Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1
Jediná věc
1925-1927

Motýl mi sedl na ruku

Motýl mi sedl na ruku
a pták mi po boku skáče.
Kdybych jen věděl, motýle,
kdybych jen věděl, ty ptáče,

že nejsem pouhou příhodou
uprostřed vašeho kraje,
ale že horký paprsek lásky,
jež ve mně zraje,

pronikl vaší bytostí
a hřeje, hřeje vás v nitru.
Jak milionář bych vracel se
a silen strojil se k jitru.

Úsměv svých zoubků
jsi mi darovala

Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,
úsměv tvých zoubků stále se mnou teď.
Ať cokoliv s tvým obrázkem si říkám,
ten sladký úsměv - tvoje odpověď.

Na radost, vděčnost, na touhu i žal můj
mně stejně svitne, stejně odvětí -
a bude jednou k zešílení stejný,
až vzdušný zámek můj se rozletí.

Zaň však i za ta příští svoje muka
jak jaru strom chci květem děkovat.
Zač stál by život, kdyby pro žal příští
to nejkrásnější bál se míti rád.

Jednou zrána, když jsi četla

Jednou zrána, když jsi četla,
skloněna jsouc nad stolkem,
a pro pohled můj jsi kvetla,
tropů květ, jenž spadl sem,

pohledem svým mimochodem
políbil jsem výstřih tvůj -
ale již tu se svým svodem,
šeptaje mi drze: Stůj!

Eros všudypřítomný byl,
rošťák malý... Kdo za to?
K podlaze mě, myslím, přibil.
Tohle je mu nad zlato.

Nehněvej se. V říze režné
sklopen nechodí můj zrak.
Dokořán zřel dveře něžné,
vešel tedy, tiše tak...

Dítě sladké! Svět se líbil,
tančil svět se zrakem mým.
Dítě sladké!... A já slíbil,
že to na něj nepovím!...

Proč se ti nelíbí Veliký Dug

Proč se ti nelíbí Veliký Dug?
Tys plachá, on je akrobatika, smělost a hluk.
A přece chtěl bych jeho náruč míti
a pak tě do náruče uchopiti,
a chtěl bych zuby jeho,
bych prokousal se s tebou do světa širokého,
má lásko.

Tu bychom také Bagdad si vybrali,
na jednu pohádku z Tisíce a jedné noci si zahráli.
Ta naše akrobatika byla by ovšem něžná.
Pak bychom navštívili pole sněžná
a vůbec všech pět světa dílů
a skončili bychom antikou na ostrově Milu...
Ty jeho svaly a zuby mít
a za umění moci dát si takhle zaplatit:
to by nám zazněl světa zvon,
orient-expres, transatlantik, auto a avion,
má lásko.

Chudáci takhle často sní.
Ostatně, ve skutečnosti nejsme tak neskromní.
Stačila by nám svatební bez svatby cesta
do některého hodně jižního města
a sladký pocit, že jsme na svobodě.
Nesměli bychom míti však daleko k Veliké vodě.
Znám jednu košatou smokvoň na Adrii,
samota je to, mořské vlny nedaleko bijí.
Po noci vlahé měli bychom krásné jitřní vteřiny,
nad kukuřičným polem zpívaly by nám modré hlubiny.
Vyspalí, jasní, odpočatí šli bychom krajinou,
ruka by voněla mi zvláštní květinou,
má lásko.