Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

Jelen radí

A už jelen před ním stojí:
"Nechystej se nikdy k boji!
Hleď vše vyříditi v míru,
To je správné, na mou víru.
Nikdy neměj v lásce zlých.
Postrach musíš vzbudit v nich.
Nevěrníky a zloděje
Ztrestej, ať se každý chvěje;
Nenech páchati násilí!
Zato měj rád, králi milý,
Ty, kdož v míru žiti chtějí,
Ty měj ze všech nejraději.
Každý nejvíc o to stojí,
Abys panoval v pokoji.
Na ty pamatuj se, králi,
Co před tebou panovali,
Bohu, lidem byli milí,
Dobrou paměť zůstavili.
O jejich životech čítej,
O jejich činech přemítej,
Před tvou dobrotou i oni
Ať se v očích lidu skloní!
A tak vždycky dobrým přej,
Ale zlé, ty potrestej.
Tak získáš na slávě, moci,
Pak i na boží pomoci,
Jíž si každý dobrý žádá,
Taková je moje rada."

Páv radí

Vtom už lev znamení dává,
Vyzývá tak k řeči páva.
"K radě ač mám dobrou vůli,
Nevím, dobře vzpomenu-li.
Přesto radím tvé milosti,
Abys dle své vznešenosti
Vždycky v krásném rouše chodil.
Tak patrný bude rozdíl,
že jsi král, a ne tak kdosi
- Král ať královsky se nosí!
Krásný šat, který ti sluší,
Rozradostni tvoji duši.
Objev se v královské zdobě
A povzbudíš úctu k sobě
A po celé naší vlasti
Za velkou čest budou klásti
A za velkou důvěru
Smět spatřit tvou nádheru.
Přitom však dbej taky na to,
Aby na povrchu zlato
Neskrývalo uvnitř hříchy
- Pak by účinek byl lichý.
Také uvnitř zdob se ctností,
Jak na důkaz důstojnosti
Krásné roucho vně tě zdobí.
Pak nebudeš jak ty hroby,
V kterých kryje krásný kámen
Uvnitř černou kostru. Amen."

Kůň radí

Potom na koni řeč byla.
Řeč páva se mu líbila:
"Neb se, králi, sluší na tě
Chodit vždy v nádherném šatě.
Také žij si vždy vesele,
Pořádej zábavy skvělé,
Tance, turnaje a klání,
Pozvi všechny krásné paní,
Ať tvé srdce raduje se,
Až se všichni sejdou v plese.
Páni oděni bohatě,
Až se mnohý dusí v zlatě.
Pak se spolu v boji srazí,
Dřevec proti dřevci vrazí
- Mnohý po jeho dotyku
Ze sedla vyletí v mžiku.
Jaképak s ním potom fraky!
Ty neměj z toho rozpaky,
Když se v čestném boji sejdou,
Jakživi z něj zdrávi nejdou!
Nejednoho silně zbijí,
Až se potom s křikem svíjí,
Obracejí se naruby,
Někomu vyrazí zuby
A tak laškovně si hrají
Na tom rytířském turnaji
- Jen když porvati se smějí,
Vždyť to mají nejraději.
I já potom k svému přijdu
- Rytíř, ten nechce žít v klidu.
Sám navštěvuj také klání,
Kde jsou hezké slečny, paní,
Jejichž srdce vždycky blaží,
Když se páni v boji sráží,
Když jim oheň v srdci hárá,
Někdo volá na felčara,
Jiný potěžkává zbraně,
Jiný křičí: Hurá na ně!
Slyšeti je třesky plesky
Jako hrom a z něho blesky,
Až tě z toho rozkoš jímá.
Každý účastník zde ji má.
Rytířstvo, no, to je cháska
- Ať je také tvoje láska!"

