Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

Holub radí

A jak tak šli popořadě,
Na holuba došlo v řadě:
"Králi, na jedno klaď váhu:
Nezapomeň na rozvahu
A dbej, aby náhlý hněv,
Nebyl silnější než lev!
I když se kdo tak provinil
A takové kousky činil,
Že se zdá veliká vina,
K ráznému trestu příčina,
Netrestej bez rozmýšleni,
Neb spravedlnosti není
Tam, kde soudce v hněvu soudí.
Tady mnohé čert obloudí,
Že v svém zaslepení zbloudí
A ve hněvu zle odsoudí.
Kde soudí soudce hněvivý,
Nebývá vždy spravedlivý,
Neboť hněv má tolik moci,
že se často touto mocí
Z rozvážného blázen stává,
Který nedbá ani práva.
Hněvem se mu rozum zkalí,
Hněv, ten v jeho nitru pílí,
Ukvapí se a - čin kvapný,
Už tím samým bývá špatný.
Jako oheň dřívím svítí,
Tak se mluvením hněv vznítí,
Člověk pro přílišné řeči
V hněvu přejde z řeči k seči.
Tam, kde blázen z hněvu vrčí,
Kdo chce moudrý být, ať mlčí.
Když se o něj hněv pokusí,
Mlčením jej nejspíš zdusí.
Potlač jej s boží pomocí
A zbav hněv v sobě vší moci.
Potom, když přijdeš k rozvaze,
Rozeznáš zajisté snáze,
Bylo-li se proč hněvati.
Též musíš pamatovati,
že tvůj hněv mnoho uškodí
A mnoho zlého přivodí,
Jako hněv každého pána,
Jemuž moc nad lidmi dána.
Proto vzdoruj svému hněvu,
Přibližuj se Pánu svému.
Sám Bůh milostivě činí,
I on netrestá hned viny,
Ba často nás trestu zprostí,
Chce nás vrátit své milosti,
Totéž pak i od nás žádá.
Tvrdosti jen člověk strádá.
Mírností se mnoho spraví.
Jak chceš, by on shovívavý
Byl pak k tobě za tvé viny,
Dbej svou milostí chudiny,
Radím milosrdně síti,
Vždyť jednou budeš i žíti!
To ti pravím při své víře:
V jaké měříš druhým míře,
V téže bude ti zpět dáno,
Jak to stojí v Písmu psáno."

Svině radí

Hezky mluvil dozajista.
Teď se však vepř k řeči chystá,
Jemuž se též prase říká,
Chrochtá všelijak a kníká:
"Taková je moje rada:
Přej si, čeho tělo žádá
A podporuj všechnu slotu,
Nepravost a nečistotu.
Bez nemravnosti šeredné
Neztrácej noci, ani dne.
Nebude ti z toho smutno.
Užít všeho, to je nutno,
Tak rozplašíš všechnu nudu,
Nedbej hanby ani studu,
To je přece tvoje právo,
Nedívej se vlevo, vpravo,
Pouštěj všude svoje vášně
- Tak se mi to líbí strašně!"
Tak mluví svině proklatá
Stále slova nestydatá,
že je až hanba slyšeti,
Proto chci o ni mlčeti.

Hrdlička radí

Pak hrdlička bez zdráhání,
Jež v pokoře nezná ani,
Připomíná králi toto:
"Bůh tvůj povýšil tě proto,
Abys mu byl zástupcem.
Proto máš být příkladem
Ve všem, co se Bohu líbí
A vystříhati se chyby,
Duchovní vždy radu maje,
Na boží vůli se ptaje.
Dobrý, ten zlo nenávidí.
Tak měj příklad z dobrých lidí,
Kteří žijí v životě
Pořádku a čistotě,
Aby se líbili Bohu.
A já pak ti říci mohu:
Ten uvidí boží slávu,
Kdo se jedním ze tří stavů,
Jež nám Bůh dal, řídit bude,
Jinak spásy nenabude.
Buď manžel, vdovec nebo panic,
Jinak neručím ti za nic!
Kdo nezná božího zákona,
Bez něho život dokoná,
Bez boží milosti zahyne
A věčný oheň jej nemine.
Měj naučení, můj pane,
Jestliže se ti už stane,
A ty se chceš oženiti,
Pak musíš vždy věrný býti,
Musíš plnit všechny sliby,
Jak se Pánu Bohu líbí.
A když Pán Bůh ze své slávy
Milé manželky tě zbaví,
Na jedné máš dosti míti
A více se neženiti.
Potom ve svém vdovském stavu
Vzdávej Pánu Bohu slávu!"

Zajíc radí

Teď se zajíc zase blíží
A na krále plaše vzhlíží:
"Nepomýšlej ani z dálky,
Abys někdy vedl války.
Budeš vždycky strašně rád,
Jestli můžeš utíkat!
Nenos brnění a meče,
Neboť vždy lépe uteče,
Kdo se zbraní nepřetíží,
Ta mu potom běh jen ztíží!"

Vrána radí

"Zabezpeč se v budoucnosti,
Vyhni se škodám i zlosti.
Vždycky je lepší věc jistá,
Než co osud tajně chystá,"
Ujímá se vrána řeči,
"I neštěstí sebevětší,
I ta nejkrutější rána
Snese se snáz předvídána.
Vždyť, můj králi, kdo předvídá,
Více získá, nežli vydá,
V neštěstí se nenavzdychá
A nehoní pozdě bycha.
Ještě řeknu radu svou ti,
Chceš-li více zbohatnouti,
Králi, dobrý hospodáři,
Dohlížej, jak hospodaří
Tvoji lidé na tvém zboží.
A ať ti vždy počet složí.
Toho se drž zaměstnání,
Z domu neodjížděj ani,
Tím méně pak do ciziny,
Drž se raděj rodné blíny.
Netuž po zámořské slasti
- Všechno najdeš ve své vlasti !"
Tak radila králi vrána.
A že řeč nebyla planá,
Mnozí jiní dokazují
A souhlasně přikyvují.

Beránek radí

Beránek pokorně, tiše,
Radí králi proti pýše.
Říká: "Měj v srdci pokoru
I při svém královském dvoru
A při své královské slávě,
neboť Pánu Bohu právě
Pýcha bude, jest a byla
Jako sám hřích vždy nemilá.
Vždyť pro pýchu nekonečnou
Ďábla srazil v propast věčnou
A i dnes je zločin pýchy
Mezi smrtelnými hříchy.
Pyšný je vzor bezbožníka,
Peklem za svou pýchu pyká,
V společnosti Lucipera
Za svůj hřích odplatu bera.
Kdo se v pýše k čertu druží,
Již mu propadl svou duší,
S ním ať sdílí věčné hoře!
Otevř své srdce pokoře,
Vždyť v pokorném ponížení
Žádná hanba skryta není.
Nebuď hrdý, to tím spíše
Pro slova Pána Ježíše:
Povýším pokoru tichou
A ponížím hrdé pýchou.
Opakuj si stále znova
Tato jeho svatá slova.
Vždyť on ponížil i sebe
A na zem sestoupil s nebe,
On, Bůh náš, jenž všechno stvořil!
Všimni si, jak se pokořil.
Učil nás, a nám se blíže,
Podstoupil i muka kříže,
Dal nám příklad, nejen slova.
A my na paměť Kristova
Pokorného ponížení
Držme se jeho učení!"

***