Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jak se Kamil popral sám se sebou a svou sexuální identitou.
"Mami, tati, musím vám něco říct..." začal Kamil a nadechl se, protože věděl, že to nebude lehké. Právě obědvali. Byl to slavnostní nedělní oběd, protože Kamil měl narozeniny. Zkroušeně se podíval na dort se třinácti svíčkami, na chlapáckého tátu s upracovanýma rukama, na ustaranou mámu, která ani při obědě nesvlékla zástěru, protože stejně pořád odbíhala něčím zamíchat, něco dochutit, umýt talířek... věděl jistě, že když dořekne to, co teď načal, začne mumraj a blázinec. Potom už si ke stolu nikdo nesedne, táta mu nezapálí svíčky a on je nebude mít čas sfouknout, a nikdo si neukrojí dortu.
Táta se asi rozčílí a bude křičet, možná mu dá i facku...
Máma se asi rozpláče. No jo máma. A nebude při tom myslet na sebe, na to, jak ji ublížil, jak ji ponížil, ale na něj. Jak mu asi je, co prožívá, co cítí. Možná potom za ním večer přijde a promluví si o všem v klidu, teď to ale neudělá, aby nerozzlobila tátu...
Přesně tak to bude.
Přesně tak to bylo.
Kamil doma oznámil, že je zřejmě homosexuální. Že se tak cítí, že už byl u lékaře a byl by moc rád, kdyby tam s ním rodiče zašli. Jsou objednaní na příští úterý...
"No to bych se na to podíval, abych to z tebe nevymlátil, ty spratku," řval táta, když pochopil, co mu vlastně Kamil říká. "Já su chlap, tata byl chlap a ty... ty budeš taky chlap, i kdybys nechtěl!" křičel, pak se obrátil na maminku a pokračoval: "Vidíš Maňo, to je tvoja výchova, tys to dovolila, ogar si bude vymýšlat. Já ti říkal, bij ho, dokud je čas. Ty zas ne, Kamilek je citlivý, slabý... a tu to máš! Kamilek se cítí být teploušem! Tfuj!" odplivl si a odešel. Do hospody na Růžku, kam chodí silní chlapi.
Ještě dlouho bude trvat, než táta pochopí, že pravdu křikem neodežene...

*

"Tak co se stalo Kamile?" povzdechla si máma, "vysvětlíš mi to?"
Pokrčil rameny," nevím přesně," povzdechl.
"Zkusíš mi to vysvětlit?" opakovala s prosbou v očích.
Přikývl. Napřed se zakoktával, ale pak se rozpovídal. Věděl, že mají dost času, otec se vrátí mírně podnapilý nejdřív za tři hodiny, možná i později, když dnes odcházel tak silně rozrušen.
"Už nějaký čas se cítím divně. Napřed jsem měl pocit, že nejsem ve správné kůži, víš... pamatuješ jak jsem byl malý?" nadhodil a na jeho i mámině tváři se rozlil záblesk příjemných, milých vzpomínek.
Přikývla. "Jednou jsi našel na půdě můj starý kufr..."
"...s panenkami. Byly to moje nejmilejší hračky. Ale musel jsem je schovávat, když se otec vracel z týdenních turnusů na víkend domů, protože by mne zabil. Vozil mi traktory a náklaďáky, ale já je používal jen k tomu..."
Skočila mu do řeči: "Abys na nich převážel panenky z kosmetiky do oděvních salónů..."
Zasmáli se oba.
"Musela jsem ti schovávat ústřižky starých látek, koflíky a kousky vlny a ty jsi z nich šil a pletl šaty na panenky všem holkám v okolí. Musela jsem dělat, že je šiju já, ale byl jsi to ty. A moc tě to bavilo."
"Pořád mne to baví..."

