Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

18. kapitola

Bourne přešel místnost ke stolu. Otevřel zásuvku, vyndal dopisní papír, vzal do ruky kuličkové pero a napsal:
Je po všem. Přišel jsem na to, co teď musím udělat. Vrať se do Kanady a kvůli nám oběma o ničem nemluv. Vím, kde tě najdu.
Přeložil papír, zasunul do obálky a sáhl po své peněžence. Vytáhl jak francouzské, tak švýcarské bankovky, zasunul je ke složenému dopisu a obálku zalepil. Na přední stranu napsal MARIE.
Zoufale toužil připsat: Má láska, má nejdražší láska.
Neudělal to. Nemohl. (...)
Ach, Bože, jak tě mám rád. Jsi vedle mne, dotýkáme se jeden druhého a já umírám. Ty ale nemůžeš se mnou zemřít. Nesmíš. Já jsem totiž Kain.

Bourne otevřel dveře a zavedl Marii dovnitř. Zůstala stát bez hnutí, dívala se na něho. Bledá, vystrašená. Dýchala přerývaně a z jejího dechu se ozývala slyšitelná směsice strachu a hněvu.
"Připravím ti něco k pití," Jason přešel k sekretáři. Naléval skleničku a přitom zabloudil očima k zrcadlu. Náhle ho přepadlo téměř neovladatelné nutkání sklo roztříštit - tak opovrženíhodný mu připadal vlastní obraz v zrcadle. Co to k čertu udělal? Ach, dobrý Bože!
Jsem Kain. Jsem smrt.
Uslyšel za sebou zajíknutí. Bleskově se obrátil, ale bylo již pozdě, aby ji zastavil. Byl příliš daleko, než aby se k ní vrhl a vytrhl jí tu hroznou věc z ruky. Ježíši Kriste, úplně na to zapomněl! Marie našla obálku na nočním stolku. Právě si četla jeho vzkaz. Jediný její výkřik byl žhavým, hrozným vzlykem bolesti.
"Jasone!..."
"Prosím tě! Ne!" Přiskočil k ní a chytil ji do náručí. "Všechno je jinak! Už to neplatí!" Bezmocně na ni volal, zatímco jí z očí vyrazily slzy a stékaly po tvářích. "Poslouchej mě! To bylo, teď už to neplatí!"
"Tys mě chtěl opustit! Můj Bože, ty sis to připravoval!" Z očí jí zmizel veškerý výraz a zůstala v nich jen prázdná panika. "Já jsem to věděla! Cítila jsem to!"
"Chtěl jsem, abys to cítila!" Ze všech sil se ji snažil přimět, aby se na něj podívala. "Teď už je to ale pryč. Neopustím tě. Poslouchej mě. Neopustím tě!"
Znovu zasténala. "Nemohla jsem se nadechnout!... Byla mi taková zima!"
Přitáhl ji k sobě a pevně ji objal. "Musíme začít znovu. Snaž se mě pochopit. Teď je to úplně o něčem jiném. Nemůžu změnit to, co bylo, ale neopustím tě. Teď to není možné."

34. kapitola

Ministr zahraničí hněvivě vkráčel do kanceláře ředitele konzulárních operací, což byla sekce zabývající se tajnými aktivitami. Přešel až ke stolu překvapeného ředitele. Ten se při pohledu na tohoto mocného muže nejistě zvedl, v obličeji směs šoku a úžasu.
"Pane ministře?... Neobdržel jsem z vaší kanceláře žádnou zprávu, pane. Byl bych za vámi okamžitě přišel."
Ministr hodil na ředitelův stůl žlutý blok. Na jeho první straně se skvěl sloupec šesti jmen rozmáchle napsaných fixem.

BOURNE
DELTA
MEDUSA
KAIN
CARLOS
TREADSTONE

"Co to znamená?" otázal se ministr zahraničí. "Co to ksakru je?"
Ředitel konzulárních operací se naklonil přes stůl. "To nevím, pane. Jsou to nějaká jména, samozřejmě. Na první pohled obsahují část abecedního kódu - Delta jako D - a nějaký odkaz na Medusu. To je stále ještě tajná záležitost, i když jsem o ní už slyšel. A předpokládám, že jméno Carlos označuje toho mezinárodního teroristu. Rádi bychom se o něm dozvěděli poněkud více. Ale ta jména Bourne, Kain a Treadstone jsem ještě nikdy neslyšel."
"Tak pojďte se mnou nahoru do kanceláře, poslechněte si záznam telefonního hovoru, který jsem právě měl s Paříží, a v tu ránu se všechno dozvíte!" vybuchl ministr. "Na tom magnetofonovém pásku jsou velice zvláštní informace, včetně zpráv o vraždách v Ottawě a Paříži i nějakého ohromně podivného jednání našeho ministerského předsedy s jakýmsi člověkem ze CIA v Montaigne. Uvádějí se tam dokonce i jasné lži, které jsou podsouvány oficiálním představitelům cizích mocností, našim zpravodajským agenturám a různým evropským novinám - přičemž ministerstvo zahraničí o tom dokonce ani neví! Nějakým obludným podvodným trikem se falešné informace šíří do více zemí, než si vůbec dokážu představit. Můžeme se strhat, samozřejmě velice diskrétně, kvůli jakési kanadské občance - vládní ekonomce z Ottawy, kterou stíhají za vraždu v Curychu. Dokonce nás přinutili poskytnout téhle ženě na útěku azyl a přestoupit zákon. Jestli totiž mluví pravdu, tak budeme mít zadek v kalupu. Chci vědět, co se ksakru doopravdy děje! Zrušte všechny plánované akce - a myslím opravdu všechny. Protože tím teď strávíte zbytek dne, a když to bude potřeba tak třeba i celou noc, dokud se vám tohle nepodaří objasnit. Někde nám tu obchází jakýsi chlap, který sice neví, kdo je, ale který má v hlavě víc přísně tajných informací než deset špionážních počítačů dohromady!"