Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z louky deštík jívový hnůj čistí,
vymetá mokrými košťaty.
Odplivuj si, větře, nůše listí -
já jsem stejný chuligán jak ty.

To mám rád, když modré keře z lučin
vykročí jak voli zmoření,
a když břicha, co v nich listí kručí,
na kolenou si třou o kmeny.

Tady je - mé stádo dořezává!
Já je ze svých písní neodkop.
Dívám se, jak soumrak ulízává
jamky nohou, jamky lidských stop.

Dřevěná má Rusi, ty mi věř!
Slavím tě! Jen mně to stojí za to.
Žal z mých veršů řve jak divá zvěř -
já je krmil rezedou a mátou.

Půlnoci, hej, zvedej luny džbán,
naber mléko, nadojené z bříz!
Jako když chce hřbitov něčí chřtán
zmáčknout v prstech - a co prst, to kříž!

Bloudí černá hrůza po kopcích,
zloděje nám poštve náš sad.
Jenže... Sám jsem z lapků, sám jsem z nich,
už můj dědek v stepi koně krad.

Viděl kro, jak v noci překypí
pěna vzdutých střemch, ten bílý voj?
V modré tmě bych měl spíš ve stepi
s kyjem v ruce vartovat si zbroj.

I keř hlavy, i ten uvad mi tu,
písní vír mě pohltil a smet.
Odsouzen jsem na galeje citů
mlýnský kámen básní roztáčet.

Nic se neboj, poblázněný větře,
plivej listí do luk, sešpul rty.
Že jsem "básník"? To mě sotva splete.
V písních já jsem chuligán jak ty.