*

Máma se zasmála. "A vzpomínáš na dovolenou na Slapech?"
Vzpomínal. "Bydleli jsme v chatce vedle jedné velké rodiny. Měli několik holek a já se s nimi kamarádil. Říkali mi Kamilko a vlastně v tom věku bylo jedno, jestli jsem kluk nebo holka... Ale pamatuji si, jak ta paní, myslím že se jmenovala Mináčová, jak měla šok, když mne viděla čurat. Okamžitě zakázala holkám, aby se se mnou kamarádily."
"Táta se pak popral s jejím manželem..."
"K vůli mně? To jsem ani nevěděl?!"
"Ba jo. Ale víš, on se rval spíš kvůli sobě... styděl se."
"No stejně jsme druhý den odjížděli... Bylo mi to líto. Moc mne bavilo hrát si s děvčaty, s panenkami, šít šaty, kreslit, vybírat a ladit k sobě barvy..."
Přikývla. "Ale baví tě i jiné věci, nejen ty holčičí, sport máš přece také rád?" řekla s nadějí.
"Jasně, volejbal, vybíjenou, bruslení, kolo..."
"Táta strašně chtěl, abys hrál fotbal..."
"Nenávidím ho."
Máma zvedla obočí.
"Myslím fotbal... Je to příliš tvrdý sport a mne nezajímá. Možná se jen dívat..." Kamil se zarazil. Nemůže mámě vykládat, že ho baví dívat se na upocené svalnaté fotbalisty, protože ho přitahují víc než Pamela Andersson.
"Říkal jsi, že sis napřed myslel, že jsi v nesprávné kůži a teď?" nadhodila máma.
"Teď mám pocit, že se mi moje kůže i moje tělo líbí, ale... no prostě jsem kluk a chci být kluk. Jen nemám zájem o holky.
Máma povzdechla: "A co je s tím lékařem?" nadhodila, protože vycítila, že ho cosi zaskočilo. Svého syna bezmezně milovala, ale v tu chvíli si nebyla jistá, jestli je její láska dost silná, aby překonala i to, co jí syn právě sděloval. Je těžké být rodičem dítěte, které je jiné... které se cítí být jiné než ostatní.
"No, zašel jsem za sexuologem, protože jsem měl pochybnosti, víš. Měl jsem pocit, že nejsem úplně normální, když se mi ještě nelíbí holky..."
"Ale na holky máš čas..." mávla máma skoro ulehčeně rukou. "Je dobře, že se ti zatím nelíbí," zasmála se a chtěla vydechnout úlevou.
Vážně se na ni podíval moudrýma, unavenýma očima a docela vážně se zeptal: "Kdy se ti začali líbit kluci? Jen tak, nezávazně? Kdy jsi vzdychala pro nějakého herce, zpěváka..."
Máma si vzpomněla, jak si od první třídy vystřihovala z novin fotky Karla Gotta, jak si je lepila na skříň zevnitř a nejpozději ve třetí, čtvrté třídě se jí o něm zdály sny... ano, nahlas by to neřekla, ale postupně to byly sny erotické, plné romantického líbání a písniček určených jen jí. Povzdechla. A pak se objevil starší spolužák, fotbalista Marek Rak a první pusa, kterou mu vlepila po vítězství nad sousední školou... zasmála se: "Myslím, že jsem se poprvé zamilovala tak ve čtvrté třídě. Vydrželo mi to skoro celou základní školu..."
Povzdechl. Řekl jen: "Tak vidíš..." a chtěl ještě říci: Ale mně se taky už líbí, jenže kluci. Raději však mlčel.
"To nic neznamená..." pokusila se máma přesvědčit nejistě spíš sama sebe.
"Prostě měl jsem divné pocity a chtěl jsem se ujistit... zašel jsem k doktorovi, víš, a ptal se na to, jak se dá zjistit, jestli je člověk normálně orientovaný. Sexuálně orientovaný, víš?"
Věděla.
"Co ti řekl?" zeptala se po chvíli mlčení. Bylo vidět, že se musela hodně nadechnout, uklidnit...
"No, nic moc, prostě mi řekl, že nemám dělat předčasné závěry o své sexuální orientaci, prý teprve vstupuju do puberty, to se prý člověk teprve hledá a zkouší, co ho nejvíc vzrušuje..."
Máma sykla při slově vzrušuje, cukla hlavou, jako by jí dal někdo malý políček, ale jinak nic. Seděla tiše.
"No a taky mi pověděl, že homosexualita je vrozená, nejčastěji vzniká poruchou vývoje hypotalamu někdy ve druhém a třetím měsíci nitroděložního vývoje plodu, má cosi společného s hormony, pocity, i mozkem. Tak jsem si říkal, že kdybych se nechal vyšetřit..."
"To ne!" vyhrkla máma.
"Bála by ses pravdy?" zeptal se Kamil úplně dospěle.
Mámě přejel po zádech mráz.
"Přestala bys mne mít ráda, kdyby se to potvrdilo?"
Nadechla se. Objala ho. Musela chvíli bojovat sama se sebou. Pak se rozhodla. "To víš, že ne. Ty jsi můj syn a já tvoje máma. Nikdy tě nepřestanu mít ráda, i kdybys třeba nikdy nechodil s dívkou, i kdyby ses nikdy neoženil..."
"I kdybych byl homosexuál? Teplouš? Gay? I kdybych jednou chodil s klukem a chtěl s ním uzavřít partnerství?"
Máma zavírala oči při tom, jak ta slova vyrážel ze sebe. Objala ho pevněji, jako by ji mohl zachránit. Milovala ho, svého jediného syna, vymodlené dítě, na které čekali v bezdětném manželství víc než deset let. Teď už neváhala a vyhrkla: "I tehdy!" řekla a polkla. "I když by to bylo moc těžké. Moc těžké... hlavně pro tatínka," dodala.
Byl rád, že nic nezastírala. Proto i on jí řekl pravdu: "Nejde to jen tak jednoduše vyšetřit. Nejsou na to lékařské metody. Každý homosexuál si na to musí přijít sám..."
"Bože můj!" povzdechla. "Tak budeme společně čekat..."

