Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jmenoval se Jean, jenomže doma mu matka i všichni ostatní říkali Manech. Ve válce byl prostě Chrpa. Číslo známky, kterou měl na náramku na zdravém zápěstí, bylo 9692 a pocházelo z původní kanceláře v Landes. Narodil se v Cap-Bretonu, odkud je vidět Biarritz, ale jelikož zeměpis nebyl ve francouzské armádě nikdy ničí silná stránka, mysleli si lidé z jeho čety, že pochází z Bretaně. Hned od prvního dne se vzdal snahy vyvést je z omylu. Nikomu neodporoval, krčil se, aby se vyhnul jalovým diskusím, a vlastně se měl dobře. Když měl zmatek ve výstroji nebo v součástech pušky, vždycky se našel nějaký taťka, který mu pomohl ve všem se vyznat, a v zákopech po něm kromě četaře, co si na něj zasedl, chtěli jen, aby zůstal v krytu a dával pozor na drát.
Byl tu ale strach, jenž zaplavoval celou jeho bytost, tušení, že už se nikdy nevrátí domů, dovolená, kterou mu slíbili, v niž už ovšem nedoufal, a taky tu byla Mathilda.
Aby se s ní mohl setkat, poslechl v září radu jistého Marie-Louise, což byla přezdívka rekrutů z roku 1915, skoro o celý rok staršího, a spolknul kousek masa namočeného do kyseliny pikrové. Bylo mu zle, že málem vyzvracel i prsty u nohou, ale tou dobou už každý medik dokázal rozeznat simulovanou žloutenku, ještě než se naučil číst, tak ho poprvé postavili před válečný soud, tentokrát u jeho praporu. Zachovali se k němu shovívavě, jak si to jeho věk zasluhoval - dva měsíce podmíněně, ale sbohem, dovolená, ledaže by se polepšil a úplně sám zajal nějakého Frice.
Potom, to bylo v listopadu před Péronne, když na něj deset dní bez přestání řval prokletý četař a pršelo a pršelo a pršelo, už nemohl a poslechl jiného Marie-Louise, ještě chytřejšího než byl ten první.
Jednou v noci, když měl hlídku v zákopu, v dálce se ozývala dělostřelba a nebe bylo těžké deštěm, si on, nekuřák, zapálil anglickou cigaretu, protože pořád tak pitomě nezhasíná jako cigareta z tmavého tabáku, zvedl pravou ruku nad předprseň zákopu, chránil malé červené světýlko prsty a dlouho tak stál s rukou ve vzduchu a čelem opřeným o rozmoklou půdu a modlil se k Bohu, pokud ještě existoval, aby mu dopřál lehké zranění. Malé červené světýlko zdolal déšť, a tak zapálil další cigaretu a potom ještě jednu, až chlapík od naproti v dalekohledu konečně pochopil, oč žádá. Měl co do činění s dobrým střelcem, nebo Němci, kteří měli v takových případech stejné pochopení jako Francouzi, pro nějakého došli, protože stačila jedna kulka. Utrhla mu půl ruky a chirurg zbytek uřízl.