Kohout radí

Pak vystřídal v řeči koně
Kohout, jenž stál se kaboně
Už za předchozí rozmluvy
A teď králi takto mluví:
"Buď dobrotiv k svému lidu
A ten, kdo nechce žít v klidu
A chtěl by se protiviti,
Ten musí potrestán býti.
Postarej se v krátkém čase,
Ať se vrátí k tobě zase!
Moc tvá ať rozhodne všady,
Podmaň si města i hrady,
Ať tvou vládu uznávají.
Na ty však, co poslouchají,
Na ty nikdy krutý nebuď!
Časně ráno vždy se probuď -
Vůbec nikdy nespi mnoho,
Říkám, vyvaruj se toho!
Tak se ďáblových střež sítí,
Ať tě do nich nezachytí,
Neboť, kdo je ďáblem lapen,
Hříšným snem je stále trápen,
Z břichu v hřích jej ďábel vodí.
On netuší, co mu škodí,
Na duši i těle hyne,
Zatím co drahý čas plyne,
Který takto marně ztratí
- Nikdy se mu nenavrátí.
Za svou hanbu se nestydí,
Ba ani ji neuvidí.
Ale pak - to probuzení!
Pozná svoje poblouznění,
Jak ho jeho vůle vzteklá
Do samého svedla pekla!
Proto mnoho nechtěj spáti,
Spíše na bdění rač dbáti,
Pracuj spíš, než by ses nudil,
Abys ty, co spí, probudil
Povzbuzením i příklady,
Aby dbali této rady.
Kdo tak trestuhodně zbloudil,
Toho abys právem soudil
A podle spravedlnosti
Přivedl jej zpátky k ctnosti."

Vůl radí

Pak předstoupil volek prostý.
Praví: "Královská milosti,
Ne abys snad přejinačil,
Na čem usnésti ses ráčil!
Na tom snaž se setrvati,
Tuto radu mohu dáti.
Ve svém jednání buď přímý,
Ale ne s úmysly zlými.
Nemá býti důslednosti
V pomstě a v ošklivé zlosti.
Dobré skutky konej snažně,
Pracuj důkladně a vážně,
Přede zlem střež svoje lidi,
Neb Bůh myšlenky tvé vidí.
Nechtěj vyhověti mnoha,
Řiď se ve všem podle Boha,
Jenž prostou pravdu miluje.
Nadarmo ten usiluje,
Kdo se chce všem zachovati,
Vždyť to se nemůže státi.
Jen dobří pravdu milují
A zlí, ti jí povrhují.
nemiluj nikdy zlých lidí.
Ten, kdo pravdu nenávidí,
Ďáblu podepsal svůj list.
Lepší jest zlých nenávist,
Nežli jejich ERR Metá přízeň
- Z té by byla špatná sklizeň!"

Husa radí

A pak přijde rada kusá,
Kterou říká hloupá husa,
Na kterou když se dostalo,
Praví: "Slyš mě také málo,
Králi, moji hloupou hlavu.
Projížděj se pro zábavu,
Objížděj své louky, sady,
V tom však drž se vždy mé rady:
Nejeď nikdy do daleka,
Tak tě nikdy nepoleká
špatné překvapení žádné
A nikdo tě nepřepadne.
A když míváš někdy žízeň
- Vždyť víš, jaká je to trýzeň
- Když ti vyschne v ústech slina,
Měj vždy s sebou krapet vína,
Abys neměl žízeň - ach
- Když jsi právě na cestách."

Osel radí

Osel ten se zprvu brání,
Vůbec nechce radit ani:
"Já a celý můj pak rod
Nikdy nejsme k radě vhod.
Také nikdy nejsme zváni,
Když se spolu radí páni,
Neb soudí na naši duši
Podle našich dlouhých uší.
Jako blázny, které znají,
Nikdy k radě nevolají
Mezi sebe na porady.
Co je tedy do mé rady!
Já nesu s pomocí boží
Břímě, jež na mě naloží
A přec nikdy nenaříkám.
Také tobě, králi, říkám,
Abys ty své břímě nesl
A nikdy pod ním neklesl,
Vesele a bez reptání,
Ač se pod ním šíje sklání.
Čím je někdo větší pán,
Tím má větší úkol dán
A čím kdo má větší čest,
S ní i práce větší jest.
Povím to zde zcela krátce:
Není ničeho bez práce!
Kdo o velké věci stojí,
Nikdy není na pokoji.
Nic nezískáš bez snažení
A proto k ničemu není
Chtít si ulehčit v životě,
To je jenom škoda pro tebe
- A také to není správné.
Poučení z doby dávné
Vem - chceš-li se vystříhati
Zla, jež tě může potkati
U těch, co dřív chybovali
A hřešili, milý králi,
Zločin ke zločinu kladli,
Až mu docela propadli.
Zločin stále níže sráží
- Teď se v jícnu pekla smaží!
Dneska se totéž přihodí
Tomu, kdo tou cestou chodí.
Jí se sluší vystříhati
A na jinou se vydati,
Kde peklu nepropadají,
Ale dojdou přímo k ráji,
že se zlého varovali.
To ti radím já, můj králi,
O oslovi známo jest,
že se varuje všech cest,
Kde vidí jiné klesati,
To se raději zpátky vrátí.
Mnohý člověk tak nečiní,
Jde tam, kde už padli jiní,
Nedbá na čest, na spasení
A tak míří k zatracení."

***