Vilma, holka, která ten příběh ve třídě vypravovala, pak ještě dodala: Kamilovi je dnes dvacet sedm let. Skutečně vyrostl v homosexuálně orientovaného mladého muže. Potkali jsme se nedávno a tak jsem ho vyzpovídala. Já ho mám totiž docela ráda, je to fajn přítel...
Říkal, že se nikdy nemiloval s žádnou dívkou ani ženou, nikdy na to asi nepomyslil, připadalo mu to nepřirozené, nepříjemné, nechutné... ne to, co dělají jiní, ale to, že by to měl dělat on. Běžným heterosexuální dvojicím (dívce a klukovi) vždycky fandil. Ale sám nic takového nedokázal. Dívky bere jen jako přítelkyně.
Přestože měl takové pochopení u mámy, musel si prožít peklo na zemi.
"Nejhorší bylo, když jsem začínal mít jistotu. Když už jsem to věděl. Přijmout sám sebe a nezhnusit se sám sobě. Všichni kluci okolo mne se bavili s děvčaty, líbali, hladili a já na to koukal... nikdy jsem si nedovedl představit sám sebe na místě těch kluků, radši bych byl na místě těch holek... chápeš?
Hodně lidí mne považovalo a dodnes považuje za zrůdu, dokonce i vlastní otec. Rozvedl se s mámou, protože mne nechtěla vyhodit z domu. Dnes už jsou ale zase spolu. Já bydlím sám. Vystudoval jsem práva a zavedl se v kanceláři v Praze. Ve velkém městě se homosexuálně orientovaný člověk jako já líp ztratí. Ve městě se sousedi nedívají, kdo k tobě chodí domů, s kým bydlíš, co nakupuješ...
Ano, když se ptáš, přiznávám, nežiju sám. Mám partnera. Ale s ním i problém. Když jedu domů, na Moravu, musím bez něj. Otec by ho nikdy nepustil přes práh.
Ptal jsem se ho proč.
"Protože když si vás dva představím, chce se mi zvracet..." řekl mi. Nevyslovil to se záští ani s nenávistí, jen tak nešťastně.
"A s holkou by sis mne mohl představovat normálně, bez nevolnosti?" zeptal jsem se zase.
Zkřivil tvář. "Proč bych to dělal?"
"Vidíš!" triumfoval jsem. "Představovat si mne v posteli s holkou, to by tě ani nenapadlo. Tak proč by sis mne měl představovat s klukem?"
Ale nepřesvědčil jsem ho. Takže domů jezdím sám. Jindřichovi to nevadí. On má také své zájmy...
Tak to mi řekl minulý týden Kamil, skončila Vilma.

Ve třídě bylo ticho. Nevím, kdo všechno začal přemýšlet sám o sobě, zvažovat své erotické představy a touhy... jen říkám, mne z toho mrazilo. Protože i já umím být zlá, slovo teplouš mi není cizí a často ho používám s pohrdáním... i jiná slova. Málo přemýšlím o tom, koho zraňují. Ale teď začnu. Začnu přemýšlet o tom, co komu říkám... lidi by na sebe měli být hodnější.

Čtenářský deník	-	Intimníček aneb přepadla mě puberta
	-	Sejdeme se v nebi, Sejdeme se v nebi (2)