Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

KREON (k Antigoně): A ty mi pověz – zkrátka, bez oklik – zda znalas vyhlášku a zákaz můj?
ANTIGONA: Ó znala, jak by ne: byl znám přec všem.
KREON: A osmělila ses jej přestoupit?
ANTIGONA: Ten zákaz přec mi neohlásil Zeus, ani Dike, družka bohů podsvětních, zde takové nám řády nedala. A nemyslila jsem, že takovou má moc tvůj zákon – dalť jej smrtelník! – by mohl platit víc než nepsané a neochvějné bohů zákony. Ty nežijí jen včera nebo dnes, však věčně, aniž víme, kdo je dal. A pro ně nechtěla jsem od bohů být trestána, i nelekla jsem se zde ničí vůle. Věděla jsem přec, že zemru: jak by ne? I kdybys ty to nebyl vyhlašoval. Zemru-li však před svým časem, to mám za zisk jen. Kdo žije v hojných strastech jako já, zdaž není pro něj ziskem zemříti? Však zdá-li se ti čin můj zpozdilý, aj, kárá zpozdilec mou zpozdilost.
NÁČELNÍK: Ta dívka jeví drsnost po drsném své otci: neumí zlu ustoupit.
KREON: Však věř, že mysl příliš zarytá se nejspíš zhroutí. Ocel nejtvrdší když zkřehne, v žáru ohně svařena, se nejčastěji zláme, popraská; a nepatrnou uzdou zkrotí se i bujné koně. Kdo je otrokem svých bližních, nesmí smýšlet vysoko.
(ukazuje na Antigonu)
Ta znala jednat zpupně tehdy již, když překročila dané příkazy, a druhá zpupnost, když to spáchala, je chlubit se a činu tomu smát. Toť nejsem už já mužem, ona jest jím sama, projde-li jí beztrestně ta troufalost! Však ať mi bližší je než vlastní sestra, by než celý rod, přec ni ji sestru její nemine los nejhroznější – neboť viním tě i sestru z piklů při tom pohřbení! Nuž zavolejte mi ji! Zřel jsem ji teď řádit v domě jako šílenou: a tak se prozrazuje nezřídka zlé svědomí už předem u mnohých, kdo ve tmách osnují věc ničemnou. A ovšem nenávidím toho též, kdo přistižen byv při zlém konání, svůj čin se při tom snaží okrášlit.
ANTIGONA: Chceš něco víc než vzít a zabít mne?
KREON: Já? Nechci: to mi zcela postačí.
ANTIGONA: Nač váháš tedy? Nelíbí se mi z tvých řečí nic a též si nepřeji by se mi někdy něco líbilo; a tobě protivno, co činím já. Však čím bych došla slávy slavnější než tímto, že jsem bratra pohřbila?
(ukazuje na sbor)
Ti všichni by to jistě schválili, jen kdyby strach jim jazyk nepoutal. Být tyranem však je věc příjemná, jak z mnohých příčin, tak i proto, že smí jednati i mluviti, jak chce sám.
KREON: To vidíš jen ty sama z Thébanů!
ANTIGONA: I ti to zří, však mlčí před tebou.
KREON: A nestydíš se od nich lišiti?
ANTIGONA: Ctít bratra netřeba se styděti.
KREON: A ten, jejž zabil, není bratr tvůj?
ANTIGONA: Je bratr můj, z týchž rodičů jak já!
KREON: Proč tedy prvého ctíš bezbožně?
ANTIGONA: V tom za pravdu ti nedá nebožtík!
KREON: Když ctíš jak bezbožníka stejně jej!
ANTIGONA: Ne otrok, nýbrž bratr zahynul!
KREON: Však hubil vlast, a ten se za ni bil!
ANTIGONA: Přesto rovných práv si žádá Smrt.
KREON: Ne, dobrý nemá zlému roven být!
ANTIGONA: Kdož ví, zda dole platí názor tvůj!?
KREON: I mrtvý nepřítel je nemilý.
ANTIGONA (prudce): Jen lásku umím sdílet, a ne zášť.
KREON: Když lásku, tedy miluj – v podsvětí! Mnou žena nepovládne, co jsem živ!

(Řecká dramata; přeložil Ferdinand Stiebitz)