už dost chmurnými myšlenkami, a když pohlédl na svého společníka v drožce, pocítil tak trochu strach před zákonem a ze strážců zákona, který se někdy zmocňuje i těch nejpoctivějších.

Když drožka zastavila před domem podle udané adresy, mlha se trochu zdvihla a ukázala se špinavá ulička s kořalnou, s nuznou francouzskou hospodou, s hokynářským krámkem, se spoustou otrhaných dětí v chumlech před domovními dveřmi a žen nejrůznějších národností, které odtud s klíčem v ruce vycházely na skleničku ranního truňku. Za chvilku okrově hnědá mlha zase spadla a zaclonila to trhanské okolí. Tam byl domov Jekyllova oblíbence - člověka, který měl zdědit čtvrt miliónu liber!

Dveře otevřela stříbrovlasá žena se zažloutlým obličejem - zlým, pokrytecky uhlazeným - ale měla výtečné způsoby. Ano, řekla, pan Hyde tu bydlí, ale není doma - přišel moc pozdě v noci a není to ani hodina, co zas odešel - není to nic zvláštního, vede velice nepravidelný život, často bývá pryč, neviděla ho na příklad už dva měsíce, až teprve včera.

"No dobrá, chceme se podívat k němu do bytu," řekl advokát, a když žena začala tvrdit, že to není možné, dodal: "Musím vám tedy říci, kdo je tenhle pán. Je to inspektor Newcomen ze Scotland Yardu."

Ženě se mihla obličejem škodolibá radost. "Tak je tedy v bryndě," řekla. "Copak udělal?"

Pan Utterson se s inspektorem na sebe podívali. "Nebude tu patrně moc oblíbený," podotkl inspektor. "A teď nám dovolte, milá paní, abychom se tu s tímhle pánem trochu porozhlédli."

V celém tom rozlehlém domě, jinak až na tu starou ženu pustém, měl pan Hyde k použití jen dva pokoje, ale ty byly zařízeny vkusně a přepychově. Byla tam plná kredenc vína, stříbrného stolního nádobí a jemného stolního prádla, na zdích visel tu a tam dobrý obraz, dárek (jak soudil Utterson) od Henryho Jekylla, který byl velký znalec malířství, byly tam tlusté koberce příjemných barev. V té chvíli však bylo v pokojích znát, že tam bylo nedávno všechno ve spěchu zpřeházeno - na podlaze se válelo šatstvo s kapsami obrácenými naruby, zásuvky na zámek byly povytažené a v krbu byla hromada šedivého popela, jako by se tam byla spálila spousta papírů. Z popela, ještě horkého, vyhrabal inspektor růžek zelené šekové knížky, který odolal účinkům ohně, a za dveřmi nalezli druhou polovinu hole. Inspektor měl radost, že se mu tak potvrdilo jeho podezření, a byl ještě spokojenější, když se v bance zjistilo, že vrah tam má na svém účtě tisíce liber.

"Můžete se, pane Uttersone, spolehnout, že ho už mám v hrsti," řekl. "Patrně ztratil hlavu, protože by tam jakživ nebyl nechal tu hůl, a hlavně by nebyl spálil šekovou knížku. Vždyť jeho život visí na penězích. Ted stačí, když si na něho v bance počíháme se zatykačem."

To ovšem nebylo tak snadno proveditelné, protože pana Hyda znalo jen málo lidí - i zaměstnavatel té služebné ho viděl jen dvakrát v životě. Nedalo se vůbec zjistit, z jaké byl rodiny, jakživ se nedal vyfotografovat - a výpovědi těch několika málo osob, které ho mohly popsat, velice si odporovaly, jak tomu bývá u náhodných svědků. Souhlasily jen v jedné věci, a to, že uprchlý vrah budil u všech, kdo ho uviděli, nevysvětlitelně hrůzný dojem jakési zrůdy.